Reklama

Reklama

Láska nezná hranice a ve vzpomínkách je nesmrtelná. Ralph Fiennes v titulní roli amerického filmu, oceněného devíti Oscary... Román Michaela Ondaatjeho "Anglický pacient" (1992), vyznamenaný po svém vydání ve Velké Británii prestižní Bookerovou cenou, jakoby se vzpíral filmovému zpracování. Příběh velké lásky a zrady, zasazený do konce 30. let a do doby 2. světové války, je vyprávěn v několika časových rovinách a v poměrně složité flashbackové struktuře. Těžce zraněný „anglický" pacient (nazývaný tak proto, že byl vytažen z hořícího britského letadla) neví, jak se jmenuje, ani si nic nepamatuje ze své minulosti. Když jsou ostatní ranění převezeni, zůstane znetvořený muž v opuštěném a vyrabovaném klášteře spolu s kanadskou ošetřovatelkou Hanou, která se o něho stará a snaží se s ním komunikovat. Muž, který o sobě tvrdí, že se jmenuje Lászlo de Almásy, postupně odhaluje události, jež začaly před válkou v Egyptě, kde pracoval pro Královskou geografickou společnost při mapování Sahary, a pokračovaly až do června 1942, kdy Angličané opouštěli Tobruk. Jeho milostný vztah k manželce kolegy Katharine se prolíná s osudem Hany, která trpí utkvělou představou, že všem svým blízkým přináší neštěstí a má strach o sikhského poručíka Kipa, s nímž se sblížila a jemuž hrozí neustálé nebezpečí při odstraňování nevybuchlých min. (Česká televize)

(více)

Recenze (467)

splaty 

všechny recenze uživatele

Několik let jsem pacienta odkládala ze strachu, že se bude jednat o vysoce emoční záležitost. Ústrední dvojice se k sobě krásně hodí, Ralph Fiennes je na pohled neodolatelný. Ale i přesto jsem se do jejich příběhu nevžila a jejich obrovské lásky jsem si nevšimla.. Upřímně nechápu, co ji na něm učarovalo, protože se půlku filmu choval jako neotesanec. Mnohem více mě zajímal paralerní příběh kanadské sestřičky a indického zneškodňovače min. Ta dlouhá stopáž ale paradoxně nebyla nesnesitelná. ()

pantokrator 

všechny recenze uživatele

Todlencto je taková sentimentální sračka pro citlivý dámičky s vlhkým šňuptychlem vo tom, jak se jedna anglická manželka kurvila s Maďarem, a tak jí její starej dal, i tomu šamstrovi, takovou po čuni dvouplošníkem, že se sám chudák dočista zabil, takže ji ten šamstr nechal scípat v jeskyni a za benzín do letadla napráskal Náckům tajnou cestu, takže Britové dostali kurva popiči, za což mu to letadlo sestřelili i s tou mrtvolou co se s ním před tím kurvila než v tý jeskyni scípla, následkem čehož ten Maďar vohořel a vypadal úplně jak Voldemort, kterýho pak za spoustu let vopravdu hrál, a von pak pak vo tom sípavě vyprávěl na smrtelný posteli ošetřovatelce, která se z toho spustila s fousatou indickou máničkou kterýmu bouchnul šéf a dala za to Maďaroj injekci, protože tamtomu z Čety kvůli němu ušmikli palce, pročež dost nadávalal, ale už se pak na něho nezlobil, načež byli všichni docela mrtvý nebo fakt šťastný. Jo a v tý jeskyni na zdech plavali už před tím mrňavý negři. Todle všecko mě fakt dostalo! ()

HombreT 

všechny recenze uživatele

Sú filmy, ktoré sú mi bez pozretia a už len z jemného naznačenia, či už z traileru, obsahu alebo len obyčajného plagátu nesympatické, avšak keď sa k ním z nejakého dôvodu dokopem, som príjemne prekvapený. Anglický pacient, ako ste už z hodnotenia mohli vydedukovať, k ním nepatrí. To, čo som viac menej očakával, mi bolo prednesené (aj keď) na striebornom podnose. Po skoro troch vyčerpávajúcich hodinách už ani nevládzem vymenovať každú vec, ktorá mi vadila. Stačí mi to zhrnutím nudnej zlátaniny (áno, bohužiaľ). Nuž, akademici mávajú (a prekvapivo často) divné chute. Ja dávam jednu a to čisto len preto, že odpad to nebol (ku koncu sa ku mne dokonca dostala aj akási atmosféra). ()

mezisvet 

všechny recenze uživatele

Anglický pacient je film, který dokáže snadno polapit. Ale k tomu, aby byl zcela pochopen, musí být rozhodně viděn víckrát. ∗∗∗ Možná se na první pohled tváří jako filmařsky mistrně zpracované romantické drama. Obrazy pouště, horko sálající z červeného písku, upocené tváře a všudypřítomný prach. Dvě časové linie, postupně se prolínající a spojující, které se definitivně protnou až v závěru ve chvíli, kdy každý divák tuší, jak tragické vyvrcholení se chystá. Dva postupně se rodící vztahy, Katharine a Almásy, Hanna a Kip, ten první založený na spalující, zničující touze (touze po rozptýlení v jejím případě, v jeho snad na touze po znuděné paničce), ten druhý vznikající z euforie končící druhé války. A v pozadí po celou dobu tichá hrozba, neboť víme, že stačí vteřina nepozornosti (ono varování je hned v úvodu filmu, kdy jedno z doprovodných vozidel konvoje Červeného kříže najíždí na minu) a svět opět zčerná. ∗∗∗ Zároveň si nelze nepovšimnout cílené cykličnosti. Motivy se opakují – přesto, to co se stalo jednou, se podruhé už nestane. Protože okolnosti, postavy, čas, místo... to všechno je jiné. A tak i když příčina zůstává totožná, následky se různí. V případě postav tu zároveň platí: každý svého štěstí strůjce. Jako by film divákovi na stříbrném podnose servíroval, že určitá rozhodnutí máme vždycky ve svých rukou, i když ony okolnosti nemusejí být právě příznivé. A to je jedna z nosných myšlenek. ∗∗∗ Vedle tohoto poselství umí Anglický pacient cíleně působit i na divákovy smysly. Získá si je určitě chvějivá vášeň, perfektně fungující chemie mezi dvěma hlavními protagonisty či jejich představiteli, která se staví do kontrastu vůči zcela odlišné podobě lásky mezi Hannou a Kipem, jejich postupně se zvyšující něžnou náklonností. Poměrně zajímavá je výstavba těchto romantických scén – nejprve zdánlivě vystřižené z červené knihovny pokaždé něčím překvapí a posunou se tak do jiné roviny. Třeba loučení Katharine a Almásyho v kině, gradující do klišé rozchodového dialogu, končí tupým úderem do hlavy. Jako by i divák měl být sražen zpět do reality. Nebo Hanna vznášející se v kapli na promyšleném závěsném systému se světlicí v ruce. Či Almásyho syrové doteky, doteky hranou ruky, zvláštně neohrabané. ∗∗∗ Vzniká tu často nesourodost – mezi velkolepým obrazem, který se nabízí, jako by byl vystavený v galerii, a obsahem, tedy jednáním postav, s nímž je možné se chvílemi plně ztotožnit. Tato nejednotnost, kdy film akcentuje vizualitu scény jako uměleckého díla, aby pak cele přenesl pozornost k jednání, pohnutkám a myšlenkám postav, kdy se tyto dva proudy rychle střídají, splývají a rozdělují, je opět něco nezvyklého, fascinujícího. ∗∗∗ Všechny postavy tu vystupují samy za sebe. To je poměrně důležité – je zde totiž evidentní, že každá má svůj vlastní život, svoje přání a obavy, každá postava si určité věci prožila a určité věci ji čekají. Ačkoliv zde oproti knize (na jejíž přečtení je mimochodem film také poměrně dobrým lákadlem) spíš chybí různorodé pohledy, jednu a tutéž situaci nemůžeme z pozice diváka nahlížet očima několika postav, ale jsme v roli víceméně nestranného pozorovatele, stále je více než zřejmé, že mnohá nedorozumění vznikají právě vzájemným neporozuměním a rozdílností vnímání, neochotou vcítit se do toho druhého... A jak někdy takové omyly mohou být zásadní. A naopak – schopnost vcítit se, být s někým a pro někoho, může být formou osvobozujícího vykoupení. ∗∗∗ David Caravaggio je jedinou postavou, která ve filmu nedostane tolik prostoru, kolik by bylo potřeba k jejímu pochopení. A tak je stále panem tajemným – což možná nejprve ani tak nevadí, nakonec ale tato nedokreslenost vytváří drobná škobrtnutí při konečném rozuzlení. ∗∗∗ Nedořečeností je na konci víc. Mnohé z nich ovšem neruší. Jen dávají prostor divákovi, aby i on se mohl na vyprávění podílet. I to je další vrstva, již Anglický pacient nabízí. Ostatně celou dobu si s námi tak trochu pohrává – jako Katharine s Almásym... ∗∗∗ Pro mě je Anglický pacient výjimečný. Možná ne tolik jednotlivostmi, ale právě jako celek, který lze na mnoho jednotlivostí rozložit. Můžeme odlupovat jednu slupku za druhou a třeba budeme překvapeni, jak hluboko se dostaneme. Ano, je to prostě film, který vždycky stojí za to vidět znovu. () (méně) (více)

Související novinky

Anglický pacient se dočká televizní adaptace

Anglický pacient se dočká televizní adaptace

19.08.2021

Román Anglický pacient spisovatele Michaela Ondaatjeho se dočká nové, tentokrát televizní adaptace. Tu chystá stanice BBC, která zaúkolovala scenáristku Emily Ballou (Taboo, The Turning), aby seriál… (více)

Centrum Prahy ožije 27. MFF Praha - Febiofest

Centrum Prahy ožije 27. MFF Praha - Febiofest

12.09.2020

MFF Praha - Febiofest již 18.9. 2020 odstartuje 27. ročník. Mění své působiště a jeho novým domovem se stává Cinema City ve Slovanském domě. Promítat se bude také v Ponrepu, Edison FilmHub a nově v… (více)

Bratři Weinsteinovi nespí

Bratři Weinsteinovi nespí

04.11.2005

Když na přelomu března a dubna tohoto roku po 25 letech bratři Weinsteinovi ohlásili svůj odchod z vedení společnosti Miramax, neboť se nepohodli s majoritním vlastníkem, studiem Disney, bylo jejich… (více)

Reklama

Reklama