Vanilkové nebe

Cameron Crowe zremakoval španělský film Abre los ojos, obalil ho do hollywoodského pozlátka, přidal osobitou poetiku a z toho všeho vzešlo něco na pomezí tvorby Davida Lynche a Croweových starších děl, které připomíná především romantická linie, výrazná role rockových/popových písniček a celkově kladný vztah režiséra k hudbě, jejímž prostřednictvím podtrhává emocionální náboj většiny scén. Lynche zmiňuji z toho důvodu, že Vanilkové nebe užívá podobného konstruování fabule, kdy zpočátku jasný děj komplikují další a další mystifikační scény a prezentace „podvratných“ informací. Crowe ale narozdíl od mistra mystifikace oplývá trochu jiným pohledem na lásku, takže má románek mezi Tomem Cruisem a Penelope Cruz (ta ztvárnila stejnou roli i ve španělském originálu) blíže k idylické červené knihovně a hollywoodskému pozlátku. Idylka se ale začne postupně hroutit a příjemný romantický film oslavující „tu pravou lásku“ se začne pomalu přetvářet v mysteriózní thriller, který dokáže v divákově hlavě udělat slušný guláš. Ale oproti Lynchovi se Crowe na konci uchýlí k vševysvětlujícímu závěru, který přeruší veškeré divákovy spekulace a nabídne mu jednoznačné a nezpochybnitelné vysvětlení. V poslední čtvrthodině tak Vanilkové nebe zavítá až na pole sci-fi, což může v kontrastu s jednoduchou romantickou první polovinou na diváka působit značně rušivě, ale pokud se přistoupí na hru tvůrců, ukáže se, že je tento film dobře promyšlený, vše do sebe hezky zapadá (ač jsou některé scény značně prvoplánové) a ve svém celkovém vyznění nakonec ani ten některými kritizovaný závěr dobře zapadá do celého konceptu. ____ Vanilkové nebe je z audiovizuálního hlediska uchvacujícím zážitkem, Crowe natočil líbivější verzi španělského originálu a v každé scéně spojil vizuál se zvukovou stopou tak dokonale, až některé úseky filmu působí jako vypilovaný videoklip. ___ Místo Cruise bych si sice dokázal hned vybavit lepší kandidáty na hlavní part, což platí i o Cameron Diaz, ale musím přiznat, že šílený scientolog předvedl svůj nadstandard a svým výkonem filmu nijak neubližuje. Perlou celého filmu je rozhodně Penelope Cruz, která je okouzlující od první do poslední minuty, její postava je zajímavá a mnoho scén jsem si oblíbil právě díky jejímu španělskému přízvuku, gestům a…no modří určitě vědí, co mám namysli. ____ Nejen díky uhrančivému audiovizuálu, Penelope Cruz a celkově zajímavému příběhu (v tomto případě ale pochvala směřuje spíše k tvůrcům originálu) jsem se k Vanilkovému nebi už několikrát vrátil a musím říct, že posledních pár minut filmu odehrávajících se „pod nebem jak od Moneta“ patří mezi mé nejoblíbenější filmové okamžiky. (08.03.2010)

Vanilkové nebe způsobilo, že už mi tak nechutná vanilková zmrzlina a při vzpomínce na Cruisův zmršený ksicht, je mi smutno z toho, že mu to tak slušelo víc než normálně. Ale ne, nebudu zlá… Mám z tohohle filmu rozporuplné pocity. Celou dobu se snaží tvářit záhadně a on by záhadný byl.. Neustále přemýšlíte: „Tak jak to tedy je?“, „Proč se to dělo?“, „Jak to dopadne?“, ale co z toho, když vysvětlující konec nic nevysvětlí, jen Vám zamotá hlavu a způsobí zhnusenej pocit a položí otázku „Co to sakra mělo znamenat?“ Asi mám zase zkrat ve svých obvodech. Prosím technickou podporu! (23.08.2010)

Jerry Maguire byl zatraceně úspěšný, takže si dvojice Crowe-Cruise k sobě našla ráda znovu cestu. Druhý jmenovaný si zrovna neláme hlavu s tím, která modelka zahřívá jeho postel, až se zamiluje do půvabné Penélope Cruz. Jenže žárlivá stalkerka a poslední ozdoba prachatého bezstarostného playboye má sakra jinou představu, jak by měl jejich vztah vypadat. A z mostu to vezme zkratkou. Rozpoutá tak kolotoč událostí, ze kterých měli možná i samotní tvůrci trochu guláš. Cameron Crowe přistupuje ke svým látkám originálně, ale vesměs šlo vždy o „klasické“ love story s výborně napsanými dialogy. Tentokrát přitvrdil a pohrál si se žánry, jak se mu zlíbilo. A na hubu rozhodně nepadl. Jen to někdy prostě nefunguje (třeba v závěru). Cruisova postava je poměrně hutná a sám velký Tom podává jeden ze svých lepších hereckých výkonů. Stejně jako psychicky nestálá Cameron. Tvůrci se sakra snažili, kamera šlape, snová scéna z opuštěného Times Square nebo diskotéková sekvence jsou moc fajn. A hudební výběr je (u Crowea standard) na jedničku. (24.03.2017)

(Nie klasický komentár, lež len drobná poznámka k filmu, ktorú možno zužitkujem ak sa k nemu ešte niekedy vrátim.) Obsadenie Toma Cruisa do hlavnej mužskej role je geniálny ťah, ktorý filmu pridáva minimálne jednu rovinu čítania. Reflektuje sa tak Cruisov status peknej tváričky hviezdneho Hollywoodu, s ktorým Crowe podvratne narába a „znásilňuje ho“. Zároveň obratne využíva Cruisovho (ne)herectva, bezvýraznosti a topornosti, podobne ako pred ním Stanley Kubrick vo svojej labutej piesni Eyes Wide Shut. Vanilla Sky tak predstavuje nielen významný medzník v kariére viacerých členov štábu a hereckého osadenstva, čerpajúci z originality Amenábarovho pôvodného scenára, ale v druhom pláne i čiastkový komentár k dobovému Hollywoodu a Cruisovej hviezdnej aure. (24.10.2015)

Snímek má určitě atmosféru, kterou však tvoří hlavně výborná hudba (jak instrumentální, tak vokální), zajímavá kamera a střih. Co je však zásadně na překážku jsou herecké výkony ústřední trojky (Cruise, Cruzová, Diazová), kterou jen chatrně podporují civilní projevy Jasona Lee a Kurta Russela. Bohužel mi celý děj přijde jako vysokorozpočtová bezpředmětná hříčka, která je mimo jiné celkem lehce odhadnutelná. Opravdu mě nezaujala rádoby přeměna bohatého floutka, jeho sebeuvědomění a probuzení do pravé reality (neboť Cruisovi tohle v tomhle dílku opravdu nezbaštím). Je to prostě a jednoduše biják pro lidi, co dost pomalu chápou a proto se jim na konci musí deset minut vysvětlovat, jak se všechno má, pro fanoušky a fanynky Toma Cruise, kterému to sluší, i když je zohavený, a pro lidi, kteří mají rádi celkem non-komforní hudbu (Radiohead, Bjork, Sigur Rós) - ke kterým se bohužel řadím i já. A právě proto mám špatný pocit z toho, že mí oblíbení interpreti byli zneužiti do filmu takového podprůměrného kalibru. Takže jednodušeji Cameron Crowe mě zklamal na plné čáře, ještě, že pouští aspoň své oblíbené písně. (12.04.2004)