Před úsvitem

Psal se rok 1983 a já stála v Praze přede dveřmi jednoho kamaráda a marně zvonila, nikdo neotvíral. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale nakonec jsem prochodila celou noc s jedním ostravským studentem Martinem, kterého už jsem pak nikdy v životě neviděla. Nepamatuji se o čem jsme si tehdy povídali, ale vím, že se takové věci můžou stát. S naprosto neznámým člověkem můžu mluvit o čemkoliv, nemám s ním žádnou negativní zkušenost, všechno, co si řekneme je nové. Přes veškerou snahu vznikl jen průměrný romantický snímek, mnohem zajímavější film na podobné téma jsou Nevinní čarodějové od Andreje Wajdy. Přesto mám pro tento film jakousi slabost, viděla sjem ho nejméně třikrát. Baví mě sledovat, kudy procházeli a kompletovat to se svými vzpomínkami. Je roztomilé, že Jesse sice nemá peníze na hotel, ale kromě cestování a posezení v klubu mají i na nejdražší kavárnu ve Vídni.                                                                                                                                                                                         Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (11.10.2015)

Tak tenhle film mě teda těžce nedostal. Pořád jsem se snažila pochopit ty pochvalné ódy kritiků, ale nepodařilo se mi to. Horší snad jsou už jen Madisonské mosty. Již n-krát užité téma krátkého, avšak osudového setkání mě tentokrát oslovilo asi jako reklama na Ariel. Pokud bych zatoužila po shlédnutí podobého filmu sáhnu určitě spíš po 30-let starých Nebožtícíh přejících lásce. Tenhle film se podle jedné recenze vyznačuje brilantními dialogy. Já můžu říct jen, že tak stupidní a klišovoté rozhovory jsem ještě neslyšela. (Proboha, proč ona musí být citlivá a pověrčivá a on zas racionální?) A to mluvíme o filmu, který je na dialozích postaven. Alespoň nevím, o ničem jiném, co by mohl nabídnout. Má to být samozřejmě příběh "jako ze života". Jenže tihle umělohmotně krásní vypulírovaní hrdinové mi nikdy nepříjdou jako skuteční. - Doufám, že 2 díl Před soumrakem, odehrávající se po 7 letech můj dojem napraví. Nostalgická nota by mohla být alespoň něčím v té citové prázdnosti, kterou jsem cítila při sledování tohoto filmu. (02.08.2004)

Prej vášnivá a inteligentní romance ... pffff :-( Nevím jak to komu přijde, ale mně tenhle film přišel romantickej jak předpověď počasí od Taťány Míkový. Prostě namyšlenej, hnusnej, slizkej Američan a zcela nepřitažlivá Francouzka zažívají "vašnivou a inteligentní romanci" (to si fakt musim zapamatovat) ve Vídni. Spočívá to v tom, že jim věští cikánka z ruky, za což vyhoděj nehorázný prachy, aby pak neměli na flašku vína, po který by si rádi "vášnivě a romanticky" zapíchali. Do toho furt melou nahorázný sračky - tam autor oficiálního textu patrně shledává onu inteligenci. Navíc to mezi nima jiskří jak mezi Jirkou a Petrou Paroubkovýma. Humáč! Ítn Hók se právě zařadil po bok Toma Cruise na vrchol mých nejneoblíbenějších herců. (05.08.2010)

Je mi jasné, že cynikové budou upozorňovat na to, že ONA by zřejmě z vlaku nevystoupila, že barman by MU láhev červeného prostě zadarmo nedal, že by si hned nevykládali o tak intimních tématech, že OBA by nepotkali tolik anglicky hovořících pouličních „umělců“, kteří jejich počínající vztah kamsi posouvají. Souznění, netriviální dialogy, všední i nevšední témata. Zdánlivě obyčejné povídání, které má ovšem přesný autorský záměr. A divák se může hravě ztotožnit s tím, co sleduje. Něco přes půlden bloumání po městě, vzájemné přitažlivosti, ostýchavosti, prvního polibku, prvního tance, první skoro hádky, prvního rozchodu i narychlo spíchnutého slibu. Nakonec si slíbili, že se sejdou za půl roku. Víme, jak dlouho to nakonec trvalo, ale podstatné je, že i podruhé to trio Delpy-Hawke-Linklater zvládlo dokonale. Začalo to hádajícím se rakouským párem ve vlaku směřujícímu do Vídně a pak Paříže, kdy si ona raději přesedla, skončilo dalšími dvěma milými zastaveními, které je nutné mít ve filmové sbírce. Tři nezávislé kousky, tři nenápadné skvosty. (12.03.2017)