Režie:
Jiří BělkaKamera:
Eduard LandischHudba:
Karel MarešHrají:
Josef Abrhám, Jaromír Hanzlík, Naďa Konvalinková, Libuše Šafránková, Stella Zázvorková, Zdena Hadrbolcová, Lubomír Kostelka, Svatopluk BenešObsahy(1)
Dva gentlemani Jack Worthing a Algernon Moncrieff měli skvělý plán! Aby si zpestřili svůj poklidný venkovský život a vnesli do něj trochu vzrušení, vymysleli si osobu, za kterou nutně musí cestovat. Jack si vytvořil imaginárního bratra Filipa, kterého používá jako výmluvu, aby mohl jezdit do Londýna za půvabnou Gvendolínou. Algernon zase měl imaginárního přítele Banburyho, který je neustále nemocný a on ho musí naléhavě navštěvovat u nemocničního lůžka. Vše se začne hroutit ve chvíli, kdy si Moncrieff začne říkat Filip poté, co navštíví Worthingovu mladou chráněnku Cecílii na venkovském sídle. Když se oba gentlemani společně ocitnou pod jednou střechou – nastane ten pravý čas odhalit, jak je důležité míti Filipa! Slavná komedie Oscara Wildea, patřící do klasického světového repertoáru, vám dovolí vychutnat duchaplné dialogy dvou mazaných kamarádů i jejich svérázné názory na ženění a vztah k ženám. Režisér Jiří Bělka ji natočil v roce 1979 s Josefem Abrhámem, Jaromírem Hanzlíkem, Libuší Šafránkovou a Naďou Konvalinkovou v hlavních rolích. (Česká televize)
(více)Recenze (77)
Přiznám se, že Wildovu divadelní hru jsem vůbec neznal a hanbím se za to. Nicméně tento úžasný počin československé produkce by se měl promítat ve filmových školách, jelikož bravurní představení a dokonalé ztvárnění svých rolí zvládli protagonisté na jedničku. Zvláště pak musím vyseknout poklonu Josefu Abrhámovi a Libuši Šafránkové, kteří se mi zdáli ještě o chlup lepší, než zbytek herců. Pokud tedy toužíte zjistit, co je to Bunburizace a proč je důležité míti Filipa, neváhejte ani minutu. 90% ()
Občas se pro zpestření mrknu i na divadelní adaptace, a protože jsem nedávno přečetl Jak je důležité míti Filipa, zvolil jsem právě ji a to v českém podání z roku 1979. Bohužel jsem nakonec byl vcelku zklamán. Dialogy jsou díky předloze skvělé a obsazení velmi slušné, ale tady snad končí plusy. Ač to byla jedna velká herecká osobnost vedle druhé, jejich herecké výkony mi přišly unylé. V podání Josefa Abrháma tentokrát (překvapivě!) působí brilantní dialogy nemastně neslaně. Jako by vůbec nedokázal vygradovat pointu a vtip. Jaromír Hanzlík naopak přehrává a holky to taky moc nevytrhly. Snad jen Stella Zázvorková stála za to. Sám jsem překvapen, jak mě tato adaptace z dobrého námětu místy nudila. Budu si na to muset zajít někdy do divadla. Občas se to zkrátka nepovede a sem tam jsou i československé televizní inscenace slabší. ()
"Co ty bereš vážně, to vážně nevím. Bych se nedivil, kdyby si bral vážně všecko. Ty jsi taková lehkovážná povaha." Na ten film jsem se začala dívat už s nadšením a hlavně docela zvědavá, jak se s tím dané skvělé herecké obsazení popere. Samotnou knižní předlohu přímo zbožňuju - jedna z nejlepších divadelních her, co jsem kdy četla a zároveň jedna z nejlepších knih, co Wilde napsal. Z herců jsem byla u vytržení, prostě Abrhám, Hanzlík, Šafránková a Konvalinková v asistenci dalších skvělých herců, jsou už relativně předpokladem pro nejméně 3*. "Jste naprosto dokonalá slečno Bracknellová. - To doufám nejsem. To by nepřipouštělo další rozvoj a já se hodlám rozvíjet... ještě v mnoha směrech." Co se týče těch hereckých výkonů, tak bych samotné herce ani nepoznala... všichni tu měli pro ně naprosto netypické výrazy obličeje, gesta, mluvu a intonaci hlasu... a to právě patřilo k té strojenosti a povedlo se jim to fantaskně. "Poslyšte Iane, vy jste úplný pesimista. - Dělám, co mohu, abych se zavděčil pane."...... "Pokud vím, Iane, Váš soukromý život mě vůbec nezajímá. - Také na něm nic zajímavého není, pane. Sám na něj nikdy nemyslím." Zdálo se mi to, nebo tam každý sotva se vidí po 2 sekundách spolu flirtuje a málem by na sebe už skočili? Ne nezdá:) A po 10 minutách od seznámení se už budou brát. Juch. "Můj bratr... mrtev. - Jaká výstraha pro něho. Doufám, že si z ní vezme ponaučení."....... "Když už jsme se všichni smířili s jeho ztrátou, připadá mi jeho návrat neobyčejně trapný." No ale jedno menší zklamání tu bylo, moje nejoblíbenější scéna - ta s chlebíčky, je zde ale zpracována úplně divně... vůbec z ní nečišel ten humor jako v knize. "Je slečna Cardewová spřízněna s nějakým větším londýnským nádražím? Chci se jen poučit, až do včerejška jsem totiž neměla ani tušení, že existují rodiny nebo osoby, které pocházejí z konečných stanic." ()
"U důležitých odpovědí je rozhodující věcí styl, ne upřímnost." Pokusím se zformulovat, proč této verzi Filipa straním před jinými, které jsem viděl. Operetní strojenost protagonistů na první pohled zapůsobí protivně, jako zastaralé přehrávání. Má ale svou platnost v režijní koncepci a později se bohatě zúročí. Herci tak totiž nehrají proto, že by jim snad secesní kostýmy a kostrbaté bonmoty nedovolily ztvárnit lidi z masa a krve, ale proto, že samy Wildeovy postavy se chovají strojeně. Hrají tedy někoho, kdo SI hraje NA někoho. Ve Wildeově světě jsou společenské konvence normativním evangeliem a zhřešit proti nim spontaneitou si nikdo nedovolí. Nakolik přesvědčivě jsou hrány jednotlivé společenské role, závisí na věku a protřelosti každé postavy. No a vtip je v tom, že když zápletka "vykolejí" z předpokládané dráhy, postavy se pokoušejí chovat stejně konvenčně i v situacích, na které je žádný obecně uznávaný řád nepřipravil. Zmítány emocemi, vypadávají ze svých rolí jako gramofonová jehla z drážky desky, včas si to uvědomí, zase se zkusí vrátit do té "společenské" verze sebe sama a vymýšlejí si stále absurdněji znějící vysvětlení pro to, co se děje a za jakých okolností je to přijatelné. Příkladně Stellu Zázvorkovou máme zafixovanou převážně z rolí až neomaleně spontánních žen z lidu; peskují své okolí, zatínají pěstičky, dovolávajíce se poslušnosti a nikdy nemají daleko ke křiku, kterým si zjednají kázeň. Lady Bracknellová jim nezůstává nic dlužna svým charakterem trhovkyně, ale ten rozeznáváme jen implicitně. Navenek je to kvazinoblesní dáma, která se nepotřebuje vnějškově prosazovat. Má ty své pompézní róby a šperky, které jsou výmluvné jako generálské distinkce, a proto se všemi jedná s blahosklonnou přezíravostí té, která si to může dovolit. Spodní tóny řeči ji ale usvědčují z potlačované agrese a popuzenosti z toho, že se věci vymykají její kontrole. Josef Abrhám, zahanbený jejím rutinovaným výslechem, cedí "zdvořilé" odpovědi skrz zaťaté zuby, Libuše Šafránková prokládá švitořivou koketerii hrdelním hlasem nelíčeného zklamání atd. atd. Zkrátka pod tou předstíranou nonšalancí a nedbalostí prosvítají sympaticky lidské vlastnosti. :-) Tato dvojí hra dodává beztak vtipným Wildeovým štychům ještě přidanou hodnotu, kterou v jiných zpracováních nenacházím. Tak proto 100% ()
Geniální konverzačka, inteligentní humor, dokonalá inscenace, která svou divadelní dikcí jen posiluje vyznění jednotlivých replik, hlášek i celých slovních výměn. To vše samozřejmě i díky elitnímu hereckému obsazení. Jedna z nejlepších adaptací slavné hry, která pro mě navíc má osobní nostalgické kouzlo, neboť právě ona mi pomohla našprtat Wildea a jeho dílo k maturitě. ()
Reklama