Dva muži ve městě

Delon a Gabin v jednom filmě? Čekal jsem hodně a možná proto jsem trochu zklamaný. Film rozhodně nepostrádá napětí a skvělé momenty, ale celkem často jsem se nudil. Můj nejoblíbenější Delonův film je jednoznačně Borsalino a Spol. a je doteď nepřekonán. I když pravda zas tak moc jsem jich neviděl. Filmu rozhodně vévodí výborná hudba a režie, scény jsou natočené moc krásně a samotná vizualizace je nádherná, stejně tak jako dvě herecká esa, samozřejmě. Ale bohužel na mě to zas tak moc nepzapůsobilo. (30.04.2010)

Český manekýn slizkosti č. 1 z hiphop 09 jasně vede. Viděti ho na obrazovce, zvraceti málo. Ale pro mne světový záporák číslo 2 Michel Bouquet v roli policejního úředníka je tak dokonale slizkej parchant, že by moh být šéfem konzervativní partaje pro horních 9 tisíc hned z fleku. A jeden by jej rád strčil pod gilotinu a nůž zastavil 50 cm nad dorazem se slovy „ehm sorry vono se to zaseklo“ a takto opakoval centimetr po centimetru níže a níže až se dílo podaří. Jenže k tortuře asi není důvod. Protože jakkoliv považuji film za výborný, přec jen mám silnou pochybnost, že z francouzských věznic vychází jen pramálo politováníhodných loupežníků Delonů, ale spíše narazíte na marseilleské beduínské gangy. Dojemná mystifikace – ale francouzsky dokonalá. (22.06.2016)

Francie v 70. a 80. letech dokázala s fanouškem filmu dělat neuvěřitelné kousky. Dva muži ve městě jsou totiž nádherným příběhem, perfektně odvyprávěným vztahem mezi bývalým zlodějem a policejním komisařem, na který se krásně kouká. To je vlastně to, co Francouzům šlo nejlépe. Odvyprávět takový příběh, krásně, drsně, smutně, ale pravdivě a lidsky. Tenhle film dokonce i dopomohl k tomu, že jsem si opravdu zamiloval herecký výkon Alaina Delona a Jean Gabin pro mě už nebude jen tetovaný. (25.06.2012)

Jean Gabin a Alain Delon jsou frajeři. O tom žádná. Ale tento film byla docela slušná nuda. Je to pořád dokola o tom stejném. Divácky je to docela neatraktivní podívaná. Takoví to byli fešáci ti ze Saint Tropez a tak zčurákovatěli. Mám na mysli samozřejmě četníky, protože uniformy zůstaly naprosto stejné. Tam kde však film postrádá atraktivitu je obrovské množství takové syrovosti a celé to působí vysoce uvěřitelně. Stejně jako konečné rozuzlení. Závěrečná dlouhotrvající tma podpořena pěknou hudbou byla asi nejhezčím momentem. Nevídím to na víc než na pěkné 2*. (05.07.2012)

Klasický francouzský film jsem si včera po desetiletích zopakoval. Dojmy, které jsem si odnesl, jsou poněkud rozporuplné. Poetika detektivního žánru, na které je film postaven, se v řadě momentů dostává do rozporu se způsobem zobrazení a pojednání některých scén. Nejvíce je to patrné v úvodní části, líčící idylická setkání Strabliggiho s Cazaneuvovou rodinou, zcela nepropracována zůstává milostná náklonnost Cazaneuvovy dcery k Ginovi, hodně hluše vyznívá i zachycení jeho druhého vztahu k vnadné bankovní Anglofrancouzce. Klady a silná místa na druhé straně převládají tam, kde jde o skutečnou drsnou krimiatmosféru. V mnoha ohledech to platí pro soudní scény i vlezlé fízlovství posedlého vrchního policejního inspektora Goitreaua. Tento záběr má obecnější platnost: ukazuje, že i v demokratickém státě mohla - i může - často policie propadat chování, které do toho estébáckého či gestapizujícího nemusí mít zas tak daleko. Štvanice na zušlechtěného člověka končí tragicky: nedobrovolnou smtí oběti, která ke svému hrůznému činu byla dohnána protidemokratickým chováním svého policejního antipoda. Řadu viditelných slabin režie i scénáře přetrvávají dva skvostné herecké výkony: Delonův a Gabinův. Při závěrečné scéně - vrcholném okamžiku jinak spíše průměrného díla - , v níž jde Gino na smrt, obě skvělé herecké kreace vrcholí. Patok nechuti a odstupu od justičních orgánů, největší přání mladých hlavních hrdinů filmu i jeho hlavní kritické poselství, nejlépe vystihuje strachem ze smrti stažená tvář Delonova hlavního hrdiny. Tato část jeho myšlenkového jádra je evidentně nadčasová. Pro kvalitu obsahu i dosahu filmu také jednoznačně určující. (12.08.2008)