Psi

Zajímavý thriller o braní spravedlnosti do vlastních rukou, které se zvrhlo. Obyvatelé francouzského maloměsta se rozhodnou řešit zvýšenou kriminalitu v obci kontroverzním způsobem - pořizováním si bojových psů od místního chovatele (Depardieu). Ne každému se ale toto řešení líbí a společnost se tak záhy rozdělí na "pejskaře" a "antipejskaře" a škodolibé střety mezi oběma skupinami eskalují, až se zacyklí do bludného kruhu násilí, kdy každý odmítá ustoupit, protože "on si nezačal". Příběh je podaný značně zkratkovitou formou a s výjimkou trochy sugestivní africké hudby na začátku (úvodní podtitulkové záběry městečka mají díky ní luxusně znepokojivou atmosféru) a na konci filmu se obejde bez hudebního podkresu. (07.06.2016)

Film je vlastně podobenstvím detailně popisujícícm způsob, jakým se z normálních lidí šikovnou manipulací stanou bestie, přičemž kousnutí od psů jsou jen jako by trasformovaným projevem agrese a zla, které šikovný manipulátor ve zdánlivě obyčejných lidských duších probudil. Vyprávění si zachovává příjemně mrazivou dávku tajemna a postupným odkrýváním všech zákoutí příběhu udržuje neustálé napětí. (01.01.2012)

Jak poznáte, že jste viděli skvělý film? Zajímá a baví vás nejlépe po celou dobu sledování a současně zanechává ve vás myšlenky a dojmy i delší čas po skončení. Zatím snad nejlepší snímek od Alaina Jessuy, co jsem viděl, mi už po úvodních incidentech a hlavně u následného povídání pacienta o tom, že dříve po večerech chodil do kina, ale teď se už promítá jen samé porno, dával znát, že celý děj bude směřovat k výraznému podobenství se širším přesahem. Zobrazené téma násilí, které plodí další násilí, ozvláštnil Jessua přítomností psů, kteří se často stávají hlavními aktéry velkého zla i (sebe)obrany, ale když zazní víckrát „nejsou zlí psi, jsou jen zlí majitelé“, ještě více tento proslov dává vyniknout obrazu zkažené a současně zuřící společnosti, volající uprostřed úpadku po obraně. Některé prvky zavání i absurditou, třeba scéna schůze významných občanů města na terase, kde každý z početných hostů má vedle sebe obrovského psa. Jiné scény zase realisticky zachycují divoký výcvik psů, takže už to hlavní téma v prvním plánu nabízí dost zajímavého a příběh funguje i jako napínavý krimi thriller o pátrání po záhadném vinníkovi či objesňování „epidemie“ ukousnutí... takže už v tomto směru bych byl spokojen. Ale film toho nabízí ještě víc, mj. dvojí pohled boje proti zločinu v podobě organizovaného výcviku (cvičitel) směřující k dalšímu násilí, verzus humanitárního boje s hledáním spravedlnosti (doktor – pod lékařskou přísahou nucen navíc pomáhat každému pacientovi, tedy potenciálně i svému nepříteli). Velmi dobré jsou i herecké výkony ze strany Victora Lanouxe (jako obvykle v postavě s jasným politickým stanoviskem) a Gérarda Depardieua, kterého je vážně zajímavé vidět naplno hrát tak mladého, ještě nezkaženého rusofilií a hlavně účinkováním v naprosto čemkoliv. Pár hluchších či natažených míst mi zatím brání k plnému hodnocení. [85%] (19.02.2023)

Pan Morel v mistrovském podání Gérarda Depardieu za přívětivou tváří ukrývá krystalicky čisté zlo, kterému podléhají všichni obyvatelé městečka, s výjimkou dr. Ferreta (v neméně skvělém podání Victora Lanouxe). S Alainem Jessuou jsem se setkal již při Léčbě šokem, kterou svou laxní režií příliš nevylepšil. Psi dopadli daleko lépe (i když si neodpustím poznámku, že jiný režisér by z toho vytřískal ještě větší bombu, ale vem to nešť), hlavně díky skvělému scénáři, mrazivé myšlence, několika nezapomenutelným scénám (znásilnění, závěr v psinci) a hereckému obsazení. P.S.: Chválím i dabing ČT, ve kterém pánové Donutil a Kanyza podali herecké výkony rovnocenné svým francouzským kolegům. 75%. (30.07.2013)

Výborné drama o tom, jak snadné je změnit charakter lidí, když je v nich vyvolán patřičný strach. Depardieu perfektně zvládl roli deprivanta, Lanoux zase bojovníka za pravdu. Jedná se o téměř typickou roli pro Lanouxe s podtónem obžaloby politické scény, tentokrát na straně dobra, jako ve filmech, k nimž si scénář psal sám. (09.07.2011)