Režie:
Michal SamirScénář:
Michal SamirKamera:
Martin DoubaHrají:
Anna Fialová, Karel Šimek, David Prachař, Richard Krajčo, Filip Rajmont, Zuzana Zlatohlávková, Jana Stryková, Daniel Kadlec, Patricie Pagáčová (více)Epizody(3)
-
Lásko, lásko (S03E01)
-
Léto (S03E02)
-
Tichá píseň (S03E03)
Obsahy(1)
Třináct let po odchodu od Ladislava Štaidla se Ivetin svět změnil k nepoznání. Její alba se neprodávají jako dřív, ale ona věří, že zase bude zpívat. Má za sebou neúspěšné manželství, ale věří, že ta pravá láska na ni stále čeká. A především má vedle sebe toho, na kom jí záleží nejvíc: svého dospívajícího syna. To kvůli němu chce vyhrát boj s vlastními démony. Je to on, kdo při ní stojí, i když se nedaří a bulvár čeká na každou její chybu. Ano, kdysi chtěla být slavná – teď chce obyčejný život. Pro Artura, pro sebe. (Voyo)
(více)Videa (1)
Recenze (24)
Anička Fialová se v roli Ivety našla. Jasný, pdooba tam není skoro žádná, ale jde o ten herecký um a Ivetu zvládla zahrát naprosto perfektně. Věřím, že ve scénách, kde se objevil Artur, tak se to přesně takhle mohlo odehrát, vzhledem k tomu, že na tom sám Artur spolupracoval. Co mě mrzí je to, že všichni viděli, jak moc trpí a nikdo jí nepřišel na pomoc, žádný z jejích přátel, kolegů, vůbec nikdo. Smutný je, že když už byla v léčebně, tak si sama pomoc nenechala. ()
Tretia séria a zakončenie seriálovej Ivety neprináša žiadnu zmenu. Otrasná a brutálne otravná minimalistická kamera, o ktorej si samotný scenárista a režisér myslí, že (vyjadroval sa o tom vo viacerých rozhovoroch), že sú to umelecké zábery a chcel ich vraj v seriáli oveľa viac – náladové zábery, ktoré navodia atmosféru. Popravde, skôr pôsobili amatérsky, inscenačne, ba až na štýl domáceho videa (aj keď to asi bol zámer). - Každopádne, tretia séria sa pohybuje asi na úrovni druhej, no tiež je to podpriemer, už nie hlboký podpriemer ako prvá séria, ale len podpriemer. - V seriáli dosť chýba zásadný Ivetin vzťah s Jiřím Pomejem, celkovo sa tvorcovia snažili aj v poslednej sérii o to, čo predtým, verne zobraziť známe scény (únos do Taliansku, Richtář „hore bez“ v Taliansku, bitka s Maculom na jej poslednom koncerte v Svitavách). Ak hľadáte odpovede, nedostanete ich. Jasné, z búrlivého života Ivety, ktorý chtiac-nechtiac sledoval celý národ, sa dalo vyťažiť oveľa viac (napríklad prečo rušila tie rozsiahle turné, ktoré mala naplánované - aj keď to je každému jasné). A mimochodom, prvá séria vykresľuje Sepéšiho ako čuráka, druhá Ivetu ako nestabilnú trosku, v trojke je Richtář doslova za chrumkavého. - A tak asi jediným polovičným víťazom je herečka Anna Fialová, ktorá sa snažila verne okopírovať a naštudovať Ivetino správanie, štýl reči a podobne (komicky však vyznieva jej mladý vzhľad v tejto tretej sérii – ale maskéri sa snažili), otázne je aj to, dokedy sa v jej hereckej kariére s ňou bude ťahať táto úloha, pretože talent táto herečka rozhodne má. - Nie, Voyo sa nevydarila táto miniséria a to vôbec, podobne ako sa nevydaril ani dokument o Ivete Málo mě znáš. Asi by bolo vhodné nechať jej dušu už na pokoji a vziať si z jej života to pekné – piesne, ktoré dodnes oslovujú mnoho fanúšikov. P.S.: Výborný komentár NinadeL. P.S.2: Oveľa viac o Ivetiných prehreškoch z tejto tretej série sa dá dohľadať na YouTube, je viacero snímkov, ktoré chronologicky pospájali udalosti z novinárskych kamier a relácií, kde vystupovala a dá vám to oveľa väčšiu výpovednú hodnotu než táto miniséria. ()
Na tohle už se vůbec nedalo dívat. Že je Samir kretén, bylo zřejmé už v předchozích minisériích. Ale tady tedy předvádí něco ... vlastně velké NIC, a vyžívá se v zobrazování psychicky labilního a nemocného člověka. A při momentálním úspěchu 66% zde bude daleko víc labilních lidí. Otázkou je, proč toto a takto bylo vůbec natočeno. Upravená otázka z Pelíšků: Komu tím Samir pomohl?!!! ()
Abych nepracovala jen s primárními pocity, poslechla a přečetla jsem si několik hloubkových rozhovorů s Michalem Samirem a musím říct, že je skoro až komické, jak ten člověk uvěřil vlastní umělecké licenci. Měl devět dílů na životopisný seriál o zpěvačce, která se nedožila ani padesátky. A přesto mu to nestačilo / nebo se mu to zdálo příliš zahuštěné a byl ochotný celé díly sestavit jen z náladových obrázků navozujících určité pocity. V závěrečné sérii si vychutnal hranou verzi toho kardinálního nesmyslu kolem únosu do Itálie a dal příležitost některým hercům vytvořit parodické verze nechvalně známých figurek české bulvární scény... Škoda slov. Ano, jistě, z životopisu Bartošové šlo vybrat zkratky na téma "jak vesnická holka přišla do hlavního města dělat kariéru," v další kapitole sledovat "jak stejná holka řeší svoji první aféru a jak odmítá zůstat doma na mateřské" a v závěru "jak vzdá život po tom, co se jí nepodařilo vrátit se na výsluní". Ale tyhle floskule a další velmi podobné teze by šly navázat na životopis prakticky každého umělce nebo veřejně známé osobnosti. Kdy tenhle seriál pracoval s tím, že Iveta Bartošová nebyla nějaká zaměnitelná nula z komparzu, chvilková hvězdička? Nikdy. Teď se jen opakuje stejný vzorec. V době, kdy vrcholil lynč na Bartošovou, se Michal Samir zařadil mezi tu nechutnou většinu, která si nárokovala odplivnutí nad Džambulkou. A teď po deseti letech si stejně agresivně nárokuje vyprávět vlastní příběh, k jehož zpracování mu ale chyběli nejen zkušenost, ale i talent. Tohle bylo hodně drahé sypání popela na hlavu. ()
Prokletí života, touha po čemsi vzácném jako je obyčejná láska, síla jíž se nedostává. Jak hodnotit něco, u čeho člověk trpí, když sleduje, jak někdo milý a talentovaný otevírá náruč temnotě a propadá beznaději, a ten nebo ti, kdo mají být opěrnými body selhávají na celé čáře pod vlivem vlastního ega? Ivetin osud sám o sobě je silný a známe ho aspoň v obrysech zřejmě všichni, a to bohužel i my, kteří bulvár nečteme a nikdy jsme za něj neutratili ani korunu. Ale vidět závěr Ivetiny pozemské pouti v soukolí nabubřelosti pánů Rychtáře a Macury, v touze po zisku všech bulvárních hyen a v prostoduchosti obyčejných lidí, kteří hltají každou zprávu o jejím životě, navíc na velkém kinoplátně, to je síla. Tvůrci odvedli kus poctivé práce, kdy jsem ani na okamžik nedokázal odtrhnout zrak a jen jsem se zájmem sledoval zkázu člověka, jež se před mými zraky odvíjí. A byl jsem vděčný za každou odlehčenou scénu, kdy jsem se mohl zasmát. Ať už to byly scény s Arturem, Pepa Rychtář v Itálii, či scény s bulvárem, kdy u mě byla tenká hranice mezi smíchem, smutkem a vztekem. Závěrečná série nabízí bravurní herecké výkony, kdy za mě exceluje Filip Rajmont, jenž si protekčního fracka Pavla Novotného dává absolutně na pána, ale nezaostává ani David Prachař, Richard Krajčo a Karel Šimek v roli Artura. V hlavě mi zůstává plno silných scén, kdy absolutně dominuje úplný závěr poslední epizody a následná titulková sekvence. Nejsilnější moment celého večera pro mě byl ohromující potlesk v sále, jenž se rozezněl spolu s potleskem na plátně. Mrazení v zádech, chvění, emoce. A hluboká poklona všem. Jeden život, jeden osud. To krásné přetrvává. To smutné odvál čas. Slavnostní premiéra tří závěrečných epizod v pražské Lucerně byla navýsost výjimečným zážitkem. ()
Reklama