The Iceman Cometh

Očistec. Čtyři hodiny tlachání o ničem. Herecky teatrální. Slavnému režisérovi se podařilo vytvořit partičku opravdových ztroskotanců, ale že bych se na to musel koukat dva dny, to teda ne. Jeff Bridges ještě totálně mladý, ostatní krátce nad hrobem. Film začíná promluvou barmana Rockyho, který mluví opravdu šílenou angličtinou, ostatní jsou jen o trochu lepší. (10.07.2014)

Frankenheimera vnímám jako režiséra komorních akčních filmů, kde je akce sice skvěle zrežírovàna, ale není alfou a omegou snímku, to jsou vždy psychologickě profily postav a hlavně poctivà filmařina. Tentokràt opustil svoji známou pozici a vydal se na výlet do ranku ryzího konverzačního dramatu. Vzniknul film o závislosti. Nikoliv o té snadno na první pohled rozlišitelné zàvislosti na alkoholu, ale především o až patologické závislosti znovu a znovu si podělávat život a zabředat hloub do bažiny, z níž už není návratu. Čtyři hodiny příprav končících mocnou závěrečnou katarzí vyčerpají zřejmě každého divàka. A odměnou za vysilující sledování bude jen a pouze deprese. Skvěle sehrané, skvěle natočené, etrémně těžko koukatelné. (17.11.2019)

Na tenhle film musí být vhodná nálada a větší dávka trpělivosti. Takové 4 hodiny dialogů, které nejsou - jako v jiných filmech - tvořeny dlouhými záběry na předměty, je na hodně lidí hodně silné kafe. Jde o zpracování divadelní hry Eugenea O'Neilla "Popelář přichází" (i když správně by to mělo být Ledař přichází). V zapadlém pajzlu plném zkrachovalých existencí s malichernými sny očekávají návštěvu jediného, který to z nich někam dotáhl - obchodního cestujícího Hickeyho. Ovšem Hickey je rozhodnut ozvláštnit tuto pitku něčím novým - přimět své přátele, aby objevili realitu. A bude to docela těžké, poněvadž nikdo nechce skutečnost vzít na vědomí ... The Iceman Cometh není film (no, spíše jde o výpravnější divadelní jeviště zachycené na celuloid) pro každého, ale jeho zhlédnutím objevíte výborný příběh a herecký koncert 16 vynikajících herců. Mimochodem, Jiří Voskovec zde je uveden až jako poslední v titulcích a skutečně tu nemá monho prostoru. Pro našince je však cenný jakýkoliv artefakt z jeho americké tvorby. A zde nás určitě nejlépe přesvědčí jak je opomíjen. (25.03.2006)

Výtečné zpracování téměř zapomenuté O'Neillovy hry. Takřka čtyři hodiny trvající film má skvělé dialogy. Frankenheimer vytříbeně vede herce. Film je samozřejmě pro spoustu dnešních diváků zdlouhavý. Divák, který si nepotrpí na laciné náměty a poutavé honičky, bitky a karamboly aut, může objevit krásný film, který v sobě statečně nese divadelní původ a je mu to jenom ku prospěchu. Poslední film Roberta Ryana (17.01.2007)

Tis cool beneath they willow trees! Chlast, iluze, sny, pravda, štěstí. Nehodící se škrtněte. Hospoda může být poučné a inspirativní místo, ale už dlouho jsem se ve společnosti štamgastů nezdržel 239 minut. Kdybych se nicméně rozhodl učinit něco tak pošetilého a zvolil libovolný pajzlík nižší cenové skupiny, neuzřel bych nejspíš cosi moc odlišného od O'Neillova Lokálu U mrtvýho času. Bandu těžko snesitelných nešťastných individuí, která si vzájemně nemotorně vypomáhají v lakování skutečnosti za účelem učinit zbytek dní snesitelnějším. John Frankenheimer na základě divadelní hry Eugena O'Neilla rozehrává podroušenou čtyřhodinovou konverzačku, která si klade za cíl vrhnout trochu světla na podivně spletitý vztah pravdy, chlastu, lži a štěstí. Ne zcela překvapivě vyplouvá na hladinu, že ani jedno z výše uvedeného není pro každého a především že pravda může být jed smrtelnější než absint. Frankenheimerovi nutno připočítat ke cti, že se odvážil nalít divákovi plnou míru. Jestliže je první hodina v lokálu tížívá a s přibývajícími minutami úroveň nesnesitelnosti strmě narůstá, v určitém okamžiku divák nadýchá tolik výparů, že je z udělání jako doma. A je to domov natolik nevlídný, že není těžké si představit, že začne existenciální děs zahánět spontánním zpěvem. A už nepřestane objednávat. Opojné v tom nejodpornějším smyslu. Skála approves. (24.05.2020)