Režie:
Steven SpielbergKamera:
Janusz KamińskiHudba:
John WilliamsHrají:
Gabriel LaBelle, Michelle Williams, Paul Dano, Seth Rogen, Mateo Zoryon Francis-DeFord, Keeley Karsten, Alina Brace, Julia Butters, Birdie Borria (více)Obsahy(3)
Projekt Stevena Spielberga je částečně autobiografický snímek o jeho dětství a dospívání, vyprávěný optikou mladého začínajícího filmaře. Drama o dospívání sleduje Sammyho Fabelmana, který vyrůstá v poválečné Arizoně, kde zkoumá a poznává, jakou moc mají filmy. Navzdory všem nepřízním osudu a překážkám, které mu stojí v cestě, se Sammy ponoří do své vášně a filmování se mu stane životní cestou. (Vertical Entertainment)
(více)Videa (12)
Recenze (313)
Steven Spielberg je zpět u toho, co umí nejlépe - citlivě vyprávěné a na charakterech postavené rodinné drama o kouzlech objevování čehosi magického - zde zosobněného kinematografií samotnou. Dvouapůlhodinový film dokáže téměř dokonale strhnout a pohltit, přesto jsou v něm dvě tvůrčí rozhodnutí, nad kterými mi zůstává rozum stát. Jednak nechápu, z jakého důvodu musel mít hlavní herec celý film nasazené tmavé kontaktní čočky, kvůli nimž vypadají jeho oči stejně mrtvě jako oči žraloka z Čelistí. Pro mě to sabotovalo jinak velmi snaživý výkon mladého Gabriela LaBelle. A pak teda myšlenka (spoiler), že by namachrovaný antisemitský šikanátorský hovado na základě kouzla filmového média šlo za svou obětí a nejen se omluvilo, ale rovnou citově zhroutilo nad vlastní prázdnotou - nic naivnějšího a přitroublejšího jsem letos v kině nezažil. Tyhle dvě věci o to víc štvou, protože se jim dalo jednoduše předejít. Nicméně i přes připomínky u mě panuje spokojenost a zejména v krátkých scénách, kdy prostor a výborně napsané role dostanou veteráni Judd Hirsch a David Lynch, jsem měl spokojený úsměv na tváři. ()
Posledním záběrem Spielberg nechtěně odhalí, v čem je jeho problém. Jeho filmy totiž nejsou ke hře na nějakou hravou spontánnost vůbec připraveny. On je pořád tím perfekcionistickým choreografem, který má vždy věci ve správný čas na správném místě ve správném rámu. Je to skvělá schopnost, když se aplikuje na žánrové filmy, jsou s ní ale potíže pokud se snažíte jít hlouběji do postav a jejich komplikovaných vztahů. Většina zúčastněných tady pak přepíná mezi dobovými či charakterovým archetypy a pokusy o ztvárnění reálných postav, které mají nějakou hloubku a úděl. To, že Spielberg posledních 30 let úspěšně redukoval či eliminoval ze svých filmů ženské postavy, budiž nápovědou, že nejhůře to odnesla jeho filmová matka, Michelle Williams, která zde působí jako manická schizofrenička, ačkoli definičním znakem její postavy je dle všeho "jen" nenaplněná láska. Kdo zná režisérovo rodinné pozadí, tak ho navíc musí zaujmout, jak obhajuje svého otce, selhávajícího ve své roli, jakkoli celá jeho dosavadní tvorba byla zásadně ovlivněna právě tím, že je v ranném věku opustil (viz typické spielbergovské anti-otcovské figury, které v průběhu děje úspěšně zfotrovatí). Odsuneme-li ale toto stranou, zbyde nám pořád to duo Kaminski-Spielberg, jejichž filmy působí svojí "měkkostí" a zdrženlivostí sice jaksi staromódně, ale přitom jsou takřka neustále v pohybu a stojí za nimi zjevná inscenační námaha. ()
Vycizelovaná reminiscence na dětství a dospívání jedné obyčejné middle-class rodiny. Spielberg zvládá kouzlit úsměvy i slzy, radost i smutek s lehkostí sobě vlastní a tak trochu vzpomíná na svoje dětské roky, kdy nadšení do pohyblivých obrázků pro něj zřejmě bylo vším a to i přes složité vztahy jeho rodiny. Je trochu problém s rytmem a předlouhou stopáží, ale to vše díky důslednému vyprávění a vybarvení postav. Poslední scéna je nejlepší. ()
Na Fabelmanovi jsem přes víkend stihl zajít dvakrát a zejména podruhé jsem u nich zažíval pocity, které už si s moderními filmy dávno nespojuji. Dvouapůlhodinová anamnéza slavného filmaře o jeho složitém formativním dětství v rozpadající se rodině je určitě nejkrásnější snímek, jaký jsem za dlouhou dobu viděl, a skýtá narativní postupy tak rafinované a přitom mnohdy úplně nenápadné, že by se generace mladých režisérů opět mohla v kině učit. Příběh začínajícího filmaře a jednoho trpkého rozvodu stojí na střídání umělecké a racionální perspektivy. Kamera protagonistovi odhaluje věci, jež lidské oko v reálu nikdy nepostřehne (včetně maminčiny nevěry v pozadí natáčené akce), a díky fotografické formě záznamu, s nimž můžete ve střižně různě manipulovat, se filmy stávají tím nejspolehlivějším zdrojem existence. Něčím, nad čím můžete mít kontrolu a co dokáže podat autorské formy reprezentace. V závěru to rodinnou situací ztrápený Sammy využije ke glorifikaci školního šikanátora ve školním videu, čímž svému sokovi podlomí kolena - uvědomí si, že ve skutečnosti nikdy nebude vypadat tak dobře jako ve filmu. V životě je občas všechno šedivé a Spielberg v mládí poznal hořkost z antisemitismu, šikany, neúspěchu u dívek a hlavně rozvodu rodičů, z nichž pouze jeden jeho filmovou vášeň podporoval. Fabelmanovi reprezentují dva pohledy na svět, které se musí proplétat, ale ten bolestnější nikdy nesmí zadusit to, co nás nejvíce naplňuje a k čemu tíhneme. Je to emocionální a psychologicky do detailu propracovaná rodinná studie, v níž filmy neslouží jen pro útěk, nýbrž pro objasnění a filtrování emocí. Většina Spielbergových filmů o komplexu z neúplné rodiny nás dokázala vcucnout, ale Fabelmanovi jsou snímek, přes který můžeme inhalovat a navzdory smutným pasážím nasávat radost z vyprávění a jeho podnětů… Po druhé projekci jsem se kodrcal půl hodiny na autobus, do sluchátek jsem si pustil soundtrack Johna Williamse a nechal jsem se unášet tím, co mi Sammyho příběh vyjevil. I já se mohu snažit být extrovert a hlásit se o něčí pozornost, ale v duši vím, že vítám svou introvertní bublinu a ztrácím se ve filmech, kde nemusím řešit mezilidské vztahy, v nichž úplně nevynikám. A kde se raduji z toho, že mohu analyzovat práci s prostorem, pohybem kamery a rozestavením figur po scéně, která je ve Fabelmanech opět nádherná a originální. Steven Spielberg natočil úžasný film, který ke mně promlouval každou scénou a dá se říci, že mi zase trochu otevřel oči. Jestli máte tenhle rok (zatím) vidět jediný snímek, tak určitě tenhle - Avatar se bude muset hodně snažit. ()
Steven Spielberg i v pětasedmdesáti zůstává mistrem vypravěčem. Tentokrát je to vyprávění poněkud komornější, zaměřené na vlastní dětství, dospívání a lásku k filmu. Zralé dílo tvůrce, který už nemusí nikomu nic dokazovat, a může si natočit, co chce. David Lynch jako John Ford je báječnou třešinkou na závěr (90%). ()
Galerie (137)
Zajímavosti (12)
- Ide o prvý film Stevena Spielberga, ktorý mal svetovú premiéru na Medzinárodnom filmovom festivale v Toronte. (Arsenal83)
- Seth Rogen novinárom povedal, že Steven Spielberg bol na pľaci počas produkcie často emocionálny. "Bol to veľmi emotívny zážitok. Na natáčaní veľa plakal," povedal. "Film je dosť priamo založený na jeho živote a takmer všetko, čo sa deje vo filme, je niečo, čo sa stalo jemu.“ (Arsenal83)
- Režisér Steven Spielberg musel dlouho přemlouvat Davida Lynche, aby ztvárnil postavu režiséra Johna Forda. (Salem)
Reklama