Občanská válka

Občanská válka je pro Alexe Garlanda návratem k osvědčenému schématu, kdy skupina postav putuje „nelidskou“ krajinou za nejasným cílem, nicméně oproti 28 dní poté, Anihilaci a potažmo i Sunshine se britský filmař nyní zabývá poměrně přízemním a docela realistickým scénářem. Já ho vždy vnímal jako velmi schopného žánrového tvůrce a od jeho nejnovějšího počinu jsem taky dostal, co jsem čekal, tedy solidní jednoduchou žánrovku. Nečekejte nic komplikovaného ani kdovíjak hlubokého. Poměrná přímočarost mi však vlastně u Garlanda sedí daleko víc než artistní symbolika jeho předchozích dvou počinů, čímž zároveň neříkám, že by na ni Občanská válka zcela rezignovala. Pokud bych měl něco vytknout, jsou to některé až příliš očividné vizuální volby - ve snímku, kterému by vzhledem k tématu nejvíc slušelo nějaké hodně neučesané a skoro dokumentaristické pojetí, se až příliš často režisér snaží postavy snímat ve vší symetrii uprostřed záběru, jak kdyby byly ve filmu Wese Andersona, a do konceptu se to úplně nehodí. Oproti tomu cením, že ve scénáři Garland nesáhl po nějakém nízko visícím ovoci a nerozhodl se film v jádru nějak jednostranně politizovat, takže se dočkáváme vyrovnané a hlavně nečernobílé podívané. (16.04.2024)

Nepříjemná, cynická a hodně depresivní podívaná. Režisér a scénárista Alex Garland si pro nás připravil svůj divácky nejvděčnější film, který nám ukáže, jak by vypadala Občanská válka v USA. Garland se rozhodl, že svůj film bude vyprávět víceméně vizuálně a epizodicky. A tahle vypravěčská forma filmu velmi sedí. Režisér se soustředí na to, co se děje, jakým způsobem se to děje, a jak se lidi staví k tomu, že se válčí v jejich domovině. Někoho to děsí, jiní si hrají na patrioty chránící své území, a jiní si užívají, že zmizel řád a můžou dělat bez následků, co chtějí. A pak tu jsou naši hlavní hrdinové, kteří cynicky všechno fotí a zaznamenávají. Je zajímavý sledovat jistou odevzdanost a odosobněnost, kterou vyzařuje hlavní hrdinka. Viděla toho tolik, že se naučila být jen pozorovatel, a nemá žádné emoce a soucit s obětmi této války. Garland ve filmu pokládá zajímavé myšlenky, a nebojí se mnohými scény tnout do živého. Po filmařské stránce odvedl Garland velmi dobrou práci. Film umí být znepokojivý, napínavý, depresivní a smutný. Technická stránka filmu je výborná. Hudba, zvuky, kamera, střih, všechno funguje luxusně. Hodně moc se mi líbilo, jak režisér pracuje s napětím a stupňuje to, co se ve filmu děje, až se dostaneme do velkolepého závěru, který je menší akční inferno. Akční scény se režisérovi dost povedli a jsou velmi působivé. Kristen Dunst odvedla dobrou práci a parádně zahrála svou postavu. Wagner Moura je hodně dobrý a v této roli mi sedl. Cailee Spaeny má velmi vděčnou roli a je v ní moc dobrá. Stephen McKinley Henderson nemá tolik prostoru, přesto si zvládne ukradnou pár scén pro sebe. Nick Offerman a Jesse Plemons jsou výborný a zahráli své postavy přesně. Samotný film se mi dost líbil. Osobně jsem čekal, že se bude více soustředit na postavy a půjde se více na dřeň. To se sice nestalo, ale nemůžu říci, že bych byl zklamaný z toho, co jsem ve výsledku dostal. Občanská válka je silný a zajímavý film, který má co říci. (21.04.2024)

Skvěle natočená (už dlouho jsem v kině tak intenzivně nevnímal podobně zdařilé propojení zvuku - a hudby zvláště - s obrazem) iniciační jízda, která se sice nevyvaruje několika klišé (včetně jednoho, které jsem očekával od samého začátku), ale nesoudí, nabízí ne snad ty nejpravděpodobnější, ale přitom určitě ne nemožné varianty budoucího vývoje a zároveň je v některých ohledech nepříjemně jasnozřivá a realistická, včetně samotného závěru, který se může odehrát nikoliv jen "někde v Africe", ale v podstatě kdekoliv. A rozhořčené výkřiky naivků, kteří vidí svět (nebo alespoň tu jeho "vzornou" část) růžovými brýlemi, na tom nic nezmění. (19.04.2024)

Alex Garland servíruje film žánrově odlišný od své dosavadní tvorby, ovšem jeho rukopis nikam nezmizel. Symbolismus a metafory nahradilo syrové drama, které varuje před lhostejností a před tím, kam může zajít polarizace společnosti. Válkou rozštěpené Spojené státy vnímáme skrz optiku několika odlišných postav a díky tomu prožíváme více druhů emocí. Garland je navíc šikovný režisér a jeho pohled na rozvrácenou krajinu dokáže lusknutím prstů vyvolat melancholii či nahnat mráz do zad. Napětí se dá krájet a hereckým výkonům není co vytknout. Válečné téma tak bývalému spisovateli sedí stejně jako mysteriózní sci-fi a dokáže ho pojmout svým osobitým a přemýšlivým stylem, což je přesně to, proč se vyplatí vyhlížet každou jeho další premiéru. (30.04.2024)

Bezprostřední dojmy po zhlédnutí? Režisérovi by se to asi nelíbilo, ale tohle byl intenzivní sneak peak do nervydrásajícího světa The Last of Us od toho pravého a jediného tvůrce, od kterého jste zfilmované houbičkové univerzum kdy chtěli vidět, ale neměli jste o tom doteď ani ponětí. Garland sice nabízí trochu odlišný příběh oproti spórovité zombie apokalypse, a jeho doslovné finále mě zanechává mírně rozčarovaného, ale jinak teda wow. Za tenhle trenažér animálního strachu jsem si na velkém plátně rád připlatil. This Is Horror! "Nikdy jsem se tolik nebála a zároveň necítila víc naživu." [Kino Aero] (21.04.2024)