Dva muži ve městě

Tipycký prípad toho, keď sa mi z nespravodlivosti zdvýha žalúdok. A nie len to. Tento film ma dostal skôr psychicky, než emocionálne, a to už je čo povedať. Prežil som krásny depresívny večer... Na tie Delonové ksichty sa nedá zabudnúť. Mimochodom mladučký Gérard Deparadieu príjemne prekvapil, na začiatku som si to ani neuvedomil, že je to on :) (10.03.2009)

"Otázky tady kladu já a záznam v rejstříku trestů máš ty." Takže role máme rozděleny a mně zbývá ještě dodat, že vychovatel Cazaneuve je ten, který věřil ve spravedlnost. A já jsem ten, co neklade otázky, nemá záznam v rejstříku, ze zkušenosti nevěří v justici a taky nevěří v polepšení zločinců. Přesto jsem Ginovi, výjimce potvrzující pravidlo, docela fandil a dost jsem si užil, když srovnával účty s komisařem Goitreauem. Jinak ovšem nepatřím mezi největší příznivce dobráků z rodu Kajínků a tak ve mně jejich osudy nedokáží vyvolat nějaké větší emoce. Nicméně tento snímek je velmi dobrý a určitě svým poselstvím přispěl k diskuzi o zrušení dosud nezodpovězené francouzské národní hádanky: Čí krk dokáže rozpůlit gilotinu? (26.12.2017)

Tak předně, vždycky jsem přejímal názor, že trest smrti do české justice patří. Ovšem po Mužích ve městě zůstanete i ve svých nejhlubších přesvědčeních otřeseni nadlouho. Nejhustší film, jaký jsem kdy viděl, jakkoliv tohle plevelné adjektivum české mládeže neberu, lepší slovo v tomto případě v češtině neexistuje. Na konci se přistihnete, že se vám špatně dýchá. A to i přesto, že Giovanniho snímek vám od začátku nedá možnost svobodného úsudku, zcela jasně definovaně kreslí, kdo je ten dobrý a kdo hajzl. Tahle subjektivita je ovšem ku prospěchu, je hlavním stavebním kamenem atmosféry. Delon by si za tu kratičkou část od okamžiku, kdy je ostrým světlem probuzen v cele, i kdyby nepromluvil, zasloužil jen za své pohledy nejvyšší metál. Ať se na mě Pavel Trávníček přes svoje dabérské mistrovství nezlobí, jedině Ladislav Lakomý opravdu uměl Delona (tedy názor diametrálně opačný, než má kolega Allan a kostej). Půjčíme si informaci z dabingfora: V českém znění: Arnošt Navrátil - Jean Gabin (Germain Cazeneuve), Ladislav Lakomý - Alain Delon (Gino Strabliggi), Sylvie Nitrová - Mimsy Farmer (Lucie), Zdeněk Maryška - Victor Lanoux (Marcel), Ladislav Suchánek - Michel Bouquet (inspektor Goitreau), Zdeněk Nejedlý - Gérard Depardieu (mladý gauner), Miroslav Středa (doktor), Vlasta Peterková, Jiřina Prokšová, Helena Kružíková, Jiří Dušek a další. Vivat ČST Brno 1976. (08.07.2011)

,,MYSLÍM SI, ŽE KEĎ UŽ ZLOČIN EXISTUJE, JE NUTNÉ ZAMERAŤ SA NA PRÍČINY ZLOČINU, NIE IBA NA ZLOČINCOV.“ __ Tento film musel urobiť riadne rošambo vo francúzskej spoločnosti. Kritika zriadenia v pohľade na 10 rokov väzneného recidivistu snažiaceho sa o nápravu a opätovnú snahu žiť usporiadaným životom, v čom mu bráni policajný aparát vidiaceho v ňom rodeného zločinca načisto vyčiarknutého zo spoločnosti. Jednotlivec ako obeť systému zneužívajúcej svoju moc myslím za obdobia totality a normalizácie mal čo povedať aj československým divákom, o to viac sa v ňom objavujúce motívy budovaného strachu z polície, udavačstvo prípadne návrhy na opustenie (čiže emigráciu) z krajiny. Nerozumiem komentárom, ktoré si viacej všímajú Depardieua ako posolstvo filmu a ešte viacej tým, ktorí dej prirovnávajú k Bedárom. Celému filmu jasne dominuje trojica mužov – odporný policajný inšpektor (,,To je posadnutosť?“ ,,Nie, presvedčenie.“) – jedna z najnechutnejších filmových postáv akú som mal možnosť vidieť, Jean Gabin neústupčivo bojujúci proti tvrdej legislatíve (,,Ich úlohou nie je odpúšťať.“) a Delon, pre ktorého predstavuje jeho úloha zásadný bod v kariére (,,Viete na čo myslím ja?“ ,,Áno, na moju smrť, som nato zvyknutý.“). Melancholická Sardeho hudba je napokon tiež úplne umlčaná, aby dodala na tiesnivosti surovému záveru. Aj mne pri pohľade na gilotínu vtedy prešiel mráz po chrbte. Toto všetko vyvažuje negatíva v očiach ostatných - agitáciu proti zrušeniu trestu smrti a z toho plynúce Gabinove zaujaté vyrozprávanie. __ ,,A TAK SOM VLASTNE PRVÝ KRÁT UVIDEL ONÚ VEC – SMRTIACI STROJ.“ (5769. hodnotenie, 293. komentár k filmu) (31.12.2017)

Film už jsem viděla několikrát, ale až nyní mě dostal až do morku kostí, ale hlavně duše a srdce (a to mi rozedral na cucky). Pánové Gabin a Delon hrají i "jen" očima, pohledy, ale snad i ušima, kalhotama, a pouhým dýcháním! Ta nespravedlnost!!! Ten hajzl policajt, proč jen musel furt vysírat?! Ta neuvěřitelná hudba, která naprosto dokonale vykresluje celkovou atmosféru filmu, to sólo anglického rohu, to snad skladatel psal přímo Delonovi na záda... Nepamatuji se, kdy jsem u nějakého filmu jednak brečela tak, že by se ode mne mohly učit i placené plačky, druhak měla neutuchající potřebu záporákovi ukopnout hlavu, a konečně - dát si film do topky už cca deset minut od jeho začátku. (20.08.2019)