Rocky Horror Picture Show

Vo svete dosiahol kultový status. No u mňa nedosiahol zhola nič. Pieseň, slabá spojovacia vata, pieseň, transvestita, ešte slabšia vata, mladá Susan Sarandon v prádle, pieseň, koniec. To teda bola jazda. Beriem to tak, že ja som nepochopil skvelosť tejto Show a cudzinec zasa nedocení kult menom Dědictví aneb Kurvahošigutntág. (15.01.2011)

Docela velké zklamání. Čekal jsem zábavnou šílenost s výborným soundtrackem (třeba něco ve stylu Malého krámku hrůz), ale dostalo se mi pouze ujetého čehosi s dobrou a chytlavou hudbou, která film drží ještě v průměru a donutila mě dokoukat ho až do konce, přestože směrem k závěru to bylo čím dál víc trapnější, nudnější a zmatenější. Mnohokrát zde zmiňovaný Tim Curry byl sice nejvýraznější postavou na scéně, přesto mě jeho výkon spíš minul (o mdlé "stále-v-podprsence" Susan Sarandon ani nemluvě). (01.12.2011)

I při běžné projekci, bez vysokých podpatků, řehtaček a gumových rukavic, nepřetržitě zábavná, během existenciálních songů navíc dojemná obhajoba výstřednosti a pocta béčkovým sci-fi a hororům Vala Lewtona nebo Williama Castlea. Díky nevkusu, afektovanosti a vědomí vlastní pokleslosti každé gesto, každá rekvizita, každý úchylný obleček řve „camp“. Film nás současně vyzývá k tomu, abychom jím pohrdali i k tomu, abychom s ním tančili. Překvapivě jde obojí naráz a výsledek láká k opakovanému prožívání, stejně jako soundtrack k opakovanému poslechu („Touch-a, touch-a, touch-a, touch me“ z hlavy pár týdnů nedostanu). 90% Zajímavé komentáře: Flipper, gudaulin, Radko (01.01.2012)

Desetiletá kvóta pro tančení a zpěv na veřejnosti vyčerpána za pouhé dvě hodiny. Kéž se Aero nenechá opít ovacemi vestoje a a neudělá z prvního českého shadowcastu pravidelnou kolektivní oslavu burácivé střelenosti, protože jinak bych takhle musela oslepovat lidi každý rok. Nepopsatelný zážitek. Jo a v kuchyni odteď funguju jediným způsobem. (15.11.2015)

Bizarní možná, originální rozhodně. Bohužel taky poněkud režijně neukočírovaná záležitost, která po strhujícím nástupu začne omílat stereotypní muzikálový systém bez další inovace a jakékoliv invence. Sharman boduje slibnými náznaky, ale razantnější přitlačení na pilu mu uniká mezi prsty. Je to docela škoda, protože takhle celá tato šílenost stojí na nohou jenom díky božskému Timu Currym, jehož tranďácká kreace nemá na filmovém plátně obdoby. V součtu stejně zábavný jako (bohužel nedoceněný) De Palmův Phantom of the Paradise. (20.04.2007)