Deník Anne Frankové

Tak tohle zpracování se povedlo. Ačkoliv na tříhodinovou stopáž si už člověk musí udělat čas, ale stojí to za to. Našel bych sice i pár věcí, co se mi nelíbilo, ale ty vypisovat nebudu. Jako celek je to silné, dojemné, smutné no prostě emočně natřískané a jsem rád, že se na tomhle snímku podílelo česko. (13.06.2019)

I když příběh Anny Frankové znáte, stejně budete dvě třetiny příběhu věřit naději a zbývající třetinu kroutit hlavou nad lidskou beznadějí... Výrazné herecké výkony, a to nejen u ústřední dvojice (Hannah Taylor Gordon, Ben Kongsley). Zajímavé propojení černobílých snímků s barevnými, pěkná hudba Graema Revella . (10.05.2009)

Veškeré dění v koncentrácích bylo ztvárněné naprosto špičkově, hnus a beznaděj z toho jen čiší, akorát mi přijde strašná škoda, že dvě třetiny času se film odehrává v úkrytu, což po celkem krátké době začne být repetitivní. Zkrátit to, mohla to být absolutní bomba, ale i tak je to hodně kvalitní zážitek. 85% (09.07.2022)

Jako by tam člověk byl. Realistické, přesvědčivé, až to člověku leze do vlastního soukromí. A to ve všech fázích - v dobách, kdy je ještě dobře a fašismus se ozývá jako by z veliké dálky, v období skrývání a strachu z tušeného nebezpečí a vrchol přichází v koncentrácích a v době těsně poválečné. Nezbývá, než dát 100% a poděkovat. (16.05.2009)

Nejdůležitější je deník. To věděli i kluci, když cestovali do pravěku. Já jsem v podstatě nesnášenlivej člověk a jsem zvyklá na svůj klid (jako správně rozmazlenej jedináček :-)) a rozhodně bych nebyla schopna vydržet několik let zavřená se stejnýma lidma, asi by mi přeskočilo. Nebo by mě spíš moji spolubydlící brzo zlikvidovali, protože se mnou není lehký pořízení. A tak Annu a všechny lidi, kteří se museli za války schovávat, obdivuju dvojnásob. Ano, je to opravdu jen jeden příběh o jedné takové rodině, protože jak všichni víme, takových bylo nepočítaně. První část byla taková poklidná a druhý díl zase hodně tvrdej. Udání skoro na konci války, tak to zrovna moc hrdinský nebylo. Já bych v koncentráku nepřežila ani jeden den. Umřela bych žalem po pivu! Dělám si srandu. Sem se to sice zrovna moc nehodí, protože toto je opravdu silný příběh, ale já si prostě nemůžu pomoct. A nejhorší byl úplně závěr, ve kterém nám bylo prezentováno, kdo jak dopadl. A z toho šel mráz po zádech. (09.05.2010)