Vládní prohlášení

Reziser Frank Capra natocil roku 1948 dramu zvanu State of the Union. Drama je to pozitivna svojim duchom, ale rozhodne nebola pozitivne prijata. Ono totiz idealisticky ton filmu v dobe nastupu Zeleznej Opony, mccarthizmu a rodiacej sa Studenej Vojny predsa len viac vadi nez pomaha. Dejova linia ma hodne do seba, spokojny som bol aj s hereckymi vykonmi Spencera Tracy-ho a Katharine Hepburn. Ale vo filme je predsa len kus nelogicnosti, nudneho miesta, a niektore sceny su tu len na to, aby zaplnili dost sialenu dlzku 124 min. Zostrihat tak o polhodinu, a ubrat z casto prazdnych dialogov, dal by som aj 5 hviezdiciek. Takto je to len nadpriemer, a nie kultovy film. 77 % (04.02.2014)

Treba sa pripraviť na dialógovú smršť, film je vernou adaptáciou divadelnej hry a je to poznať. Nie je to však nič zlého, dialógy sú napísané skvele, príbeh má i tak slušný náboj. Frank Capra zostal verný svojim témam, i teraz vytvoril silného jedinca, ktorý bojuje proti mašinérii, tentokrát politickej. Duo Tracy-Hepburn sú opäť skvelý. (12.09.2021)

Takovýhle filmy si nic jinýho než 5 hvězdiček nezaslouží. Jen se divim, že je State of Union v Caprově filmografii spíš v pozadí, protože se v pohodě vyrovná jeho nejlepším kouskům. Tracy je příjemná varianta Coopera či Stewarta a tentokrát je hrdina mezi dvěma ženama, z nichž jedna, jak to tak bejvá, ho vede do pekla a druhá (spíše vlastně první) do nebe. Hepburn i Lansbury jsou prvotřídní a veškerý reflexe politiky a ideálů jsou nadčasový. Je zajímavý, že Capra byl občas viněn z populismu, on ryzí idealista, kterej skutečně myslel to, co pronášeli hrdinové jeho filmů, a přitom, když by se reflektovala právě poslední Tracyho řeč v tomto filmu, kde říká, že chtěl oslovovat hlavně to lepší v lidech, povzbuzovat je v tom, ale potom podlehl vlivu politiky a začal oslovovat to nízký, to pudový, čehož lituje..., neni to omyl vinit Capru z populismu? Netkví populismus právě v působení na to nízký v lidech? A to přece Capra opravdu nikdy nedělal! (05.02.2008)

Nie sú to pre neho typické 30 roky,keď bol kráľom Hollywoodu,ale po Živote je krásny sa púšťa do projektu s Top Stars Spencerom Tracym a Katharine Hepburn a ďalšieho tria zaujímavých hercov: Lansbury,Johnson a Menjou,títo sú dôležití,ale najdôležitejší sú majstri herectva,ktorých spomínam pred tým. Ako sú dôležití herci v každom filme,takisto aj režisér Capra,ktorý nie je klasický svojím prístupom hlavne ešte pred vojnou,totiž z vojny sa nespamätali nielen umelci,ktorí nakrúcali filmy,ale ani voľakedy významný tvorca Frank Capra,ktorý mal problémy osloviť po vojne publikum divákov. V tomto počine sú dozvuky vojny stále v kurze,alebo aj studená vojna,ktorá je predo dvermi,či korupcia v politike,z každého viac ako niečo,a tak som videl,aké praktiky sa robia pri vstupe do najvyšších sfér politických kruhov,že dostať sa na miestečko kandidáta na prezidenta obnáša kopec prehnitých postupov na pozíciach týchto politikov-darmožráčov... A priznať sa k tomu,že je skorumpovaný,to tak maximálne môže zafungovať v tomto snímku,že originálna výpoveď priznania hociktorého arbitra je minimálna,t.j extrémne nereálna. Frank Capra je pre mňa uznávaný velikán réžie,kde sa dôstojne s týmto snímkom rozlúčil s jeho prevratnými drámami,ktoré práve v 30 rokoch dominovali na striebornom plátne v jeho podaní a zbieral za to ceny Akadémie. (22.05.2014)

Doplníme-li důležité údaje Blofeldova komentáře o kontext doby, v níž tento film vznikal, tj. přechodné doby vyznívání rooseveltovské éry a postupného nástupu studené války, železné opony a neblaze proslulého "neamerického" maccarthysmu, vynikne jeho idealistický tón, jejž herecké výkony obou titulních představitelů dále rozvíjejí - souhlasím i s těmi, kdo také připomínají tehdy mladičkou Britku Angelu Lansburyovou - a posouvají jeho idealismus do obtížně uvěřitelných utopizujících poloh. Šok z druhé "velké" války byl však skutečně silný a nadlouho ovlivňoval život veškeré civilizace Severu. Snáze proto pochopíme i naše filmy jako ULOUPENOU HRANICI, VES NA SEVERU, ale také tezovitou, zprvu divadelní (rozhlasovou?) hru a posléze román Josefa Tomana SLOVANSKÉ NEBE. Touha po míru a víra v lidský rozum, pokoru a slušnost si tehdy stále zachovávaly svou sílu a přesvědčivost. Naopak v postavách mladé tiskové magnátky a volebních šíbrů cítíme dech nastupující studené války. Z tohoto lze pochopit i neúspěch filmu v divácké veřejnosti. Stejně tak bychom však měli chápat i nadčasové, přesahové poselství tohoto byť naivně burcujícího idealistického, výlučně amerického díla. (06.05.2011)