Deník Anne Frankové

Jeden a půl milionu dětí bylo zavražděno při genocidě, kterou Nacisté nazvali "konečným řešením". Annin příběh je jen jedním z mnoha.. Knížku jsem četla, ale tolik na mě nezapůsobila především kvůli tomu, že v deníku Anne popisovala většinou kolik kdo dostal brambor a podobně. Film je v tomhle ohledu mnohem lepší. Dá se říct, že se v první půlce nic neděje, zato z té druhé čiší až neuvěřitelná beznaděj. Anne chtěla po válce procestovat svět nebo stát se spisovatelkou, ale kvůli zvěrstvu, které se dělo se jí nesplnilo ani jedno (alespoň zaživa ne). Je to zkrátka neskutečně silný a smutný příběh. Byla jsem moc ráda, že film obsahuje i to, co předcházelo a následovalo psaní deníku, přestože když se děj přesunul do koncentračních táborů, bylo to neskutečně depresivní. Myslím, že je skutečná ostuda, že dá většina lidí přednost filmům o superhrdinech než aby se podívali na něco, co se skutečně stalo a má nějakou hloubku. Bohužel, zdejší počet hodnocení vypovídá o tom, že lidé dnes raději opravdu to první.. A mimochodem, výběr hlavní hrdinky se skutečně povedl, opravdu jsem měla po celou dobu dojem, že se dívám na skutečnou Anne. (31.08.2012)

Punc skutečného příběhu, jenž se stal předlohou pro tento snímek, dodává filmu patřičnou hloubku. Deník Anne Frankové je drsný, realistický, napínavý a mrazivý. Výborné herecké výkony, hudba, kamera, emoce, dokonalé prostředí a dlouhá stopáž, která však svižně utíká, to vše musí diváka nutně zaujmout. Je neuvěřitelné, že jedno z těch děsivých svědectví o holokaustu a životě Židů v období války, se dochovalo prostřednictvím deníku mladé a zjevně talentované dívky. Jedním slovem - působivé. (18.09.2013)

Nejdůležitější je deník. To věděli i kluci, když cestovali do pravěku. Já jsem v podstatě nesnášenlivej člověk a jsem zvyklá na svůj klid (jako správně rozmazlenej jedináček :-)) a rozhodně bych nebyla schopna vydržet několik let zavřená se stejnýma lidma, asi by mi přeskočilo. Nebo by mě spíš moji spolubydlící brzo zlikvidovali, protože se mnou není lehký pořízení. A tak Annu a všechny lidi, kteří se museli za války schovávat, obdivuju dvojnásob. Ano, je to opravdu jen jeden příběh o jedné takové rodině, protože jak všichni víme, takových bylo nepočítaně. První část byla taková poklidná a druhý díl zase hodně tvrdej. Udání skoro na konci války, tak to zrovna moc hrdinský nebylo. Já bych v koncentráku nepřežila ani jeden den. Umřela bych žalem po pivu! Dělám si srandu. Sem se to sice zrovna moc nehodí, protože toto je opravdu silný příběh, ale já si prostě nemůžu pomoct. A nejhorší byl úplně závěr, ve kterém nám bylo prezentováno, kdo jak dopadl. A z toho šel mráz po zádech. (09.05.2010)

Nerozumím tomu, proč jeden z nejsilnějších příběhů 20. století nemohl jít na velké plátno, televizní look a menší rozpočet to celé hrozně sráží. Dále mám za to, že vzhledem k tématu to měl dostat zainteresovaný a hlavně prvoligový režisér, viz Spielberg a Schindler nebo Polanski a Szpilman. Pasáže v koncentračním táboře jsou celkem silné, ale z druhé části filmu zabírají sotva 50 minut. Navíc i první část filmu není příliš poutává. Kromě Kingsleyho se tam neukáže jediný pořádný herec, ale představitelka Anny je skutečně kouzelná. Z filmu šlo vytěžit určitě víc, když si uvědomíme, jak krutý osud k Anně Frankové byl. První roky 2. světové války v Nizozemí byly hlavně o strachu z toho, co se děje za hranicemi, poté přišlo nošení židovských hvězd. V polovině války nastal čas pro úkryt, kde je objevili až necelý rok před jejím koncem. Už to byla smůla, ale po závěrečném zjištění, kolik z nich se nedočkalo konce jen o pár měsíců nebo dokonce jen týdnů, nepřestává mrazit. (12.07.2015)

Nevím, ne všechny filmy s židovskou tématikou by měli být automaticky "červené". Příběh (a muzeum) Anny Frankové je zajímavý, poutavý, bohužel se toto nedá říct o tomto počinu. Hlavní hrdinka spolu s vrstevníky je na přesdržku, jediní, kdo to zachraňují jsou pan otec a paní kámoška - úchyl na kožichy. Jak říkám, dalo se vytěžit ohromně moc. Bohužel se tak nestalo. (26.08.2013)