Before Tonight Is Over
Režie:
Peter SolanScénář:
Tibor VichtaHrají:
Jana Gýrová, Jitka Zelenohorská, Stanislav Dančiak, Marián Labuda st., Július Pántik, Valentina Thielová, Vlado Durdík st., Erna Suchánová, Viliam Polónyi (více)Obsahy(1)
Slovenský film režiséra Petra Solana rozpráva príbeh o dvoch mladých úradníčkach, ktoré si po celý rok šetria na niekoľko dní bezstarostného života, o dvoch mladých inštalatéroch, hľadajúcich erotické dobrodruž- stvo, stavebnom majstrovi, ktorý spreneveril výplatu celej partie, neuz- nanom vynálezcovi a bývalom majorovi britskej armády, ktorého politické príkoria povojnových čias priviedli k alkoholizmu, pričom celý dej sa odohráva počas jednej noci v prepychovom nočnom tatranskom podniku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (72)
Svět v neonové kouli. Živo v úkrocích družby. - Život na věšáku, za oponou. Až skončí tato noc, bude den. ()
Už z názvu filmu je nám jasné, že film bude situovaný do určitého prostredia a do krátkeho časového úseku. Dej sa odohráva v nočnom podniku Družba, začína sa otvorením a končí záverečnou tesne nadránom. Ja som si z celého kolektívu baru vybral bývalého majora anglického odboja Holuba, ktorý aktívne bojoval v Severnej Európe v bitke o Tobruk. Tu na vojne niečo znamenal. Ale po skončení vojny, predovšetkým po nastolení komunistickej diktatúry, bol význam západného odboja nie len podceňovaný, jeho účastníci neboli po zásluhe odmenení, ale naopak boli perzekuovaní. Nakoniec ho vyhodili z armády a tieto neuznania ho priviedli k alkoholizmu. Do partie v baru, sa dostal spoločne s manželkou v deň svadby ich syna. Tak ako vždy v spoločnosti sa opil a tak si ho sekera manželka zobrala domov so slovami, „Takú vojnu budeš mať, pri Tobruku vám tak horúco nebolo“ Tento film je majstrovským zobrazením ľudskej psychológie a zaujímavosťou tohto filmu je, že scenár bol iba príbehom a herci si jednotlivé pasáže filmu dotvárali sami, film neuzatvára dej a ponecháva ho aj naďalej otvorený. ()
Ve filmu se vyskytuje jen pár lidí, kteří se v tuto noc sešli v luxusním baru. Pár hostů, barmanka, číšník, kapela, tanečnice. Dvě naivní mladé dívky, muž s velkou částkou, kterou hodlá propít nebo rozdat, dva kamarádi, z nichž jeden balí ženy, kudy chodí, smutný manželský pár. To jsou hlavní hrdinové, kolem nichž se točí děj a jejichž charaktery jsou ve filmu ukazovány. Též mě ve filmu zaujaly tehdejší ceny lihovin a vůbec pití v luxusním tatranském baru. Tehdy ještě koruna něco znamenala. ()
Stěžejním vodítkem k uchopení tohoto Solanova filmu mně byl koncept kocoviny, promyšlení toho, jak kocovina jakožto model určitého existenciálního naladění tímto filmem prolézá, jak se ho zmocňuje a jak si ho podmaňuje (a myslím, že to tak bylo zamyšleno, že významy tohoto filmu měly být divákovi distribuovány skrze navozování tohoto stavu, a to jak u postav, tak pak přeneseně u diváků; tedy že nečtu film proti srsti; ale i kdyby ano, tak je mně to celkem jedno...), a to jak v doslovném slova smyslu (kocovina po večírku; možná budete znát), tak – a to je důležité – i v metaforickém, jako společenská kocovina (kolektivní uvědomění si toho, že dnes vám není špatné kvůli tomu, kolik jste toho vypili, ale z hlubších, leč utajenějších pohnutek, z jistého nonverbalizovatelného marasmu). Bujaré slavení, jež se pod neutuchajícím přílivem alkoholu přináší bolehlav, lehkost alkoholového oparu a bolestivá vystřízlivění. Ctím tento film, že i z večírku dokáže udělat politikum, společenský komentář, nad průměr však dnes nepůjdu, jelikož mi přijde, že Němcův film O slavnosti a hostech, který pocitově dělá něco podobného (přičemž Němec zvolil alegorii, Solan verismus), totiž přes snímání (vynuceného) slavení dokládá, že je něco prohnilého ve státě československém, je o něco lepší, údernější a nebojácnější. Nicméně, zaujal mě mladý Marián Labuda, už jen díky němu stojí film za vidění. 65 % ()
Asi jsem si jen utvrdila, že tyhle filmy, československé nové vlny, nejsou nic pro mě. Po filmařské i herecké stránce dobré a určitě toho snímek hodně odkrývá o povaze postav, ale nějak mě to do děje moc nevtáhlo a dodívala jsem to spíš ze setrvačnosti. Nečetla jsem obsah, takže jsem celou dobu přemýšlela, jestli ten týpek u baru, co rozhazoval peníze, umírá a chce si užít poslední dobrou noc. ()
Dobová příbuznost s filmy Formanovými je na bíle dni. Totéž mistrné zachycení trapnosti, nudy, marných nadějí a zoufalých pokusů se vymaniti z této pavučiny všednosti, které končí blamáží a rezignací. Nenápadná tragédie u které se dá i zasmát. Dvojice chalanov v podání pánů Dančiaka a Labudy je skvělá. ()
Výstižný portrét doby a jejích slovenských souputníků. Zaujal mě charismatický 23letý Stano Dančiak, 21letý Marián Labuda s pro něj typickou postavou, tehdejší partnerka Waldemara Matušky 19letá Jitka Zelenohorská (bondýnka z dvojice) se zajímavými životními osudy (viz životopis) i příjemná 23letá Jana Gýrová (tmavovláska z dvojice). ()
Je až nepochopitelné, jak se v šedesátých létech umně, s lehkostí a s obrovskou grácií po všech filmařských stránkách točily bijáky, s porovnáním s dnešními "výtvory." Jeden večer v jednom baru a s příběhem je vystaráno. Herci při svých dialozích dostali naprostou volnost a proto jejich vyjadřování je absolutně živočišné, nestrojené a věrohodné. Vše působí živě i díky kameře Vincenta Rosince, který herce zabíral více kamerami a z různých úhlů. Já tak byl vtažen přímo do děje a měl jsem pocit, jako bych v tom baru Družba byl také a užíval si života jako většina tohoto výstředního osazenstva. To je prostě paráda a jedinečnost těchto snímků. Dnešní filmující frajírci by se měli podle těchto unikátů učit. Omladinu zahráli začínající herci Marian Labuda, Stano Dančiak, Jana Gýrová a Jitka Zelenohorská. Chlapíka na baru, který platil každému, koho si vybral a pak hrál na trubku, mistrně a s přehledem zaválel Július Pántík, z jeho výkonu jsem neměl slov a jak propil všechny výplaty svým zaměstnanců a posléze na sebe zavolal policajty, to jsem šel do kolen. Peter Solan mě se svým filmem opět potvrdil pravidlo, že Zlatá Šedesátá byly nejlepší léta pro československou filmovou školu. ()
Jeden z klenotov slovenskej kinematografie, uchvacujúci scenárom Tibora Vichtu, sviežou Solanovou réžiou a vynikajúcimi hereckými výkonmi. Zážitok z neho mi nepokazil ani fakt, že vyššie uvedený obsah filmu hýri spojlermi... ()
"To by bolo všeličo vidieť, keby tak otvárajú ľudské hlavy sprosté" Divoký tanec na pomníku ľudskej (Snáď nie len Slovenskej) malosti. Neprestáva ma prekvapovať ako veľmi už boli 60te roky uvoľnené. Klenot! ()
Formanove Lasky jedne plavovlasky po slovensky. Za ucasti ludi ako Labuda st., Pantik a Danciak. A za reziu Solana /Boxer a smrt..../ dam 82 % ()
Vyborne zahrany minimalisticky film z jednoho nocniho baru kdesi v Tatrach. Krasne vykreslene postavy, jejich touhy, nalady a sny. Herecke vykony vsech zucastnenych dokazou zaujmout a casto i pobavit. Ackoliv se toho ve filmu zase tolik nestane, tak nenudi a ja nemam co vytknout. ()
Film, který není ani tak o příběhu či ději, jako spíše o pocitu, který ve Vás vyvolá... A ve mně jeho konec vyvolal ze všeho nejvíc smutek. Smutek z toho, že se tato noc a tento film končí, smutek, že se Mira a Kvetinka už asi nikdy neuvidí, smutek z pana Baláže, smutek z toho, že se takovéhle filmy "o ničem", které ve Vás "jenom" vyvolávají pocity, už netočí. ()
Ze začátku jsem měl z filmu dojem, že půjde o takovou vcelku příjemnou konverzační oddechovku. Postupem času atmosféra v tatranském baru poněkud houstne a můj dojem z filmu se měnil. Dost mi ve filmu nesedla postava rozhazovačného pijana. Furt jsem moc nechápal, jaké má pro své chování motivy a upřímně je moc nechápu ani po zhlédnutí celého filmu. Mnohem příjemnější bylo sledovat pány S. Dančiaka a M. Labudu, jak se více či spíše méně úspěšně snaží sbalit dvě české studentky. Ale i zde ve mě některá jednání dotyčných postav vyvolalo jisté otazníky a moc jsem se s nimi nedovadl ztotožnit. Celkově tedy ve mě film vyvolal poněkud rozporuplné dojmy. Atmosféra filmu je určitě silná, ale sama o sobě pro mě vynikající film vytvořit nedokázala... ()
Na tom filmu je vše špatně jako skoro na každém slovenském filmu. Zásadní otázka zní: Proč do toho investovat? Nebaví to a téma je nedůležité, nezávažné a navíc nevtipné. Jak říká Forman: Napřed se vy blbci naučte natočit příběh. Pak, zda-li tomu věříte, můžete se se pustit do nějaké avantgardy. ()
(82/2016) / Vo veľa ohľadoch, dovolím si tvrdiť výnimočný film (viac detailov tu: https://sk.wikipedia.org/wiki/Kým_sa_skončí_táto_noc a tu: http://kultura.sme.sk/c/5045420/kym-sa-skonci-tato-noc.html). Obmedzený priestor baru, pár postáv a intenzívna atmosféra idúca každou minutkou k väčšej depresii a dezilúzii všetkých postáv, toto všetko sa darí dokonale preniesť na diváka. Pre mňa veľké slovenské prekvapenie. K celkovému dojmu rozhodne dopomohli Dančiak s Pántikom, netušil som, že takto moderne vedeli zahrať vyše 50 rokov dozadu. (10/10) ()
Výborný psychologický filmík zo slovenskej scény, geniálne zahrané postavy, totálne realisticky poňatá atmosféra, jednoducho nádhera... PS: Pántik bol geniálny!!! ()
Peter Solan vie, ako z hercov dostať tie správne herecké výkony a v tomto filme to platí niekoľkonásobne... Dančiak, Labuda aj Pántik sú jednoducho svetoví! Scenár filmu takisto znesie prísnejšie kritériá, aj keď je pravda, že ľuďom, ktorí nezažili tie časy, kedy vlastne u nás neexistovali bohatí ľudia, to až tak veľa nemusí povedať. Ale ináč, psychológia postáv je fakt výborne vykreslená. ()
Jedna noc prežitá od začiatku až do neslávneho konca. Ucelený príbeh netreba hľadať, sú to skôr zážitky samostatných postáv alebo párikov občas sa navzájom prepletajúcich. Charaktery sa odhaľujú, ale nejaké hlbšie posolstvo filmu chýba. Uznávam, že postavy sú dobré zahraté, aj mladými Dančiakom a Labudom, dievčatá úradníčky sú mimoriadne pekné, z Pántika tradične srší životná múdrosť bambuľkinho deda Jozefa, no tentokrát ma tie nočné barové zážitky neoslovili. (23.4.2014) –––– Po dlhšom čase na druhýkrát jednoznačne zvyšujem hodnotenie. Je to skutočná česko-slovenská vlna, kde sa z polovice rozpráva po slovensky a z polovice po česky. Dialógy sú prirodzene neučesané, často sa zdajú až improvizované, ale u skvelých hercov to nevadí. (13.8.2018) –––– Človek musí všeličo sprobovať, aby mal na čo spomínať. Potom sa mu vraj ľahšie zomiera. –––– Takú vojnu budeš mať, že pri Tobruku vám tak horúco nebolo. –––– Čo to tam baštrnguje? Pozri sa, jak otvára túto hlavu. To by bolo, keby tak otvárali ľudské sprosté hlavy. ()
Související novinky
Marián Labuda 1944 - 2018
Ve věku 73 let zemřel náhle slovenský herec Marián Labuda. Syn krejčího a nadšený ochotník absolvoval divadelní fakultu VŠMU v roce 1965 a hned nastoupil do činohry Slovenského národního divadla. O… (více)
Slovenská zlatá šedesátá a ještě něco navíc
Už ve čtvrtek 28. května začne v pražském kině Ořechovka filmová přehlídka „Slovenská zlatá šedesátá a ještě něco navíc“. 60. léta minulého století jsou všeobecně považována za zlatou éru… (více)
Kontaktný zvuk, absencia hudby, takmer vyprázdnené priestory baru po záverečnej do ktorého vchádza "akási" postava. Po krátkom rozhliadaní sa s nezáujmom otočí späť a kráča tam odkiaľ prišla. V tú chvíľu sa dozvedáme, že Ústredná požičovňa filmov v Bratislave uvádza film Kým sa skončí táto noc, šiesty celovečerný projekt režiséra Petra Solana. Teda to posledné už v úvodných titulkoch nie je, ale vďaka samoštúdiu sa orientujeme. Spätne vieme, že vstupujeme do najvyšších sfér, plávame vo vodách toho tzv. kánonu slovenskej kinematografie, jednej z definícií slovenskej novej vlny, jednoducho nepísaná povinnosť pre všetkých, nutnosť vidieť. Film začal. Sme vhodení in medias res do centra diania. Dvaja mladí bonviváni a hýrivci v podaní Stana Dančiaka a Mariána Labudu sa rozprávajú pri bare, ak by nenatrafili na dievčatá, vekom rovesníčky, rozprávali by sa do konca filmu pri tom bare. Scenárista Tibor Vichta to však chcel inak, film sa teda neodohráva len pri ňom, ale aj pri stole. Kým sa skončí táto noc je sledom improvizovaných rozhovorov prebiehajúcich s malými výnimkami na uvedených dvoch miestach. Hudobná zložka pozostáva výlučne z diegetickej hudby. Spôsobené je to živou jazzovou kapelou hrajúcou v barových priestoroch, v ktorých sa film drvivú väčšinu svojho času odohráva, až by sme povedali, jednota miesta a času, ale nepovieme, lebo by sme zbytočne zavádzali. Bez toho, aby bol nasledujúcim tvrdením film zhodený či degradovaný, zo začiatku pôsobí ako naratívny videoklip, v ktorom je inak primárna hudobná zložka upozadená, ale zreteľná. Solan s Rosincom sa pri snímaní rozhovorov vyhýbajú metóde záber/protizáber, jedným zo signifikantných štylistických prvkov nových vĺn boli totiž nie zabehnuté záberové formulky, ale ich modernizácia. Vidíme teda dlhé zábery na oboch protagonistov rozhovoru ocitajúcich sa spolu v jednom ráme alebo polodetailné zaberanie tváre postavy jednej vedúcej dialóg s tou druhou. Udalosti fabule nám Solan v syžete predstavuje cez artovú naráciu, to znamená, že deadline je, naproti klasickému rozprávaniu, potlačený a kompletne odstránený. Postavy nemajú za cieľ dosiahnuť čosi konkrétne, nemajú jednoznačne definované motivácie, dopredu sa prediera fragmentarizmus a epizodickosť. Nadnesene by sa dal Solanov film prirovnať k čomusi od Buñuela, Anjelovi skazy napríklad, filmu odohrávajúcom sa v honosnej vile, z ktorej sa nedá odísť. A keďže nielen metaforicky, ale aj explicitne, nesie sa film na vlne absurdna, v ktorej je dôležitá, ak nie najdôležitejšia, práve background story, druhá príbehová línia. Kým sa skončí táto noc je však dielo oklieštené o akýkoľvek prvok surrealizmu, slovo minimalizmus ho charakterizuje o dosť výstižnejšie. Záver filmu nám celkom berie ilúzie o rozprávkovom vyústení, nie prenesene povedané, ale doslovne. Scéna ranného lúčenia sa mladej uzimenej štvorice po preflámovanej noci, počas ktorej v druhom pláne prechádza kôň s kočom, znamená druhé predstavenie exteriéru (hneď po nočnom pivkárčení a neuskutočnenom šuku nadržaného Kvetinku, ktorý je zmarený frigidnou Mirou). Znamená však aj to, že hrdinovia, s ktorými sme strávili uplynulú poldruha hodinu, nie sú romantizovaní princovia a princezné z idealizujúcich zásob Deduška Večerníčka, ale prekrvené bytosti čakajúce na svoju ďalšiu noc plnú pretvárky, sebaklamu a malicherných problémov, ktoré je nevyhnutné zavrieť do trezoru, pretože až príliš toho odhaľujú o súdobej spoločnosti a odvrátených aspektoch ľudskej psyché. 85% () (méně) (více)