Přišla v noci

Peklo jsou ostatní lidé. Což v případě vlastní rodiny platí o to víc, neboť před ní člověk nikdy neuteče, i z toho hlediska, že si ji navždy nese v sobě. Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček stvořili geniální home invasion horor, když se namísto žánrových elementů drží právě děsivé (a dusivé) podstaty příbuzenských vztahů. Reakce v kině plné bolestivých těžkých výdechů, čirého zděšení i zoufalého smíchu marně toužícího po úlevě stvrzují, jak bravurně tvůrci vystihli detaily psychologického teroru nejen mateřského, ale i obecného klenoucího se jednosměrně napříč generační propastí. Síla jejich filmu se opírá o děsivě přesný casting, který naplňuje scénář stojící na niterně odpozorovaných a analyzovaných pocitech i jejich triggerech, které otiskli s hrozivou přesností a devastující autenticitou do scénáře. Ať už se jedná o lobotomizující starostlivost, drtivou egocentričnost nebo jen vyčerpávající gerontovskou přemoudřelost. "Přišla v noci" také exceluje v tom, jak naléhavě dokáže tematizovat jádro svého žánru, tedy samotný domov - jednak z hlediska jeho významu pro ústřední postavy, ale také stran toho, jak na postavy dopadá jeho narušení. Při tom všem nakonec nejděsivějším elementem, který tvůrčí duo do svého díla dokázalo otisknout, zůstává to, že ústřední monstrum nedémonizují, nýbrž naznačují potenciál každého z nás se jím také stát. Právě fakt, že monstrum nemá sebereflexi a díky tomu samo sebe vidí jako nepochopenou oběť, dodává "Přišla v noci" další mrazivě výmluvnou rovinu přesahující mantinely mikrokosmu jedné rodiny k znepokojivé obecné pravdě o jádru mnohých problémů ve společnosti. (01.11.2023)

„Proč seš na ni tak přísnej? Seš z ní úplně rozhozenej. Mně přijde vlastně docela v pohodě. Je to taková zmatená, srandovní ženská.“ - „Jenže tahle zmatená, srandovní ženská je pěkně vypočítavá, víš?“ - „Mně přijde spíš taková…já nevím. Zoufalá?“ - „To vona přesně chce. Abys ji litovala, pak si s tebou může začít hrát.“ Má očekávání byla vysoká. Přesto, na tu nálož, která mě čekala už od úvodu, jsem nebyl dostatečně připravený. Necelou hodinu jsem se totiž naprosto královsky bavil. Bylo to tak krásně škodolibé a cynické, téměř přesně podle mého gusta. Jenže jak neměla první hodina k dokonalosti daleko, potom film nabere grády, až ten úsměv divákovi začne tvrdnout na rtech. Pak je snímek až nepříjemně mrazivý, a já kvůli této nečekané změně kurzu pocítil drobné zklamání. Podobně jako z neuspokojivě otevřeného závěru. Proto s hodnocením končím „jen“ na silných 4*. Nicméně doufám ve Lva pro Pekovou. Ta byla tak moc autentická a kradoucí si každou scénu pro sebe, až jsem pojal podezření, že to snad ani nehraje, a je taková i v reálu. (16.02.2024)

Třetí hvězdička je pouze pro Simonu Pekovou, jinak zklamání. Po dlouhé době jsem si pustila český film a zázrak se nekonal, bohužel. Mám se bát? Mám se smát? Ani jedno mi nejde, konec to dorazil. Jediný klad byla pěkná kuchyňská linka, zkrátka opravdu to nebyl šálek mého čaje, který vlastně vůbec nepiju. (08.03.2024)

Je dost děsivé, jak vám může tchýně zničit život. To se taky málem stane ústřední dvojici tohoto filmu. Do bytu se jim nastěhuje matka od Jiřího a začne peklo. Nejdřív to jsou drobnosti a končí to až vodením pochybných existencí do bytu. Ale co s tím? Vyhodit matku na ulici? Tento problém hrdinové řeší celý film. Podle mě na ni byli moc mírní. Já bych určitě přitvrdil. "Vypadáš jako mladý Husák." :D (21.02.2024)

"Jiříčku?"  Simona Peková si svou první velkou roli od prodavačky, která nesmí být blbá, evidentně užila a Český lev je rozhodně zasloužený.  Z několikero scén s ní doslova mrazilo a závěrečný a už skutečně nefalšovaný "home invasion" s naprosto dokonalým přirozeně amorálním a nekompromisním Kratinou neměl chybu.  Co tím vším vlastně, včetně na první pohled (jen na ten) bezradným závěrem,  chtěli pánové Vejnar s Pavlíčkem  říct. Jednoduše:  Nepouštěj si do domu maminku, pokud jsi submisivní retard aneb  geniální sonda do duše dnešní bezradné generace třicátníků, pro něž je vlastní život a potřeby záhadou. (21.04.2024)