Vanilkové nebe

Snímek, který se vyvedl ze všech stránek, precizní scénář, skvělé herecké výkony, dokonalá režie a perfektně vybraná hudba (oba soundtracky, jak písničkový, tak promo score od Nancy Wilson vřele doporučuji). A především snímek, nad kterým si po každém shlédnutí mohu lámat hlavu kolem dokola – jak to doopravdy je, to snad ví jen pan scenárista a režisér Crowe. (29.08.2002)

Hned na začátek musím říct, že na „Vanilkové nebe“ se chci podívat ještě minimálně jednou – ale pochybuji, že se moje hodnocení změní. A pokud ano, pak jen směrem nahoru. Proč?Vysvětlení je snadné – „Vanilkové nebe“ je prostě silný film. Není jednoduchý a mnoho lidí může znechutit jeho závěr, ale to nemění nic na tom, že byste si „Vanilla Sky“ neměli nechat ujít. Když přeskočím výborný scénář a přesnou práci Camerona Crowea na režisérské stoličce, nezbývá mi nic jiného než vyzdvihnout obsazení filmu a výkony hlavních představitelů. Tom Cruise, Penélope Cruz, Cameron Diaz, Jason Lee a Kurt Russell – ani jednomu z nich nemám co vytknout. Je ale ještě jedna věc, kvůli které je „Vanilkové nebe“ tak dobrým filmem – a tou je atmosféra. Těžko popsatelná, intenzivní a nesmírně živoucí. Nejúžasnější okamžik pro mě ale nastal až po skončení filmu, kdy jsem si uvědomil, o čem „Vanilkové nebe“ vlastně je. Správněji bych měl říct, čím pro mě je. Je jednoduchým poselstvím...Poslouchejte dobře od samého začátku a možná i vy uslyšíte “Abre los ojos!“ (19.10.2005)

Zajímavé dílko. Prvních zhruba devadesát minut se v podstatě neděje nic mimořádného. Začnete poznávat Tomovu postavu, jeho život, jeho holkou do postele, Cameron Diaz, navštívíte jednu party, na které se na okamžik mihne i Steven Spielberg a Tom i Vy se zde seznámíte s Penelope Cruz. Zcela nevázaný a nenáročný děj, hodný příjemného úvodu nějaké odlehčené romantiky. Poté se v několika okamžicích přehoupne do ukázkového dramatu. Zbytek filmu již pokračuje v naprosto chaotických a velmi působivě zpracovaných rovinách, v níž se prolínají sny a realita tak zpřeházeně, že jsem byla totálně ztracena a přestávala jsem stíhat a poznávat, jaká linie právě probíhá. Celková pointa je velmi zajímavá a nečekaná, ale jakoby zcela plynně naváže na předchozí děj, takže jsem jí nebyla jakkoli šokována. Skvěle navybíraný soundtrack dává Vanilkovému nebi ten správný "snový" nádech. (30.04.2011)

Ze začátku to vypadá jako vcelku normální film, ale pak se to celý zamotá a film se začne odehrávat mezi realitou a snem, režisér Crowe asi chtěl aby se do toho divák co nejvíc zamotal což se docela povedlo a nakonec chtěl udělat šokující závěr ve kterým se všechno vysvětlí, a to se povedlo, ale nebyl rozhodně tak šokující jak zřejmě Crowe chtěl.Co se týče hereckýho zastoupení, tak hlavní postavu Davida Aamese zahrál Tom Cruise výborně, svým výkonem film ještě o kousek pozvedl, ale rozhodně se jsem ho už viděl v lepší formě. (28.10.2005)

Vanilkové nebe je dobrý jenom pro lidi, kteří nikdy neslyšeli o Otevři oči, aneb konzouš opět zaplesá. Už jsem to myslím někdy a dvakrát říkal, že? Nemám rád remaky. Nemám a nemám a nemám. Dva filmy, jedna pointa, podobné vtípky, podobný vypravěčský způsob. Tím víc nemám rád remaky filmů, kde se jedná o pointu především, protože nic jiného Vanilkové nebe nedrží nad vodou. Přehnaně přeplácaná hudba (vlastně spíš jen písničky různých známých skupin, dle mě nepříliš dobré) vyřvávající ve velikášském orgazmu a nepříliš přesvědčiví herci (pouze známí a drazí, to je všechno). Hloupé manýry amerikánských filmů (ta trapná sexuální realita Spolykala jsem tvý semeno, to přece něco znamená...? Vyšukala jsem ti mozek z hlavy...). Víc peněz a jasnější (čti většímu konzoušskýmu publiku přístupnější, vysvětlenější, neotevřený, absolutně polopatě vysvětlený) závěr, kde v Otevři oči si ho člověk mohl vysvětlit nejedním způsobem. Nebyl to jen konec snu, ale i možné pokračování. Herci ve Vanilla Sky přehrávají a to včetně Penelope Cruz, která si svou Sofii zahrála i v Otevři oči o čtyři roky dřív. A i když jsou to jen čtyři roky, její kreace v OO se naprosto nedá srovnat se zdejším patvarem, spíš jen karikaturou sebe sama. Eduardo Noriega jako hlavní smutný i krutý hrdina na celé čáře poráží nejpřeplácenějšího orgána Hollywoodu Toma Cruise. Otevři oči se může pochlubit příjemnou hudbou, třeskutě ryčnou atmosférou obav a nejistoty, neokoukanými a kvalitními herci (stará škola v čele s Gérardem Barray), kterým prostě americké protějšky nesahají ani po prach na podrážkách. Zatímco Cameron Diaz hraje skutečně jenom "šuknu", jak jí tu hezky nadávají, Najwa Nimri je bláznivě a hluboce zamilovaná zničená holka, která ten sex nabízí, protože neví jak jinak si toho chlapa udržet. Nehledě už na to, že Crowe jako režisér naprosto zklamal. Okopírovat úplně celý scénář (s několika malými doameričtěními jako že otec napsal knihu "Jak si udržet království atp.), dokonce i některé záběry doslova do detailu, to je možné možná u neznámého snímku, neříkám etické, ale rozhodně hloupé. Dokonce i dialogy jsou téměř stejné, kromě občasných rozdílů způsobených překladem nebo větší sexuální (až skoro vulgární) otevřeností. Jen se ukazuje, kdo je lepší režisér a vyhrává Amenábar. A protože se jedná o dva téměř totožné snímky, je i komentář téměř totožný k oběma. (13.08.2007)