Kamera:
Yôichi KurodaHudba:
Širó SagisuHrají:
Megumi Hajašibara, Megumi Ogata, Kotono Micuiši, Júko Mijamura, Kóiči Jamadera, Takehito Kojasu, Tomokazu Seki, Akiko Jadžima, Akira Išida, Hiroši Naka (více)VOD (1)
Epizody(26)
-
Šito, šúrai (E01)
-
Miširanu, tendžó (E02)
-
Naranai, denwa (E03)
-
Ame, nigedašita ato (E04)
-
Rei, kokoro no mukó ni (E05)
-
Kessen, daisan šin Tókjó-ši (E06)
-
Hito to cukurišimono (E07)
-
Asuka, rainiči (E08)
-
Šunkan, kokoro, kasanete (E09)
-
Magma diver (E10)
-
Seiši šita jami no naka de (E11)
-
Kiseki wa kači da (E12)
-
Šito, šinnjú (E13)
-
Seele, tamaší no za (E14)
-
Uso to činmoku (E15)
-
Ši ni itaru jamai, sošite (E16)
-
Joninme no tekikakuša (E17)
-
Inoči no sentaku o (E18)
-
Otoko no tatakai (E19)
-
Kokoro no katači, hito no katači (E20)
-
NERV, tandžó (E21)
-
Semete, ningen rašiku (E22)
-
Namida (E23)
-
Saigo no šiša (E24)
-
Owaru sekai (E25)
-
Sekai no čúšin de "ai" o sakenda kemono (E26)
Obsahy(2)
Shinji Ikari se patnáct let po Druhém dopadu připojuje k otcově skupině NERV a v boji s Anděli slouží jako jeden z nejmladších pilotů mechů. (Netflix)
Recenze uživatele Natascha k tomuto seriálu (1)
Šinseiki Evangelion (1995)
Dokud to byla jen mecha vybíječka, bylo to fajn. Když se začala vyjevovat ne zrovna příjemná minulost postav a začalo být jasné, že v NERVu něco smrdí, začalo mě to vážně zajímat. Když se seriál vydal vstříc konci, nechápala jsem, kde se tam bere to, co se tam bere. Shinjiho závěrečné (nekonečné) pitvání vlastní mysli proti předchozímu ději působí jako pěst na oko, skoro jakoby vyplynula na povrch zoufalost tvůrců, jak tohle vlastně ukončit. Bujaré vršení na sebe větiček, které mají budit dojem, že postava strašně dumá a hledá sama sebe mi přišlo v mnohem banální, kolovrátkovité a tím pádem zbytečné (aneb poslední dva díly mohly být shrnuty do 5 minut, v tom případě by se zbytečně neopakovalo několikrát řečené nebo ukázané a mělo by to jistě svou působivost.) S tou slavnou propracovaností postav to taky není nijak horké, vždyť seriál selhává už u základních lidských emocí (ve vypjatých situacích postavy jednají jednou tak, že máte pocit, že se vlastně nic neděje, podruhé propadají přímo panické hysterii). O nějaké hloubce se tady absolutně nedá mluvit (to už skoro vezmu na milost nudnou Lain, která má alespoň co říci...), ale to už tady rozebrali jiní a mnohem lépe než bych to dokázala já. ()