Beloe solntse pustyni
The White Sun of the Desert
Biele slnko púšte
White Sun of the Desert
White Sun of the Desert
Obsahy(1)
Jeden z najpopulárnejších sovietskych filmov s istým komediálnym nadhľadom rozpráva o udalostiach, ktoré sa odohrávali na konci dvadsiatich rokov v strednej Ázii. Červenoarmejec Suchov sa vracia cez turkestanskú púšť domov ku svojej žene Kataríne, cestou však musí čeliť hordám basmačov, ktorí terorizujú pokojné obyvateľstvo. Proti vlastnej vôli sa zapletie do konfliktu a napokon sa namiesto rýchlej cesty domov stáva dočasným strážcom háremu miestneho banditu Abdullaha. (RTVS)
(více)Recenze (23)
Legendární sovětský film, odehrávající se za občanské války v Rusku a pojednávající o osudech válečného veterána Suchova, který stojí před nečekaným úkolem ochránit jakýsi harém před pomstou povstaleckého vůdce Abdulláha. Scenáristická legenda Rustam Imbragimbekov (host na LFŠ 2006, autor např. UNAVENI SLUNCEM či LAZEBNÍKA SIBIŘSKÉHO) se teprve "rozjížděl" a na konečné podobě je to znát. Výsledkem je dost nevyvážený mix komedie a dramatu. Komediálně laděná první půle, jehož humor stojí především na protikladu vojenský drill vs. křehké ženštiny z harému, se sleduje jedním dechem. Druhá půle pak sleví ze své grotesknosti, nabere nečekaně vážný tón, přibydou v ní hrdinná úmrtí, trocha zbytečného patosu a hodně střílení. K tomu připočtěte poněkud zmatený střih a vyjde vám filmeček, který na jedno zkouknutí oceníte, ale nestane se vaší srdeční záležitostí. ()
Film napůl cesty mezi komedií, dramatem a akcí. Životem protřelý rudoarmějec Suchov během své cesty přes poušť domů vyhrabe do písku zakopaného Saida, který se svou vděčností rozhodně netají a později je mu přidělen na starost harém muslima Abdulaha, který je odhodlán zabít manželky aby uchráníl svoji "čest" a to i za cenu obětí z řad jiných lidí. Komedie s dramatem jsou velice těžko slučitelné pod podmínkou, aby zároveň působily v hotovém díle vyváženě. Komické momenty (Suchovova představa polygamie) se neodehrávají současně s dramatickými, tím se vytváří pomyslná dělící čára mezi oběmi částmi, jediná postava, která zvládázároveň působit dramaticky i vtipně najednou je celník Vereščagin. Svět hlavních hrdinů je jako vymalovaný černobílými barvami, dobrý Suchov, Said, Petruša a Vereščagin jsou hrdinové veskrze kladní, Abdulah je klasická záporná postava s jedním rysem navíc, který ho motivuje k jeho jednání. Tím je islámské náboženství a jeho zkostnatělé tradice. Abdulah je těmito principy prožraný skrz naskrz do té míry, že jsou vykresleny jako hlavní důvod jeho záporné povahy. ()
Po delší době mám zase pocit, že jsem viděl úplně jiný film, než ostatní. Tak za prvé mi Bílé slunce pouště přišlo velice špatně odvyprávěné, jak ze strany scénáristy, tak především ze strany režiséra - většina scén na sebe vůbec nenavazuje a je tam mnoho mimořádně matoucích skoků v čase a prostoru. Dále je třeba poznamenat, že přestřelky jsou mdlé a humor slaboučký (pobavil vlastně jen podporučík letící z okna a Suchovův sen o "harému" složeném ze slovansky buclatých děvčat). Do třetice všeho špatného - postavám chybí jakékoli charakterové pozadí a i ten proklamovaný zlosyn Abdul působí spíš jako neškodný šašek (a nevím, kdo přišel na to, že je to nějaký "radikál" nebo náboženský fanatik - nic takového není ve filmu ani naznačeno). Kde se tedy vzaly ty dvě pouštním pískem zaprášené dvě hvězdy? Inu jedna je za vosí pasy těch Turkmének a pěknou tvářičku Gjulčataj, ta druhá zase za velice povedenou kameru. Nic víc už se chválit nedá. _______________ Pacco: Jakých Arabek? Tam nějaké byly? :) ()
Řekněme určité drama s akčními prvky, ale netroufal bych si to prezentovat jako jednoznačnou komedii, jak je uváděno v záhlaví. Bej Abdul, kterého nastupující sovětská moc připravila o vše, honí po poušti rudoarmějce Suchova, jenž mu odvedl harém. ()
Prvú hodinu sa v podstate nič nedeje. Vďaka exotickému prostrediu a zopár zábavným momentom, najmä pri záberoch na Suchovove zahalené ženy, je však aj tá nuda pozerateľná. Potom nastane istý dramatický moment, mimochodom dosť krutý oproti predchádzajúcemu deju a záverečných 20 minút je skutočný akčný eastern so všetkým, čo k tomu patrí. Nálada sa však zmení, ide skutočne do tuhého a pribúdajú mŕtvoly. Obľúbenosť snímky na východ od nás tunajší ddivák asi nepochopí, ale to bude platiť v mnohých prípadoch aj opačne. ()
Znamenitý film, jedna z předních ukázek tzv. ruského easternu (westernu odehrávajícího se na Divokém Východě, v Asii). Hlavní hrdina, krasnoarmějec Suchov se vrací pouštěmi Turkmenistánu z války domů a musí ještě svést boj s banditou Abdulem. Tento film s písněmi Bulata Okudžavy mi doslova vyrazil dech a potvrdil můj názor, že Rusové jsou velicí umělci. Nemohl jsem se ubránit srovnání s Leoneho westerny, u nás opěvovanými, kterým se toto dílo nejen vyrovná, ale je i předčí. A to tím, že tu kromě akce, napětí i humoru zůstávají pravé lidské hodnoty: statečnost, obětavost, schopnost milovat a být věrný. Podle mého názoru nelze jinak hodnotit než pěti hvězdičkami... ()
Fjodor Suchov je takovým nezdolným mužikem v téhle velké, širé poušti, válečným veteránem občanské války, který v imaginárních dopisech vzpomíná na svoji milou ženu, kterou nechal kdesi doma v Rusku. A že turkestánská poušť je veliká a někdy krutá, zachrání z jejího vařícího písku povstalce Saida, který umí být velmi vděčný. Čistou náhodou se mu pak ještě do cesty připlete zachráněný harém jednoho radikálního Abdula. A jeho manželky musí zemřít, když on je už nemůže vlastnit. Jenže Suchov razí heslo : „Žena jest také člověkem.“ a tak těch pár mladých Arabek bude chránit jako poslední kulky v nábojnici. Jelikož nepovažuji eastern za žánr, ale pouze jakýsi kvazipojem, tak nebudu na Bílé slunce pouště pohlížet jako na žánrový film, ale na sloučeninu - a to sloučeninu velmi nekonzistentní - několika žánrů dohromady. Mezi dramatem a komedií je velká propast a překonat ji v jednom filmu není jen tak, s jistou mírou cynismu by se to možná dalo, ale tu Bílé slunce pouště nemá. Takže se tu střílí s vtipy i kulkami a umírá se tu stejně lehce jako mluví. Jediný, kdo tu opravdu zažívá nějaký boj není neprůstřelný janek Suchov, ale bývalý celník Veršagin, který jediný dokáže vytvořit věrohodnou postavu a stát oběma nohama na obou březích propasti bez toho, aby jako janek Suchov neustále přeskakoval z jedné strany na druhou. ()
Velmi vtipná (zároveň nostalgicky laděná) komedie, duchem (i dobou) příbuzná Mittově Sviť, sviť má hvězdo, ale třeba i Paradžanovu Ašik kerib. ()
„Biele slnko púšte” je naprosto unikátnym a zrejme i ojedinelým → právoplatným, kultovým snímkom, ktorý v dobe svojho vzniku videlo v sovietskych kinách neuveriteľných 34,5 miliónov divákov, pričom ho pôvodne odmietli (z)režírovať dvaja uctievaní Andrejovia, t. j. Tarkovskij a Končalovskij, keď si potom následne mohli tak maximálne → »búchať hlavy o steny«, aký výnimočný film sa vskutku tomu režisérovi Motylovi podarilo nakrútiť, keď je radosť vnímať každý jeden úžasný záber, pritom on sám sa pre zmenu napríklad zase inšpiroval legendárnymi westernmi → Stagecoachom a High Noonom, keďže ale namiesto Divokého západu, mám teraz najskôr očakávať predovšetkým »EASTERN« v podobe „Divokého východu” a v štandardnej kombinácii s typickými znakmi „dobrí” a „zlí” , a tak sa tradícia zachovala v obidvoch obdobách. Nechcem sa zbytočne viacej rozpisovať, to treba skrátka raz vidieť, ako o tom sto krát počuť ! Priam najideálnejšie to pomenoval sám režisér Motyl: „Jedná sa o "koktail" dobrodružnej ruskej ľudovej rozprávky a westernu” . To, myslím, hovorí, úplne za všetko. Hneď si to choďte pozrieť, keď vzápätí uvidíte, že určite nebudete banovať ! Aspoň ja (osobne) som totálne nadšený. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 16.7.1972+OBNOVENÁ SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 1 = 3.10.2010 (R: STV 1 = 2.10.2011), réžia slovenského znenia = (ČST Bratislava 1971) - Ruská paródia na westernový a dobrodružný žáner, ktorú ale tvorcovia nemohli dotiahnuť do úspešného nadčasového konca, pretože nepochytili remeselnú zručnosť amerických súdruhov. :-) Snažili sa však v rámci svojich možností statočne a STV nám to navyše ponúkla v pôvodnom slovenskom dabingu z roku 1971. Takže za 3. (5.10.2010) ()
10/10 Absolutně skvělá podívaná v provedení takřečeného easternu - drsný hlavní hrdina Suchov s rudou hvězdou na čepici a koltem, co nikdy nemine, se vrací domů k ženě z turkestánské pouště, ale cestou se proti své vůli zaplete do konfilktu místního bandity Abdulla s mocí sovětskou. Je přinucen převzít zlosynův harém a postarat se o něj, dokud nedorazí spřátelné posily. Jako v mateřském westernu se obklopí podivnou plejádou více méně sympatických charakterů, co mu budou v jeho úkolu "pomáhat", vytvářet situace humorné i když ve výsledku se ne všichni dožijí závěrečných titulků. Po několika tuctových westernech z produkce Itálie/USA/Jugoslávie tento působí opravdu jako balzám - ať už jen kvůli zcela jinému prostředí, kde se drama odehrává, tak i díky nabourání klasicných žánrových klišé. Jenom víc takovýchoto snímků. Dobré scény: počítání žen a jejich emancipace, návštěva v muzeu, uvěznění v zásobním tanku na ropu ()
Některé hlášky ve filmu jsou opravdu úžasné a hovoří za vše: - "Soudružky ženy! Revoluce vás osvobodila. Teď nemáte pána." (rozuměj manžela) - "Pryč s předsudky, žena je také člověk." a "Chceš to skončit hned nebo si přeješ mučit?" - "Lepší je samozřejmě to mučení." ()
Ze všech žánrů se od vzniku kinematografie prý nejméně změnil western. Postupem času však došlo k jeho štěpení. V šedesátých letech se etabloval takzvaný Spaghetti western. Filmy mívaly italského režiséra a neitalské, často americké herce. Během dvaceti let jich bylo natočeno zhruba šest stovek. Vyznačovaly se vesměs mizernou kvalitou a většina jich zůstala po právu zapomenuta. Výjimku tvoří filmy Sergia Leoneho, patřící mezi nejlepší westerny vůbec. Další kategorií byly takzvané Rudé westerny. Čili příběhy z Divokého západu, ale natočené ve východním bloku. Téměř výlučně vznikaly v koprodukcích států bez účasti SSSR. Občas získaly kultovní status, ale jejich věhlas nepřesáhl hranice socialistického světa. Typickým příkladem je série o Winnetouovi, nebo Limonádový Joe. Třetím subžánrem westernu je Eastern, čili film s westernovými prvky, zasazený do reálií Sovětského svazu. Zpravidla se odehrával v okrajových částech země, v Kazachstánu, nebo v dalších středoasijských republikách. Býval zasazen do dob Ruské občanské války, kdy se sovětská moc teprve konsolidovala a pohraničí ovládaly loupeživé bandy, nebo místní vládci nezávislí na Moskvě. A do této kategorie patří Bílé slunce pouště. Příběhem schématický, ale díky prostředí téměř surrealistický film s neopakovatelnou atmosférou a úžasnými dialogy. Děj dovedně balancuje na rozhraní komedie, dramatu a tragédie a navrch nabourává několik klišé. ()
Súdruh Suchov prináša s červenou hviezdou na čele do turkménskej púšte spravodlivosť. Tento člen zakaspického revolučného proletárskeho hnutia je zábavnou postavou, s ostatnými postavami je to slabšie, záporáci takmer nič nepovedia. Porovnávať tento silno na červeno zafarbený eastern s Leoneho westernami je úplne scestné. Skôr s našimi paródiami ako Limonádový Joe, akurát sa mi zdá, že tu to súdruhovia z CCCP mysleli s revolúciou v púšti úplne vážne. Dej je dosť chaoticky vyrozprávaný, občas nezmyselný a tak sú tri hviezdy skôr za zábavné hlášky a zobrazenie myšlienok Suchova na svoju Katarínu. –––– Teraz kráčam púštnym pieskom opačným smerom, pretože revolúcia si to tak vyžaduje. –––– Женщина тоже человек. –––– Pripomienky sú? Pripomienok net. ()
Citát: „Soudružky ženy! Revoluce vás osvobodila. Teď nemáte pána. Říkejte mi prostě soudruhu Suchove.“ „A ještě vám povím, přelíbezná Kateřino Matvejevno, co mi připadáte doslova jak sněhobílá labuť...“ Příběh rudoarmějce Suchova je vyprávěn v dopisech jeho milované Kateřině Matvejevně, která na svého milého čeká někde uprostřed nekonečné Rusi. Suchov se k ní vrací z války přes turkestánskou poušť. Cestou získává přátele, kterými jsou mladý voják Petrucha, střelec said či celník Vereščagin, ale také harém devíti manželek Černého Abduly. Ten se svojí bandou terorizuje okolí. Právě bojem Suchova a jeho přátel, kteří chtějí ochránit ženy z harému, s bandou Černého Abdula celý příběh vrcholí. Bílé slunce pouště je na první pohled typickým easternem. Mezi nejpopulárnější sovětské filmy jej posouvá především zapojení humorného nadhledu a komediálních prvků, které hraničí až s parodií daného žánru – zejména v první polovině. Ta je i především vystavěna kontrastu moderního komunistického přístupu a zkostnatělého muslimského náboženství. To nejlépe ilustrují stařešinové sedící na bedně s dynamitem či zakrývání obličeje dívek vyhrnutými sukněmi. Tento kontrast je přítomný i v druhé půli, ale je posunut do vážnější linky a blíží se spíše k dramatu. Ideálně jsou tyto dvě linky spojené v postavě celníka Vereščagina. Jehož osobnost krásně dokreslují písně Bulata Okudžavy. ()
Dobrý film a pěkný zážitek...podceňoval jsem ho a na konec docela kulil zrak.Skutečně se dá přirovnat k modernímu westernu...ovšem kdesi na horkém bohem zapomenutém východě...80% ()
I když je Mariin můj třídní nepřítel, tak mu musím dát za pravdu v tom, že Rusové skutečně umějí prezentovat pozitivní charakterové rysy postav tak, že to nevyznívá trapně. S Leonem se srovnání nabízí, ale nedá se říci, že by to bylo filmově lepší. Tady to táhne nahoru super výprava, kamera a pár skutečně psycho momentů. Člověk by pak pomalu zapomněl na hladomory a masakry na Ukrajině způsobené Rudou Armádou, což je jedině dobře. ()
Podarený eastern, potešilo málo propagandy ()
no, soudružky manželky se mně líbily, to zas teda jo. film v obrazově vděčném prostředí (poušť, moře, nějaké nádrže na naftu nebo co) ale občas pokulhává. legrace je vystřídána střílečkou... no vzpomínat nebudu, ale dokoukal jsem to!!! tleskám si! (ta jedna soudružka manželka byla fakt pěkná) ()
Ruský eastern... alebo pokus o sovietsky western, kde stoja proti sebe červenoarmejec Suchov a Abdul som svojou bandou. Z celkového pohľadu je to veľmi priemerný film, slabá akcia... žiadna dramatizácia deja. A dobrodružstvo? Kreslený Alibaba je dobrudružnejšia zábava. Suchov celý film si v mysli spieva, niečo komentuje a píše list Anne Proletárke, či aká to stará ho čaká doma... ()