Tři přání pro Popelku

Téma jak chudá šikanovaná dívka ke štěstí přišla, bylo zpracováno ve filmu mnohokrát, většinou jako pohádka nebo romance. Pokud by se jednalo o běžnou norskou pohádku, dostala by ode mne průměrné hodnocení. Jelikož tvůrci využili Vorlíčkův scénář a měli k dispozici naši natočenou a úspěšnou předlohu, musím být kritičtější. Naše Libuška svým půvabem, mládím a něžností je nepřekonatelná. Oběma severským představitelům bylo v době natáčení 25 let. Popelka si jako místní oblíbená zpěvačka určitě získala řadu fanoušků. Výprava s ohledem na severskou zimu odpovídala naší verzi, ale to je tak všechno. Pokud byly kostýmy realističtější či uvěřitelnější, tak s ohledem na co? Vždyť se nejedná o příběh ze současnosti, ale o pohádku, a jakákoliv fantazie je vítaná. Naše verze příběhu je každopádně srdečnější a dramatičtější i když v ní nebyly podbízivé prvky současnosti, např. u stromu močící panoš, prdíky tančící Dory, snědý princ ani líbající se gayové a závěrečné násilí. Na líbivosti pohádky se u mne podepsala také absence humoru, Svobodovy hudby a zpackaný dabing. Byla to nuda a jak už tu někdo napsal, ještě že se toho režisér Vorlíček a Libuška nedožili. (21.12.2022)

Pekné obrázky nezachránia to, čo je vo vnútri tohto orecha. Iba samoúčelný multikulti blivajz, ktorý parazituje na kulte, ktorý už keď aspoň nebol kinematografickou perlou, bol aspoň atmosférickým sviatočným doplnkom. Neuveriteľne nesympatické osadenstvo ( paradoxne s výnimkou Dory, ktorá sa ukáže ako najkrajší a nakoniec aj najsympatickejší príspevok medzi postavami ) a už spomenuté násilne, až radikálne vnucujúce modernistické poňatie, ktoré ale nanešťastie preteká už takmer z každého filmového diela. A to rozhodne nemám predsudky. (06.12.2022)

Naštěstí to není jen shot-for-shot předělávka Vorlíčkovy Popelky, tvůrci si všimli jejích zjevných slabin a snažili se z nich poučit. Postavy kromě účelu mají i určitou míru hloubky, kterou jim žánr dovolí: nevlastní sestra Dora tu oproti verzi z roku 1973 není jen záporák, ale spíš mladá naivní dívka manipulovaná svou matkou; princ se odmítá oženit, nejen protože chce být i nadále neřízeným floutkem, ale také protože žádnou z nevěst nezná a nic k ní necítí; princ s Popelkou mají více interakcí než v originále, jejich zalíbení jeden v druhém je daleko uvěřitelnější. Některé dějové nedomyšlenosti z Tří oříšků zde konečně dávají smysl: Popelka nemá závoj, aby prince zlobila svou hádankou, a neutíká z plesu jen tak z plezíru, ale závoj má ze strachu, že bude na plese rozpoznána macechou, a utíká právě ve chvíli, kdy se její obavy začnou naplňovat. Tohle vše je nutno přičíst tvůrcům k dobru a Tři přání pro Popelku tak nejsou úplně zbytečným remakem. Co však oproti české verzi chybí, je jakákoli osobitost. Chybí Svobodova hudba, chybí humor, chybí výraznější herecká akce a není to nijak vizuálně zajímavé. 5/10 (20.01.2022)

Ano, je to hnus, když Vám někdo šáhne na originální film, který máte rádi. Ale i tak si můžete říct, samozřejmě pro dobro společnosti, že když se toho někdo chopí dobře, pořád to může dopadnout alespoň průměrně. Jenže když se k dané věci takto postavíte, tak pořád musíte pracovat s myšlenkou, že se daná varianta může posrat a vy se tak akorát naserete. Co sí budeme povídat, když Vám někdo předělá oblíbený příběh, ta pravděpodobnost, že se naserete, je pořád, a zde je třeba to podotknout, prostě hodně vysoká. No a když si teda po všech těch peripetiích, přemýšlení a přemlouvání daný příběh pustíte a přesvědčíte se, že to prostě stojí za hovno, řeknete si, že lepší jste to vlastně nečekali. Jenže i přes to přesvědčování jste vlastně stejně strašně nasraní. Proč? Protože někdo, kdo vůbec nerozumí podstatě zkurvil Vaši oblíbenou pohádku...a svět už bohužel nebude nikdy jako dřív. Jako co vám budu povídat, ale ti holubi místo holubic? To si asi někdo v Norsku dělal prdel z toho námětu, ne? Nebo to snad někdo mohl myslet vážně? Pochybuji... (21.12.2022)

Popelka s Libuškou se u nás i v části Evropy stala vánoční klasikou. Na severu nevyjímaje, nicméně v Norsku se pokusili přesvědčit sebe i Čechy, že remake klasiky je prostě dobrý nápad. Zlé to rozhodně není, zbytečné asi ano. Jednoduše pásový produkt se skřípající logikou. Takže ve výsledku je to o čekání na kauzu polibku dvou mužských postav či ujišťování se, zda divák mezi vesničany skutečně zahlédl Asiatku či černošku. Škoda přihlouplého humoru, ke kterému se tvůrci uchylují: chlap močí před Popelkou, Dora zápasí s větry, zženštilý stylista, psí hovno… Holt tak jsme si to zkusili, zjistili, že jiskru to nemá, a můžeme se v klidu vrátit k tomu, co k tuzemským Vánocům neodmyslitelně patří. Tři dietní hvězdy ale dám. Jo a být princem, vybral bych si Doru. Ingrid Giæver je prostě hezčí… (06.01.2023)