Umřít se dá jen dvakrát
On ne meurt que 2 fois
He Died with His Eyes Open
Režie:
Jacques DerayKamera:
Jean PenzerHudba:
Claude BollingHrají:
Michel Serrault, Charlotte Rampling, Elisabeth Depardieu, Jean-Paul Roussillon, Jean-Pierre Darroussin, Julie Jézéquel, Gérard Darmon, Jean-Pierre Bacri (více)Obsahy(2)
Příliš krásná na to, aby byla tak nevinná. Charlotte Ramplingová a Michel Serrault ve francouzském noir thrilleru. Kdysi slavný koncertní pianista Charles Berliner je brutálně zavražděn. Případu se ujímá inspektor Robert Staniland, zkušený, cynický vlk samotář. Brzy se seznámí s Berlinerovou vdovou Margaux, která se rozhodně neutápí ve smutku, stejně jako Berlinerův nevlastní syn Éric, závislý na heroinu. Staniland poslouchá nahrávky z posledních týdnů Berlinerova života, které nalezl v jeho bytě, a hledá motiv vraždy. Do případu vstupuje Berlinerova milenka, tajemná, krásná Barbara, která začne se Stanilandem hrát vzrušující a krutou hru.
Mistr francouzského thrilleru Jacques Deray obsadil do role stárnoucího inspektora vynikajícího Michela Serraulta, jeho protihráčkou je přitažlivá Charlotte Ramplingová. Stylový noirový snímek s jedinečnou atmosférou a napětím.
(Česká televize)
Recenze (26)
Absolutně nezajímavý a taky zbytečný snímek o vyšetřovateli, kterýho plně pohltí zločin vraždy, rozmotávající se pomocí nahrávek na audiokazetách, na kterých si oběť klábosí sama se sebou. Samozřejmě nechybí milostná aférka s hlavní, značně pohublou aktérkou, to zde nesmí chybět. Šeď, nudný žvásty, nesčetněkrát omletý téma. Tenhle film má přesně to, co zde Michel Serrault v jedný scéně vyšpulí, holou prdel! ()
Atmosférický noir s detektivem, vyšetřujícím zločin a postupně propadajícím svodům tajemné krásky - věčné (vděčné) téma, které bylo již zpracováno mnohokrát a nebude vadit, když ještě mnohokrát bude. Tento kousek patří spíše mezi ty průměrnější, po zajímavém začátku se vyprávění poněkud rozplizne, chování některých postav mi přijde přinejmenším zvláštní a závěrečná pointa nemá potřebnou údernost. Finální scéna se sice snaží připomenout Maltézského sokola, tím však spíše (možná nevědomky) dokazuje, že Serrault není Bogart. Jinak jsem ale civilnímu Michelu Serraultovi jeho roli policejního inspektora věřil a Charlotte Rampling je jednou z nejsmyslnějších femme fatale, které se kdy procházely po filmovém plátně. Jacquese Deraye si jako režiséra velmi vážím a považuji ho za jednoho z nejlepších tvůrců krimi (nejen) ve Francii, ale na svém kontě má lepší věci. 60%. ()
Erotický thriller v nejlepší tradici francouzského neo-noir stylu osmdesátých let. Michel Serrault jako zdánlivě drsný inspektor, jenž si při vyšetřování nebere servítky - a svůdná Charlotte Rampling, která má nejedno tajemství. Velmi stylová atmosféra, dráždivá, dekadentní, mysteriozní erotika. Postavy procházející nečekaným vývojem a rozuzlení korunující vše předchozí. Snímek minimálně atmosférou zcela jistě překonal svoji knižní předlohu. ()
50% - Michel Serrault patří k mým oblíbencům od doby, co v TV běžel seriál Dobrý den, pane Offenbachu. Tahle kriminálka mě ale příliš nenadchla. Vraha známe prakticky od začátku, však se taky sám drze přizná, jak by řekl Cimrman, takže jde jen o to mu to nějak dokázat. M. S. je sice vynikající, ale na víc než tři hvězdičky to není. ()
Další filmová francouzská paráda, postavená především na svůdné Charlotte Ramplig a zdánlivě přátelském, ovšem ve skutečnosti velmi přesně plánujícím policajtovi v podání Michela Serraulta v příběhu vyšetřování vraždy koncertního pianisty. Strašně se mi líbilo, jak Deray krásně kroužil kolem všech postav, postupně stahoval smyčku až do konečného finále. Jednoznačně paráda. ()
Reklama