Ikarův pád

Mezi všemi těmi na vlas stejnými inscenacemi, které se odehrávaly všechny ve stejných kulisách a hráli v nich stejní herci, Ikarův pád přeci jen vyčnívá. V dobré tradici filmů jako Dnes naposled navázal František Filip na věčné téma alkoholového opojení. Jeho varianta není marná. (10.11.2023)

Velmi silný příběh o člověku, který je v pasti závislosti na tvrdé droze, alkoholu. Ničí svou rodinu, ničí sebe. Trapně je okolí, trapně je jemu -- když mu klesne hladina. Potom sám sebe dokáže hodnotit a pohrdat sebou, ale že by se měl léčit, to je těžký krok. Vždyť poslední ostrůvky vlastní osobnosti a hrdosti jsou ty, kdy prohlašuje a doufá, že to zvládne sám, léčení je pro něj poslední prohra. Díky civilnímu scénáři, který jde mimo jakoukoli teatrálnost (viděl jsem velmi nedávno americký Flight na totéž téma, se jmenovaným problémem), jsem nyní opravdu přesvědčen, že alkoholismus je nemoc a nikoli jen nekonečná řada lidských selhání. Že si ji člověk zavinil sám (pak už) nehraje roli. Nemám alkoholika mezi blízkými, ale tenhle příběh mi hnal slzy do očí. Menšík 100% a není co dodat, Hlaváčová 100% a trpěl jsem za ni. Oba dovedou hrát pouhou řečí těla, barvou hlasu, výrazem. Nepřehrávají, nevypadávají z role. Hanzlík skoro 100%, jedna z životních rolí i pro něj. Kdo mě překvapil velmi příjemně, Řanda, skoro 100% -- jsem zvyklý, že jeho roličky malých trapných padouchů jsou často schematické, primitivní. Zde hrál roli našeptávače hlavně po úvodu velice dobře. Inteligentní roli měl i Vinklář, fajn že nesklouzl k mentorování, skoro 100%. Jediná slabina filmu, Rázlová, mi dost nesedla. Když už ostatní hodnotím procenty, tak sotva 50%. Ještě k zasazení do doby -- cítím deziluzi a depresi z vrcholu normalizace, nicméně film velmi solidně potlačil povinné prvky reálného socialismu a je v něm jen velmi drobné a snesitelné tepání buržoazních nešvarů (rozuměj Řandy). Za mě snad úplně nejlepší televizní film mé rodné země. (05.05.2013)

Menšík takový, jaký ho moc neznám. Menšík ve filmu o závislosti, o závislosti vedoucí k úpadku, vedoucí k pádu, ve kterém alkoholik s sebou bere všechny okolo. Závislostí to začíná, pokračuje to chorobným lhaním a závislostí do úmoru zase zakončuje. Jak bylo řečeno ve filmu - člověk se narodí a zemře. Jenomže mezitím buď žije, nebo se postupně zabíjí. Vladimír Menšík, ač televizní herec, ukazuje, že dokáže být hercem mistrovským a pro mě zůstává jedním z mála českých herců, u kterých si dovolím říct, že to jsou Páni herci. (15.01.2009)

Nedovolím si tvrdiť, že by bol Menšíkov herecký výkon nevýrazný. Čo mi však prišlo nevýrazné, je jeho rola. Keď si predstavím Hrušínskeho vo filme “Nádej”, ktorý je tematicky zhodný, tak je Rudolf absolútnym víťazom. Dobrý film, no drámu o alkoholikovi si viem predstaviť aj emotívnejšiu, negatívnejšiu .. (06.12.2021)

Kam se na to hrabe Dobří holubi se vracejí. Vynikající bezútěšné drama, jak závislost na alkoholu pomalu naleptává člověka, a pak i jeho rodinu. Napsal bych, že Vladimír Menšík tady snad ani nehrál, ale svou roli přímo žil, jenže to by zavánělo neúctou k jeho mistrovství. V československém filmu je jen málo postav zahraných tak opravdově, jako Menšíkův pan Kára. A jestli mu k tomu pomohly těžké životní zkušenosti, tak buď. Koneckonců, není to jediný snímek, ve kterém byl přirozený až k neuvěření. (20.09.2013)