Betlémské světlo

Film pro starší a pokročilé. 1)  Osvědčený režisér opět zpracovává předlohu svého otce, zatímco střih svěřil synovi. Půvabné nápady jsou mile starosvětsky zfilmované a hladí po duši._____ 2)  Nicméně ve druhé polovině příběhy ztrácejí drajv, nápady řídnou a film začíná poněkud nudit._____ 3)  Snímek je spíše určen starším lidem, kteří už vědí svoje a ocení svěrákovské vidění světa. To nejlepší má 85letý (k roku natáčení 2021) Zdeněk Svěrák očividně už za sebou. Ale pořád má co říci a já i nadále jsem a budu jeho pozorným čtenářem, posluchačem či divákem._____ 4)  Výstižný koment: Marthos***, Big Bear***. (13.01.2024)

Za mě bylo Po strništi bos zoufalejší, nikam to nesměřovalo, divák se nedojal, nezasmál, nezasnil. Prequel jednoho z nejlepších porevolučních filmů dopadl poměrně špatně. Nadýchané vzduchoprázdno. Od Betlémského světla jsem nic nečekal a asi to rozhodlo. Spisovatel Šejnoha se ještě na pohřební rubáš necítí, ale začíná mít s přibývajícími roky potíže s dopsáním svých povídek. Naštěstí pro něj se rád oddává výletům do své fantazie, zároveň mu jednotlivé postavy nedají pokoj a nutí jej, aby dopsal jejich příběh. Nakonec jsou povídky tři, končí ovšem zcela nahodile. Bez nějakých větších dějových souvislostí se prolínají s jeho reálným životem a vztahem s manželkou, která mu vyčítá, že společný čas už spolu prakticky netráví. Říkal jsem si, že když se v tomhle slepenci budou překřikovat dílky autorovy fantazie, bude v tom jistá magická nadsázka, a hlavně ony příběhy budou fungovat a budou dotažené a vypointované, sedne si to. Jenže ony nejsou, nejvíc prostoru dostává prazvláštní vztah nedobytné lékárnice a fotografa ženských aktů, z kterého vypadne – vlastně jen nahé tělo Terezy Ramba. Ostatní postavy spisovatel zanedbává, raději utíká do povídky, ve které svléká mladou holku. Starší ze Svěráků se holt v posledních letech „rád“ pohybuje v úloze důchodce s uslintaným vábením k mladším ženám. Mlasky, mlask. Tradičně potěší kamera Vladimíra Smutného a hudba Ondřeje Soukupa. Nespokojený jsem nicméně nebyl. U „strniště“ byl. (25.09.2022)

definitivny zosun Jana Sveraka do bahna reziserskej priemernosti (i ked je stale lepsi reziser ako vacsina inych ceskych filmarov). film ktory postrada vtip, rytmus a uceleny pribeh, skoda ze sa rozhodol celu svoju filmarsku karieru spojit so svojim otcon Zdenkom lebo ten ma tiez svoje najlepsie scenaristicke roky za sebou (i ked posledne tri filmy si Jan pisal sam i ked podla predloh Zdenka). je smutne sledovat OSCARovy talent (ktory mal sancu i prerazit v hollywoode ale nikdy sa nerozhodol spravit ten povestny krok do neznama) utapany vo filmoch ktore nemaju sancu zaujat inak len faktom ze to je od dua SVERAK a SVERAK.... (15.03.2022)

Nejhorší film Jana Svěráka svou bezradností trumfuje i Po strništi bos, navrch však přidává nevyvážené, většinu času se míjející pokusy o humor i přesah. Zdeněk Svěrák v úloze stárnoucího spisovatele tápe v moderním světě i vlastním manželství, ale pro diváka z toho plyne těžko uvěřitelné minimum zábavy i životních mouder. Více zde. (13.03.2022)

Scénář pokulhává za výživným námětem, mě by se víc líbilo méně postav a více do hloubky, ale to by už byl jiný film... Jinak mám pocit, že poetika toho filmu (je li nějaká) není blízká ani Janovi ani Zdenkovi, ale jde o jakousi úlitbu době.... Mě by se líbil film podle knihy Strážce nádrže... (17.10.2022)