Bestie musí zemřít

Nielen počas úvodných, ale zároveň i počas záverečných záberov, som započul Brahmsovu hudbu s úryvkom Vier ernste Gesänge (Štyri vážne piesne) v podaní anglickej, kontraaltovej speváčky Kathleen Ferrierovej, čo ma hneď, a k tomu i pomerne neuveriteľne dosť rýchlo vtiahlo do hlavného diania, v ktorom čochvíľa dôjde k fatálnej tragédii, zapríčinenej neznámym páchateľom, ktorý vskutku na bretónskom námestí, zrámoval akéhosi chlapca, ktorému nielenže neposkytol žiadnu prvú pomoc, ale ešte dokonca i z miesta tejto nehody vzápätí ušiel, čo by sa nakoniec mohlo stať úplne každému z nás, čo sa skrátka neustále deje i v aktuálnom 21. storočí! • A čo vlastne robiť potom? Čakať na márnu spravodlivosť zo strany OČTK - Orgán činný v trestnom konaní, alebo proste zobrať spravodlivosť do vlastných rúk, ako povedzme zrovna i tento protagonista Charles Thenier, reprezentujúci otca obete? • Tentoraz som milo prekvapený, čo sa z tohto titulu napokon vykľulo, pretože som to vôbec neočakával, že bude až takto mnohovrstvový po dejovej stránke, nakoľko sa vtedy jednalo o adaptáciu románu 'Nicholasa Blakea' The Beast Must Die, kedy scenáristické duo v podaní Paula Gégauffa/Claudea Chabrola, sa snažilo z neho vyťažiť, jednoducho povedané, vypichnúť čo najviac, a veru je popretkávaný množstvom súvislostí, z ktorých je divák mimochodom, miestami trošku „na práškoch”, ale ono to v podstate do seba všetko postupne zapadá, ako ozubené koliesko do hodín, viď »kontroverzný denník«. • Obsadenie bolo mimoriadne lákavé, zaznamenal som minimálne 3 rovnocenné, herecké prejavy: Michela Duchaussoya, Caroline Cellierovú, a to ani nehovoriac o Jeanovi Yanneovi, ktorého asi kompletne všetci nenávideli, tak bol extrémne presvedčivým, že si na svojom odpornom prejave dal obzvlášť extra záležať. • Pre malú zaujímavosť by som ešte snáď dodal, že na filme tiež spolupracoval i začínajúci Claude Zidi, ale najprv iba ako „operátor kamery”, čiže lepšie si vybrať ani nemohol, ako začínať vedľa vychýreného predstaviteľa: La nouvelle vague, a to je zrejme najlepšia škola pre začínajúceho filmára! • Ako by som na samý záver pár užitočnými slovami definoval tento titul? „Predovšetkým ide o dielo pre náročnejšieho diváka...”  (31.07.2023)

Jeden z těch lepších francouzských nemorálních thrillerů konce šedesátých let plný ironie a slabošství. Claude Chabrol, koncem šedesátých téměř už veterán moderního francouzského filmu, prožívá zlaté časy jako režisér thrillerů. No musím přiznat, že je to zatím jediný film který se mi od tohoto legendárního ale u nás stále z nepochopitelných důvodů těžce dostupného reřiséra podařilo vidět. Film podněcuje diváka aby sám popřemýšlel o povaze dobra a zla, a proto také režisér spíš než na kriminální případ samotný, staví do popředí především samotné lidské chování. Chabrolovi filmy a pachatelé se netajily tím, že šlo vždy v převážné většině o dobře situovaní současníci, žijící v líbivém světském prostředí, kteří tím že se dopustí zločinu, zacházejí pouze o krok dál než ostatní lidé. Prostě jednoduše řečeno : Chabrol ve svých filmech v převážné většině ukazoval násilí lepších lidí, tím se ale moc nelišil třeba od sousedské Itálie zhruba tak ve stejné době 68-71. Nevím jestli se mi ještě někdy v budoucnu podaří vidět nějaký jiný film od tohoto režiséra, abych mohl případně srovnávat. Ale jinak mě snímek docela zaujal, lepší průměr. (15.08.2006)

Ne vždy má pomsta sladkou (pří)chuť. Tak nejen o tom se nás snaží v tomto existenciálně laděném psychologickém dramatu (označení krimi resp. thriller je v tomto případě dosti zavádějící a když už bych ho vůbec použil, tak pouze zcela okrajově) přesvědčit C. Chabrol. Pokud bych měl zmínit jeden (resp. dva) hlavní důvody, proč se oplatí snímek shlédnout, neváhal bych ani vteřinu. M. Duchaussoy resp. Jean Yanne. To je oslava „řemesla“ zvané herectví. Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ. tahit (17.04.2012)

Mít já v posteli Caroline Cellier, tak by film dopadl jinak. Precizně vystavěný příběh, v němž se mi nejvíc líbila ta část, kdy Charles začne uskutečňovat svůj plán skrze (doslova) známou televizní tvář. Vůbec netušíte, jak se to může dál vyvíjet, a v průběhu děje nelze příliš předvídat. Atmosféra bretaňského venkova, starý rozlehlý dům, blízkost moře, jachtování a hlavně překrásná Caroline (Caroline se víc odhalí tady), jíž hodnotím jako nejsvůdnější filmovou postavu za poslední hodně dlouhou dobu. Chabrola jsem před pár dny pranýřoval, že se nedá, tak tentokrát spěchám s opravou, někde a někde se dal docela krásně. Jasných pět, a humusáckého nového dabingu České televize, která si to pro jistotu nadabovala už podruhé, si nevšímejte, tohle si zaslouží tu nádhernou francouzštinu. (27.01.2015)

----- "Srdce umírá déle, než si myslíme." ----- Pomalá, ale vytrvalá a neúprosná cesta osobní msty - cesta bez útěchy a bez návratu, vhodná pouze pro ty, kterým nezůstala žádná naděje ...nic, pro co by stálo za to žít. Je vylíčená s odstupem: Neosobně, střídmě, civilně, bez patosu a teatrálních gest, přesto má rozměr antické tragédie. (17.04.2012)