Feťáci

Někdo tady píše, že je překvapen nízkym hodnocenim (momentálně celkem slušnejch 62%). Já jsem hodnocenim taky překvapen. Tohle je totiž hodně podprůměrnej "feťáckej" film. Měl jsem pocit, že se koukám na nějakou epizodu BH90210, protože prakticky celej film je o tom, jak děti bohatejch rodičů navštěvujou nejrůznější snobský mejdany a šňupaj tam haldy koksu. A pokud zrovna nejsou na mejdanu, tak melou nějaký kraviny. Až v posledních cca 30 minutách se konečně začne ve filmu odehrávat něco zajímavýho. P.S. Knižní předlohu neznám. (27.04.2012)

Všechno, co bylo strašny na 80. létech (a filmech) tady najdeme. Je to hotová přehlídka hár, hadrů, stylu, tanců, hudby osmdesátek. Herci vesměs taky hrůza, kromě Roberta Downeyho, kterej mezi ostatníma jakž takž vyniká. Poselství tohoto filmu je tak okaté, až to bolí - do všech stran stříká, že nemáte brát drogy a jít rač na vysokou, hlavně když jste z kurevsky bohatejch rodin. Celou dobu jsem už jen čekal, až Julian umře (což jsem předvídal, takže jsem se dočkal) a to čekání bylo dost ubíjející. Scénář hroznej, natočený hrozně. Slibnej název Feťáci je naprosto nevyužitej a trapnej. (17.12.2017)

Tento film patří třem osobnostem. The Bangles, Jami Gertz a Robertu Downeymu:) The Bangles kvůli úvodnímu songu, který je prostě luxusní nářez, Jami Gertz, kvůli dokonalému ztvárnění nádherné "femme fatale" a Robertu Downeymu kvůli silnému výkonu. Ze začátku to vypadalo, že to nebude zase až tak drsné, ale pak se děj začínal zamotávat, postavy se dostávaly do čím dál větších sraček a nejvíc to odskákal právě Julian. V jedné scéně, kdy Julian hovoří na tenisovém kurtu se svým otcem, jsem měla i slzy v očích. A ten konec... (15.03.2015)

Problémy mládeže na prahu dospělosti (po maturitě), paralelně koexistující se závislostí na drogách, v překvapivě nevyhrocené rovině. Žádná zhoubná proklamace ani jednoduchá kontra agitka, jen dobře zahrané drama, ve kterém ani ta odporná móda 80. let nepůsobí tak odporně jak umí. Film figuruje také ve filmografii Brada Pitta, pokud se tam ale opravdu vyskytuje (mohl by to být pokuřující blonďák v bílo růžovém pruhovaném nátělníku na “televizní“ párty?), jde o sekundovou záležitost. 75% (03.12.2011)

Less Than Zero, Ellisova výrazná prvotina (která by v nejbližší době měla konečně vyjít i u nás), jasně definoval a demonstroval autorovy hodnoty i směr, kterým se bude nadále ubírat. A zjevný dopad měl i na něho samotného, protože už v Informátorech do něj lehce narazil a ve svém nejnovějším románu Imperial Bedrooms se vrací ke Clayovi a dalším hrdinům této knihy. Filmová adaptace už natolik rafinovaná či komplexní není a spíše než o rozkladu losangelské zbohatlické teen smetánky je o hledání ztraceného života, cestě k bývalé přítelkyni a hořkém dospívání pod nátlakem drog. S autencitou osmdesátých let (výraznou výhodou oproti ostatním Ellisovým adaptacím), výraznými hereckými výkony - Downeyho, Spadera a Gertzové především, dobovými beaty, atmosférickým Newmanem, s jedinečnou nostalgickou náladou a hravostí si Kanievského adaptace ovšem vystačí sama o sobě, a to i přes citelné zápory, z nichž největšími ´sou zejména nesporně moralizující očištění filmového Claye a happyendovské vyznění. Po Avaryho The Rules of Attraction jde i tak o druhý nejzadřileší přepis Breta Eastona Ellise. (07.11.2010)