Le Fils
Le Fils
Syn
The Son
Kamera:
Alain MarcoenObsahy(1)
Tridsiatnik Olivier, ktorý pracuje ako majster v stolárskom učňovskom stredisku, žije sám. Jeho manželstvo s Magali sa rozpadlo, zrejme aj v dôsledku toho, že pred piatimi rokmi stratili jediné dieťa. Jedného dňa príde do dielne šestnásťročný Francis, ktorý práve vyšiel z väzenia pre mladistvých a uchádza sa v dielni o prácu. Olivier v ňom spozná vraha svojho malého syna, ale chlapcovi nič nepovie. Takmer proti svojej vôli je zaujatý Francisovou šikovnosťou a chuťou naučiť sa remeslu, ako i jeho uzavretosťou a mlčanlivosťou. Okamih pravdy príde v deň, keď Olivier vezme Francisa na prechádzku do lesa a vyjaví mu, kým je... Nositelia Zlatej palmy z Cannes z roku 1999 – známa belgická filmárska dvojica – bratia Dardenneovci, si tentoraz za ústrednú postavu filmu zvolili muža, ale zostali verní svojmu spôsobu snímania hekticky pohyblivou kamerou, zachytávajúcou predovšetkým jednotlivé detaily tela. Na tohtoročnom MFF Cannes získal Olivier Gourmet Cenu za najlepší mužský herecký výkon. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
Zlatá Palma - výběr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $70,262║Tržby Celosvetovo $1,060,000║ ()
Zvláště smutný film o zvláště smutných věcech... Třicátník (který vypadal jak můj otec šedesátník) je zajatcem své introvertce a pohnuté životní události, smrti svého syna. Z ní ho má vyvést (chtělo by se napsat osudové?) setkání s jeho vrahem - ovšem život tomu chce jinak... Ručně snímaná kamera, pozvolná dynamika, absence filmové hudby, realistické cítění, psychologický drobnohled...tak trochu manifest Dogma 95, ale ve francouzském podání... Pěkný, pomalý, psychologický film. Podobné filmy: Dítě, Umění plakat, Revanche ()
velmi pomalá expozice, jakou jsem po Slibu ostatně předpokládal, postupně odhaluje prostý příběh vnitřně napjatý k neúměrnosti. film komponovaný takřka výhradně v detailech, snímaný ruční kamerou, znemožňující kýženou orientaci v prostoru, rozpoznávání ulic, budov, místností.. s téměř eroticky příjemnou dominancí násilím soustřeďuje divákovu pozornost na hlavní postavu jako středobod filmu v celém jeho měřítku. jsem nucen vstoupit do jeho nitra, jsem nucen sledovat vnějšek právě odtud, jsem potěšen touto intimní blízkostí, jakou film dokáže zprostředkovat pouze zřídkakdy. ruční kamera bezděčně šmátrající po tělech postav jako nedočkavý lidský zrak – můj zrak, těkající z přirozené nutnosti po nesouvisejících objektech. nepředvídatelné, přesto očekávatelné! důvodem je dokonalá vyváženost. balanc a soulad souvislé formy s niternými pocity, distribuovanými hercem, jehož prostřednictvím, nejen skrze identifikaci, ale radiací tématu v celém poli filmové formy se dostávají i k nám, divákům. pochopení! přirozený způsob nastavování napětí jeho kondenzací a osvobozením – jako kdybyby snad ani nesešlo na tom, v jakých momentech, jako kdyby se takové emanace citu vzpíraly jakékoliv předpovědi, a proto jsou opodstatněné v jakémkoliv momentě, na čem jediném záleží je, aby vůbec nastaly. uvolnění napětí uspokojuje tužby po dramatizaci a odpovídá nevyzpytatelnosti a neutěšitelnosti duševního stavu. nádhera. film nepotřebuje dramatičnosti! drama je mu samotnému vlastní. napětí. neuhasitelný zájem vzbuzený u diváka. přichází i odchází v jisté míře závislosti také na rytmu. a něco mi říká, že pokud se film jeví jako tvůrci pouze iniciovaný a do plného rozkvětu vzrostlý vlastními silami podle přirozenosti přírodního živlu, jde o něco příbuzného genialitě. ()
Udělal jsem zásadní chybu, když jsem si přečtl, o čem ten film je. Pomalá expozice tu totiž odhaluje zásadní informace v malých dávkách a právě z postupného rozšiřování povědomí o situaci pramenila většina mého zážitku. Ve chvíli, kdy bylo v necelé polovině vše vyřčeno a rozjel se tedy klasický děj, naštěstí snímek nabírá novou energii ze silného konfliktu. Jen tomu závěru jsem moc nevěřil. ()
K Dardennům mám dlouhodobě pozitivní vztah, jsou mi sympatičtí svými tématy, prostředím, které vykreslují, a svými hrdiny. Méně sympatický už je mi způsob, jakým s látkou pracují. Mám rád civilní přístup, nevadí mi obvykle ani pomalejší tempo, ale v Synovi už překročili Dardenni jakousi pomyslnou hranici, kdy se film stává otravným. Záhy vám dojde, jak se to má se vztahem mistra k jeho učedníkovi, a převážnou většinu filmu čekáte na jedinou scénu, která se mimochodem skončí předvídatelným způsobem, kdy dojde ke katarzi. Původně jsem dal tři hvězdičky, ale nebyly by upřímné. Pro mě nejméně stravitelný snímek francouzských tvůrců malých sociálních dramat. Celkový dojem: 45 %. ()
Napriek nasilu vykonštruovanej zápletke ide o potrebný film. Zaoberá sa dilemou, ako sa má rodič zachovať k tomu, kto zmárnil život jeho potomka. Forma zvolená bratmi Dardennovcami je obdivuhodná, i keď im vlastná. Len v Synovi trochu viac pritlačili na pílu. Pohľad hlavnej postavy - otca a majstra v drevárskej dielni - nespúšťajú z očí. Drevársky majster zase nespúšťa oči z páchateľa, momentálne pracujúceho v dielni. Hoci si svoje odsedel, biľag nespravodlivosti v sa v otcovi prevaľuje ako nepríjemná hruda skazeného jedla v žalúdku. Napätie medzi tragédiou a katarziou. Každá z nich môže nastať kedykoľvek. Pretože v slede každodenných činností v dielni a osobných situácií v otcovom živote sa zrazu môže vyskytnúť taká, ktorá podnieti konať tak či onak. Vyústeniu tlieskam. Pretože ide navzdory prirodzenému jednaniu, predpokladanému zásadou jus talionis (veľmi jasne upravenou v Chammurapiho zákonníku či neskôr poetickejšie v Biblii známym "oko za oko, zub za zub"), vyjadrujúcou, že miera odplaty má byť rovnaká, ako škoda spôsobená poškodenému. ()
Realistický vztah otce a syna v dnešní nešťastné době... ()
Tiché, pomalé, veľavravné.... Vo filme sa pekne a nenásilným spôsobom rozoberie téma vyrovnania sa so stratou blízkeho človeka a odpustenie. Všetko nasnímané z pohľadu hlavnej postavy, čo zákonite vtiahlo do deja, ako keby som Olivierovi práve vypadol z auta. A to pocit reálnosti a neodbytnosti deja ešte viac umocnilo. Silný nadpriemer. 85/100 ()
Hyperrealistické a velmi nudné a jistě by se to dalo celé odvyprávět za třetinový čas. A přesto to je dobrý film, humánní a pravdivý... a pokud se chcete naučit základům truhlářství nebo odpouštění, pak i poučný. ()
"Na co si to hraješ??" "Nikdo jiný by tohle neudělal...". Existuje mnoho různých způsobů, jak se vypořádat s vnitřní bolestí...se ztrátou blízké osoby. Jedním z nich může být věnování se tvrdé, ale smysluplné práci, zručnému řemeslu, které člověk může předat druhým. I když to občas odnesou záda - Olivier v nikdy nekončící roli otce pro všechny své učně...bez výjimky - Poctivý přístup k řemeslu (k životu) totiž může zbourat i zdánlivě nezdolatelné hranice, přesto, že za nimi je ona bolestivá, dlouholetá rána z minulosti, kterou je potřeba řádně ošetřit...přijmout...kdy? Klidně během každodenní práce. Film dokázal pojem akčnost povýšit na noblesní a zároveň i nepříjemně autentickou záležitost, divák ví, jen nemá ponětí kdy a jak. Výborný, velmi originálně pojatý kousek, který ovšem, dle mého, mohl (měl) zajít ještě mnohem dál, např. v práci s dalšími postavami, jež by mi možná dopomohly k ještě silnějšímu zážitku, přesto ale dokážu pochopit a hlavně uznat kvality tohoto syrového stylu vyprávění. Naservírováno toho bylo dost, teď je na nás, jak to, třeba při závěrečných titulcích v naprostém tichu, zkonzumujeme. ()
Ještě jsem nepotkala film, který by měl tak neskutečnou tenzi od začátku až do konce. I na bratry Dardennovi se jedná o mimořádný snímek. Kamera vede diváka pouze tam, kam jde Olivier. Prakticky neustále narušuje jeho osobní prostor, divák se tím stává extrémním voyerem, což působí velmi znepokojivě. Film je až klaustrofobický, neboť Dardenové použivají nezvyklé rámování a prakticky celý snímek si vystačí s detailními záběry. Jestli někdy někde byla absence hudby vítaná, tak právě v tomto tíživém filmu. ()
Dve emočne vypäté scény a dobré herecké výkony na sto minút nudy. V skutočnom svete sa ľudia zvyknú občas aj usmiať, pustiť si napríklad pesničku v rádiu, alebo len tak kecať o normálnych veciach. Dardenneovské postavy vedia iba trpieť. ()
Dardennovci použili klasickú scenáristickú poučku, keď postavili obyčajných ľudí do neobyčajnej situácie. A treba povedať, že im ten nápad takto vyhrotenej situácie, kedy muž spoznáva v mladíkovi vraha svojho syna, vyšiel. A vyšlo im vlastne aj všetko ostatné vo filme. Život a ľudia nie sú čiernobieli, ženy sa chovajú emotívnejšie ako "racionálne" uvažujúci muži, aspoň teda v počiatočnom štádiu nejakého konfliktu a život skrátka ide, repsektíve musí ísť ďalej. Dardennovci nám tak oznamujú to, čo všetci dobre vieme, ale sme radi, ak nám to prostredníctvom kinematografie niekto pravidelne pripomína. A dozviete sa navyše aj niečo o stolárstve a dreve, napríklad sa naučíte rozoznávať viacero druhov borovíc a ich rozielnych vlastností. ()
Podobně otravný režijní styl jako později u Dítěte: kamera neustále nalepená na hlavním hrdinovi, dlouhé záběry bez střihu, to celé bez hudby. Po půlhodině jsem začal chápat, co se tam děje, po další půlhodině to začalo být zajímavé. Nakonec jsem si zvykl na styl i příběh, ale víc podobných filmů už bych nemusel. ()
Snímek pomalý, běžící takřka uspávacím tempem. Koukáte a máte dojem, že se vlastně vůbec nic neděje. A přesto se nenecháte ukolébat k spánku a jste zvědaví, jak se vyvine vztah mezi truhlářským mistrem Olivierem a mladým učněm Francisem, jenž se právě vrátil z vězení, kde si odpykával trest za zabití Olivierova syna. Jeden z nich od počátku ví, s kým má tu čest. Druhý se to má teprve dozvědět... ()
Mno, dívat se třetinu filmu na zátylek nepříliš pěkného mužského není zrovna to, co bych si představovala, nicméně tento snímek je velice zajímavý svým námětem (setkání truhlářského mistra s novým učněm), postupné rozplétání smutného příběhu mě vtáhlo a pravdou je, že jsem neuměla odhadnout, jak ta finálová konfrontace dopadne.. Navíc já vůbec netušila, že dítě může jít do vězení.. ()
Do poslední chvíle člověk neví, jak to dopadne. Zda pan truhlář chce mladíka zabít nebo vychovat v lepšího člověka. Velice zajímavá detailní kamera dodá na tajuplnosti a člověk jen čeká, jak to s mladým vrahem dopadne. Každopádně "i mistr tesař se někdy utne", otázka zní který, 65%. ()
Bezchybné, v tom smyslu, že v tom nic nepůsobí jako vyspekulovaný, "jen" zachycení jedné "obyčejné" životní epizody, přitom ale maximálně působivě podáno, mimořádně civilně, přesvědčivě, autenticky...a ve výsledku "dramaticky". Mohlo by se zdát, že ten nevzrušivý, monotónní způsob snímání nevzbudí větší emoce, u mě to bylo, a věřím, že to tak bylo míněný, přesně naopak, v tom navenek obyčejnym filmu bylo emocí až až, akorát bez toho, aby nám je vnucovali režiséři a herci, ale abychom je cítili naprosto "normálně", jako by šlo něco naprosto všedního. Takže typická "dardenovština", vydestilovanej styl na padrť, a prostě dobrý. ()
Dosť nezáživný, ale aj veľmi zaujímavý film miláčikov poroty v Cannes bratov Dardennovcov. Ručná kamera je základným plusom i mínusom - videl som množstvo filmov nakrútených handkou, ale žiaden nepôsobil tak klaustrofobicky ako tento - na jednej strane to dosť prekáža pri sledovaní, na druhej sa zase vďaka tomu dostáva divák hlbšie pod kožu hlavnej postave. Vynikajúci je herecký výkon Oliviera Gourmeta v hlavnej úlohe (samozrejme ako inak ocenený v Cannes) a aj réžia stojí zato, čo si uvedomujem, ale až po zhliadnutí filmu, rovnako ako to, že za zdanlivo jednoduchým príbehom v roztrasenej optike sa skrýva veľmi pôsobivá psychologická štúdia. ()