Box

Southland Tales reloaded. Box je možná sevřenější, ale podobně nabubřelý projekt, jenž je svým hromaděním motivů, linek, mystických momentů a tajemných detailů místy ABSOLUTNĚ K SMÍCHU (Santa na silnici, knihovna). Kelly se pokouší vytvářet komplexní vize, a to bez limitů a žánrových ohraničení, za to si zaslouží respekt. Náruživě klame tělem a všechny scenáristické kotouly si trochu vyčůraně obhajuje předem (brakové sci-fi povídky dovolují vše), ale nic to nemění na tom, že při jeho neznalosti míry film ve výsledku moc nefunguje a znovu odhaluje spíš úskalí postmoderních přepálených vizí, než aby ukazoval jejich výhody a sílu. Kdekdo asi bude hledat důvody k obecnému nepochopení ve vyjebávání s očekáváními - ale Box by byla na odpis i bez toho brutálního odklonu od semdesátkového psychologického retra (s chutným rozjezdem a fantastickou atmosférou) k moralizujícímu upgradeu jednoho dílu Krajních mezí. (02.01.2010)

Prvá štvrtina by sa ešte dala zvládnuť. To mysteriózne šialenstvo, ktoré však nastalo potom a trvalo až do konca bolo pre mňa nepochopiteľné a celkom zbytočné. Taký dobrý námet mohol byť spracovaný aj oveľa lepšie. Radšej odporúčam pozrieť krátkometrážny film Black Button, ktorý má rovnaký nápad, je o hodinu a pol kratší a plnohodnotne Box vynahradí. (29.12.2011)

Push it and perish! Mohla to být malá chytrá alegorie o tom, že ať už se člověk hne kamkoliv, pořád se nachází uvnitř schránky – zavřený mezi čtyřmi zdmi v práci, doma nebo ve svém vlastním těle. Schránka obalující menší schránku a ta ještě menší, jako nikdy nekončící koloběh. Jenže to by za kamerou nesměl sedět Richard Kelly, který nám takhle předhazuje „jen“ slohové cvičení na téma vina a trest obalené ve vědecko-fantastické strouhance a lehce osmahnuté na vlně sedmdesátých let. Osobně pořád nevím, kam bych měl The Box zařadit a jaký postoj zaujmout, protože nad ním nelze jen tak mávnout rukou. Na to se až příliš rychle zadře pod kůži a jeho základní myšlenka nedá divákovi tak lehce spát. Na jedné straně volám:„Kelly přestaň už hulit to, co hulíš!“ Protože jediným řešením je oproštění se od megalomanských a šíleně Lynchovských kreací (dají-li se za ně vůbec považovat). The Box je filmem, u kterého je divák po sedmdesát minut inside the box a se zaujetím sleduje mrazivý příběh o následcích vlastního rozhodnutí, aby byl pak v poslední půlhodině totálně outside the box. Richard Kelly si zřejmě řekl, že by si rád zopakoval podobně laděný závěrečný twist z Donnieho Darka, jenže k tomuhle komorněji pojatému snímku se to zkrátka nehodí. Během vyprávění dokáže strhnout vizuálně zajímavou atmosférou koketující s Kubrickovým Osvícením hudebně doplněnou o rify z Hitchcockova Psycha, ale postupné vršení otázek, na něž se nedozvíme odpověď je ve výsledku značně otravné. Takhle se Kellymu daří překročit stín pouze Akt X, Krajních mezí či Věřte-nevěřte! Samotná střihová skladba je místy opravdu hodně zvláštní, skoro až mimo mísu. Výsledný produkt pak už jen připomíná invazi lupičů těl - prázdnou bublinou, která ke konci praskne a mátoživě se plahočí vstříc divákovi. PS: S odstupem času je mi stále víc líto, že Kelly nevyužil potenciál dané látky. Už jenom ukázka toho, jak se páry rozhodují společně a v konečné fázi je to zde vždy žena, která je původcem činu (Dux femina facti) majíc osud neznámého člověka ve svých rukách. Čímž se dostáváme k otázce: Do jaké míry ho má člověk ve svých vlastních? Opravdová škoda, že se tahle zprvu se rozvíjející studie o nutnosti naučit se žít s vlastními rozhodnutími zvrtává do sci-fi mišmaše s nejasným zato přímočarým koncem doslova utopeném ve vektorovém slizu podivných CGI efektů. 6/10 (19.12.2009)

Kelly se přestal opájet vlastní pochybnou genialitou a vrátil se zpět na zem, aby naservíroval velmi protřelý a vychytralý žánrový hybrid, který táhne atmosférou pobledlých sedmdesátek, morálními dilematy a démonickým Frankem Langellou. Netrápí dlouhým vysvětlováním, jen dává vzpomenout na Kubricka a přímo míří na bránu. Výborný závěr. (22.12.2009)

Velmi originální thriller. Matně si vzpomínám, aby mě nějaký film takhle zaujal a děsil a při sledování jsem byl jak na trní. Film má neuvěřitelnou atmosféru, kostýmy, postavy jsou snad všechny divné a děsivé a to se mi líbí. Atmosféra a pocity, které jsem měl během a po shlédnutí mi připomínaly filmy Osvícení od Kubricka a 12 Opic od Gilliama. Bohužel film je od druhé půlky tak překombinován, přeplácán až to vážně přestává být normální. Na tomto filmu je to neuvěřitelná škoda, protože každému je hned od začátku jasné, že tenhle snímek rozhodně nepatři do škatule typických sci-fi filmů, které máme možnost vidět 100x do roka. Ve výsledku tedy naprosto nevyužitý potenciál ale i tak má svoje kvality a minimálně 3 hvězdičky si zaslouží. (20.05.2011)