Manderlay

„Bojím se.“ - „Nemáte se čeho bát. Vzali jsme všechny jejich zbraně.“ - „Ne. Bojím se toho, co se teď stane. Nemyslím, že bychom byli připraveni na úplně nový způsob života.“ O tom, jak moc nejsou otroci připraveni, se Grace už brzy přesvědčí sama…Dva roky po Dogville natočil Lars von Trier pokračování. Bylo nutné? Ne, ale dopadlo nad očekávání dobře. Film narozdíl od svého předchůdce již nevzbuzoval takovou sounáležitost s hlavní hrdinkou, která je tu mnohdy spíš pozorovatelkou než přímou aktérkou. Přesto divákův zájem neupadal, byl totiž zvědavý, jak tento riskantní sociální experiment dopadne, a jak z toho vyjde právě Grace. Její snaha vnutit otrokům svobodu, demokracii a vládu společenství naráží na nepřátelství, nedůvěru, chabou vůli vymanit se ze starých, zakořeněných pořádků. Právě zde platí to úsloví o cestě do pekel dlážděné dobrými úmysly. Film nabízí zajímavé myšlenky včetně vystřízlivění s pointou, která má svou sílu a rozdmýchá emoce…jen ne tak hluboké ani jednoznačné jako v Dogville. Dám silné 4*. (01.07.2023)

Diváka, který už stihl zhlédnout Dogville, podoba pokračování příběhu Grace při její cestě napříč Spojenými státy nepřekvapí, natož aby ho šokovala, ale pro neznalé je třeba připomenout, že k běžnému filmu má tohle dílo kultovního režiséra hodně daleko. Je velmi výrazně ovlivněné divadlem převáděném do podoby televizní inscenace. Režisér vlastně oproti svému prvnímu snímku trochu ubral na experimentálních choutkách, takže jeho Manderlay je méně abstraktní než Dogville, je to zkrátka klasické divadlo nezatížené avantgardní manýrou. Tentokrát Lars von Trier rozehrává svůj příběh kolem komunity černochů, která na americkém jihu žije v podmínkách faktického otroctví, které bylo jinak už před 70 lety v USA zrušeno. Idealistická Grace pokračuje ve svém sporu s přízemně realistickým otcem, který se živí příznačně gangsteřinou, a pokusí se z osady Manderlay vytvořit příkladně fungující komunitu, která pracuje bez ohledu na barvu pleti a původ. Jenže, jak už to chodí, ideály při střetu s realitou utrpí nejeden šrám. Ve filmu mi chyběla přítomnost Nicole Kidman, i když Bryce Dallas Howard určitě není žádné dřevo, přišla mi v tomhle případě o poznání méně výrazná než její předchůdkyně. Jinak jde o myšlenkově hutný kousek, kde filozofická základna a provokativní dialogy představují největší přednost von Trierova filmu. Ten sice směřuje primárně ke kritice rasismu, jenže jím vyprávěný příběh a jeho podobenství se dá aplikovat nejen na osud černošské menšiny, ale i na celou černou post-koloniální Afriku. Otrok nepřestane být otrokem jen proto, že dostane formální svobodu, ale tím, že má odvahu a možnosti přestat být otrokem. Konec konců, dalších 70 let od vyprávěného příběhu už černošská menšina v USA získala nejeden úspěch a její elity slušně zbohatly, ale výrazná část černé komunity dál setrvává v ghetech a to už zdaleka není jen problém rasistických zákonů nebo nepřízně většinové společnosti. To je problém nedostatku vůle a podléhání vlastnímu pohodlí. Celkový dojem: 90 %. (21.06.2010)

Pred druhou von Trierovou kritikou americkej spoločnosti som mal skeptický pohľad. K nemu ma dohnali skromnejšie hodnotenia a zmena na hlavnej pozícii herečky. Ale už po pol hodinke ma film presvedčil o opaku. K optimistickejšiemu pocitu pri sledovaní, oproti prvej časti Dogville, ma film doviedol najmä vďaka pár veciam. Možno je to práve tá prítomnosť gangstrov. Ale nie. Je to napríklad to, že na štýl spracovania som si nemusel zvykať, film má lepší úvod a tzv. 'in medias res' má silný vplyv na ďalšie plynutie. Objavuje sa tu aj citlivejšia, hlbšia, tŕnivejšia a silnejšia téma a napokon aj celkovo lepší herci. Bryce Dallas Howard bola náhradou na minimálne rovnakej úrovni. Aj silných momentov je viac oproti spomínanej prvej časti, Lars ešte viac naturalizoval a zdrsnil niektoré scény. Nezostáva už nič, len sa tešiť na zavŕšenie. 85%. (11.01.2008)

Jak píše Dadel, podruhé už to tolik nefunguje. Zvláště proto, že Manderlay se drží stejných "hlavních" bodů jako Dogville, i když cesta mezi nimi je samozřejmě jiná. Herci (a nejen Grace a její otec) mi více vyhovovali v Dogville. Konec je však opět úžasný, titulky možná ještě lepší a hlavně to je kratší :-) 85 % (12.07.2005)

Byl jsem šokován, Larsi von Trierovi se podařilo to, co se jen tak někomu nezadří. Pokračováním překonal původní snímek a to ne v jednom, ale hned v několika bodech. Narozdíl od utahaného Dogvilluje Manderlay mrštný jako laňka a nikde neškobrtne. Hlavním důvodem toho, proč film utíká kvapem je, že jej tentokrát má Lars von Trier dokonale promyšlen. Žádný záběr není samoúčelný a již brzy na něj navazuje nejedna šokující pointa (vykácení parku Staré paní, nemoc, vražda...). Jediné, co mi zpočátku na snímku nesedělo byly nové tváře ve starých rolích nebo naopak staré tváře v nových rolích. Například Bryce Dallas Howard se mi zdála dost křečovitá, nedokázala reagovat na věci, které na place vlastě nebyly a byla trochu rozpačitá, hlavně její těkavý pohled a herecký výkon, kterému jsem nechtěl nebo nemohl věřit. A tady jsem byl poprvé rád, že Lars von Trier točil chronologicky. Bryceiny rozpaky se tak brzy rozplynou jako ranní mlha a navíc to působí přirozeně (jakoby se pomalu zvykala na nový život). Nakonec si tedy k její osobě dovolím konstatovat dvě věci: 1. Překonala ve svém herectví Nicole Kidman; 2. Lars von Trier z ní udělal velice nadprůměrnou herečku. Později: Trier bohužel nepřekonává Dogville a vytváří divácky mnohem více přijatelnou podívanou, která může být pochoutkou i pro ty, kteří Triera zrovna nemilují. (16.11.2005)