Vanilkové nebe

Cruise je skvělej, Cruz úžasná, námět a vizuální zpracování je taky úchvatné. Bohužel je ten film po žánrové stránce tak rozházený až to není možné a ten konec, za ten by zasloužil scénárista nakopat. Je to velká škoda, protože to mohl být fakt dobrý film. Tim ale nechci říct, že bych se nepobavil. (21.08.2002)

Jerry Maguire byl zatraceně úspěšný, takže si dvojice Crowe-Cruise k sobě našla ráda znovu cestu. Druhý jmenovaný si zrovna neláme hlavu s tím, která modelka zahřívá jeho postel, až se zamiluje do půvabné Penélope Cruz. Jenže žárlivá stalkerka a poslední ozdoba prachatého bezstarostného playboye má sakra jinou představu, jak by měl jejich vztah vypadat. A z mostu to vezme zkratkou. Rozpoutá tak kolotoč událostí, ze kterých měli možná i samotní tvůrci trochu guláš. Cameron Crowe přistupuje ke svým látkám originálně, ale vesměs šlo vždy o „klasické“ love story s výborně napsanými dialogy. Tentokrát přitvrdil a pohrál si se žánry, jak se mu zlíbilo. A na hubu rozhodně nepadl. Jen to někdy prostě nefunguje (třeba v závěru). Cruisova postava je poměrně hutná a sám velký Tom podává jeden ze svých lepších hereckých výkonů. Stejně jako psychicky nestálá Cameron. Tvůrci se sakra snažili, kamera šlape, snová scéna z opuštěného Times Square nebo diskotéková sekvence jsou moc fajn. A hudební výběr je (u Crowea standard) na jedničku. (24.03.2017)

Mám rád filmy, u kterých musí člověk přemýšlet a je fakt, že u Vanilkového nebe jsem přibližně od druhé třetiny žhavil dráty jak se dalo, abych konečně přišel na to, o co to tu vlastně zatraceně jde. Nicméně všeho moc škodí a Crowe nakládá na diváka tolik různých možných interpretací a čtení, až se z chutně vypadajícího mixu postupně stává guláš, ve kterém člověk vedle hovězího a kynutých knedlíků vidí plavat tu lžičku pudinku a támhle jablečné pyré. V jednotlivostech působivé (ať co se týče některých sekvencí – ta na diskotéce s Cruisovou dvojí tváří nemá chybu – až po vizuální zpracování, herce a dokonalý soundtrack), celkově však rozporuplné. Následuje výčet možných interpretací, od těch nejvíce relevantních (první navrhují sami filmaři), až po ty více fantaskní – 1) Cruise skoro zemřel a byl kryogenicky ošetřen po nehodě, kterou spáchala jeho šílená ex-přítelkyně, 2) Cruise zemřel a je v jakémsi limbu, čekající na vpuštění do posmrtného života (skutečně divné věci se totiž začnou dít až po dost ošklivé nehodě – tomu by odpovídal i důraz na odpovědnost a morální rozhodnutí, které se ve snímku stále cyklicky vracejí), 3) Cruisovi se něco zdá a to od začátku do konce (když se dobře díváte, uvědomíte si, že všechny postavy dříve nebo později říkají stejné repliky, dokonce si mezi s sebou prohazují oblečení a berou tím na sebe podobu jiných postav – vysvětlení je jednoduché – vše je jen Cruisovo podvědomí – on je jediným aktérem v různých podobách vlastního světa a nikdo jiný než on tam vlastně není), 4) Cruise je účastníkem reality-show budoucnosti, virtuální reality, která ho zbavila identity (viz. jeden z posledních pohledů do kamery a replika inženýra o tom, že „vaši pozorovatelé čekají, jak se rozhodnete“), 5) Cruise je ve skutečnosti znamínkem na poprsí Penélope Cruz, etc. (01.10.2017)

Ježkovy oči, co je zase tohle? Proč je tu červené všecko, co se tváří vznešeně a vážně jako Vašek při projevu? Okay, tak má Cruise hezkou tvářičku. Ale snad v jiných filmech, ne? Jasně, já být masem do hamburgeru, také bych chtěl přijít mezi Penélope a Cameron. Kouzelného doktora Russella bych i já rád za obvoďáka, a Tildě rovněž zatleskáme, že se nám ukázala. No a dál? Kdy už nám filmaři přestanou podsouvat mýtus, že sukničkářství je zlá, ošklivá, nepěkný případ, a že se na něj umírá? A když už tedy, tak ať to vyklopí hned, přímo, na rovinu a šoupnou tam aspoň jednu dámskou scénu, když mají takový materiál. Tohle je už poněkolikáté, co se film tak dlouho snažil říct něco převratného, až z toho bylo najednou 136 minut a odpoledne v háji... (09.03.2012)

Další z řady filmů typu "hádej, co je realita". Bohužel po velmi povedené "první části" (dokonce ani Tom Cruise mi nevadil), přichází posledních 15 minut a v těch je největší problém. Většina filmů na vás "vybalí" pointu a skončí, abyste při cestě z kina měli o čem přemýšlet, ve Vanilla Sky se ovšem v tom konci / té pointě rýpají zbytečně dlouho místo toho, aby to utli. Takhle jsem odcházel z kina a neměl jsem o čem přemýšlet:) (19.06.2002)