De-Lovely

Jako fanoušek jazzu jsem s osobou a dílem Colea Portera obeznámen, takže po stránce příběhové mě nějaké překvapení čekat nemohlo. Kevina Klinea mám moc rád a Ashley Judd jsem sice zaznamenal jen tak okrajově, ale tady byla vážně skvělá. Hudba je samozřejmě nádherná i v podání dnešních interpretů (nejvíc se mi zamlouvala Diana Krall) včetně Robbieho Wlliamse, kterého obyčejně nemůžu vystát. Jenže ke konci se člověk nemůže ubránit dojmu, že to celé mohlo být tak o čtvrthodinku kratší a vůbec nic by se nestalo.________Po třetím shlédnutí přidávám poslední hvězdičku. Vážně je to spíš drama, než muzikál, a když víte, co máte čekat, bezvadně si to užijete! (02.05.2005)

No tak tohle se dvakrat nepovedlo. Film v podstate nema co vypravet, takze to ve vysledku vypada, ze krome zasadni sceny s padem z kone je Cole porad jen veselej, vsichni ho maj radi, sklada pisnicky a sem tam si povyrazi s nakym teplousem, coz je ve filmu jen tak nakously. Takze clovek dve hodiny sleduje, jak jsou vsichni spokojeny a cely to je desne preslazeny, ze zacatku to sice ma potencial dobre zvednou naladu, ale pak to zacne bejt jen otravny a navic ma film desne dlouhy 2 hodiny. Navic ani pisnicky nejsou buhvijaky, povedly se tak 3, 4 a muzikalovy cisla nemaj potrebnou stavu. Aspon, ze Kevin Kline v hlavni roli film docela tahne a hodne mu pomaha. (15.09.2008)

Netuším, jak je možné, že u nás o tomto muzikálu nikde pomalu napadla ani zmínka a taky se bez mučení přiznávám, že jsem po něm v půjčovně hrábla jen kvůli jménům zpěváků, kteří se ve filmu mihnou. Jméno Cole Portera mi nic moc také neříkalo, ale samozřejmě po zaslechnutí pár jeho songů se mi paměť značně rozjasnila. Toto dílko není pozoruhodné jen díky vysoké koncentraci hvězd pop-music (tedy nechci křivdit taky rocku a jazzu), ale hlavně svým zpracováním a hereckými výkony. Upřímně nečekala jsem nic extra, jen takovou oddechovku a místo toho se mi dostalo porce skvělé hudby, nápaditého děje spojujícího muzikál s životopisným snímkem, výborného hereckého i muzikantského výkonu Kevina Klina a nápadité režije i samotného scénáře. Nedokážu posoudit nakolik je film autentický, ale myslím, že je to úplně jedno, protože ve filmu jde hlavně o hudebníka a jeho svět, svět ve kterém vznikají jeho písně. A ten je nápaditý imaginativní a přitom nebolí (jako třeba bolehlav Moulin Rouge, tím však neschazuji jeho kvality). Také je pro mě osobně daleko přístupnější, protože písně Cole Portera nejsou zmodernizovány, pouze přezpívány. De-Lovely není moc zábavný a nehraje jen na hudební čísla, ale také na city diváka, je smutný i veselý zároveň. Prostě pohodový, žádné vélké přemýšlení. A ten, kdo má rád sem tam trochu jazzu anebo swingu příjde si na své. A i přestože se může zdát, že stojí od základu na hvězdách pěveckých, není tomu tak, protože jejich vystoupení nejsou nápadné či přeexponované (tedy až na křenícího se Robbieho Williamse ), samozřejmě, že člověk zaznamená Alanis Morissette nebo Sheryl Crow, ale málokomu neunikne třeba Elvis Costello nebo Diana Krall. Pozn. u nás je ve videopůjčovnách verze bez titulků u písní, což je dost naškodu, protože souvisí z dějem (mám však za to, že se nejedná o české nýbrž polské DVD). (23.03.2005)

VHS/// Obsazení 2/10 Děj 0/10 Hudba 2/10 Efekty 1/10/// +no musím se pochválit, vydržel jsem to až dokonce, ale koukal jsem na to 12 dní, každý den po 10ti minutách, víc bych vážně naráz nedal -NUDA, ta především, unylí hlavní představitel, nezajímavá muzikálová čísla, naprosto nezáživný obraz a mohl bych pokračovat, ale vše by znělo nudný, nudná, nudné a to by vás nudilo/// De-Lovely je podle mě aspirant na nejnudnější film všech dob. A to ke všemu trvá 2 dlouhé hodiny. Do dneška jsem si o muzikálech říkál. "Nemusí mě oslovit příběh, ale určitě se nudit nebudu, přecijen už kvůli té hudbě" No i tohle tvrzení vzalo za své. Zpěv v tomto film je k uzívání. Nezlobte se na mě, ale jidiné co stojí za vidění je Jonathan Pryce a v závěru jeho hudební číslo, ale kdyby šlo o něj, tak se raději znovu podívám na film Evita./// Celkem 10%/// (07.07.2009)

Lovely? Bohužel až příliš a po emoční a obsahové stránce beznadějně lonely. Načančané tuze pěkně, Kline ztělesňuje skladatelského boha, přešlapujícího mezi luznou nymfou a mužným satirem přesvědčivě, a pro Portera a swingovou éru mám slabost, ale právě proto odmítám přehlížet, že tenhle pacient bohužel chytil prudce nakažlivou muzikálovou chorobu a pod přezdobenou fasádou skrývá tak akorát velký kulový. A pokud je nám - zcela právem - připomínáno, že píšeme-li obsah filmu, měli bychom být věcní a zdržet se oslavných ód i zatracování, působí trochu pokrytecky, když na poklonkovací distributorské hemzy jako zde je místa dost... (07.10.2012)