Elizabethtown

Elizabethtown není ani tak romantická komedie, jako film o životě. A ačkoli se děj točí i kolem smrti otce hlavního hrdiny, vyznívá optimisticky a nejvíc se zasmějete právě u fórků týkajících se pohřbu. Kirsten Dunst je roztomilá, Orlando hraje zase o kousek líp než v Království nebeském (začínám věřit, že to jednou bude opravdový herec). Ale jako všechny Crowovi filmy, ani tenhle není pro všechny. Ale zkuste mu dát šanci, možná právě proto, že je trochu jiný, než jste zvyklí. (14.12.2005)

S Croweovými filmy to mám těžké - čekám od nich hodně. Jeho Singles či Na pokraji slávy jsou mými životabudiči, vždycky mě dokážou zahřát u srdce. Pak je tu Vanilkové nebe, které bylo... no, přiznám to, velkým zklamáním. Elizabethtown stojí někde mezi - nepostrádá Croweovu poetiku, vtipné dialogy ani skvělou hudbu, zato tam ale chybí to něco, co ve vás zanechá hlubší stopu a pocit uspokojení z filmu, který byl pro tvůrce něčím mnohem víc než jen prací. Bohužel, tak to cítím... Tak příště, Camerone, pořád v tebe věřím!:-) (19.07.2008)

"To, co právě slyšíš, je zvuk padajícího hovna. Globálního." Každý konec znamená nový začátek, šanci i dobrodružství. Já to vím, ale pesimista Drew již nasedá na rafinovaně sebevražedně upravený bicykl, šlápe do pedálů a ... najednou zazvoní telefon. Je to tady - nový začátek, sebevražda se odkládá, pohodová letuška vstupuje do příběhu a bla bla bla. Já tedy mám pro romantické pohádky lehkou slabost, což tímto oficiálně popírám, ale tento průměrně natočený snímek nabízí pouze průměrnou zápletku, průměrně zamilované pohledy a tak průměrně průměrné herecké výkony, že jsem měl velké pokušení spiklenecky mu dát jiné než průměrné hodnocení. Nenapadlo mne však jaké. (07.09.2016)

Keď išiel Elizabethtown do kín, patril jeho žáner k mojim obľúbeným, a Crowe (spolu so Smithom a DiCillom) medzi mojich naj režisérov. Dočítal som sa vtedy o ňom veľa zlého, a bál som skaziť si mienku o tvorbe autora, tak som ho odkladal. Roky. Včera som sa na to prvýkrát pozrel a je to presne také, aké som sa bál, že to bude. Sentimentálne značne prestreleným spôsobom, presladené, naťahované na dve hodiny, aj keď už po hodine a pol nemali dávno čo povedať; tej romanci som neveril, hudba akú mám normálne rád, mi zhruba pri tridsiatom songu začala liezť na nervy, a dokonca niekoľkokrát do obrazu zablúdil mikrofón, čo ma u oscarových tvorcov vždy prekvapí. Na druhú stranu herci veľmi sympatickí (dokonca aj Orlando), soundtrack typicky Croweovsky pohodový, a celkovo ide o presne ten druh filmu, ktoré vás majú pohladiť po duši, tak sa naňho hnevať vlastne ani nejde (vzhľadom nato, že sa už dávno nejedná o látku pre mňa osobnú). Hodnotil som zatiaľ štyri Cameronove filmy - štyri plné hodnotenia, a tak k nim nakoniec pridávam jedno priemerné, za tento priemerný film, ktorý vyššie ťahá asi iba stand up Susan Sarandon. (05.05.2013)

Z objektivního hlediska bych Elizabethtownu mohl vytýkat jistou prvoplánovitost v útoku na divákovy emoce a fakt, že příběh obsahuje nemalé množství klišé. Čistě subjektivně ale tyto neduhy házím za hlavu, neboť mi tenhle Croweův film dokonale sedl a citově na mě dobře zapůsobil poněkud podivnou romantickou linií mezi Orlando Bloomem podávajícím překvapivě kvalitní výkon a Kristen Dunst, která mi v této roli doslova učarovala a i když je z její role cítit jistá vykonstruovanost, je to právě ona a kýčovité scény typu nekonečného rozhovoru po telefonu, kvůli čemu se k Elizabethtownu rád vracím. Linie točící se kolem pohřbu otce hlavního hrdiny mě zase upřímně bavila a když už se ve filmu najde nějaká hlušší pasáž, Crowe si již tradičně vypomůže dobře zvoleným hudebním doprovodem, ve kterém se zrcadlí autorova zkušenost jakožto redaktora hudebního časopisu Rolling Stone. Scénář, ač vyprávějící značně otřepané téma, je prodchnutý nemalým množstvím dobrých nápadů (například svérázný pokus o sebevraždu hned v úvodu) a vnitřní monology hrdiny spolu s dialogy mě příjemně překvapovaly po celou dobu filmu. Když k tomu všemu ještě přičtu skvělou scénu s živou kapelou hrající boží song Blue Bird od Lynyrd Skynyrd, vyjde mi velmi příjemný zážitek, který mi vždy spolehlivě zvedne náladu a v mém případě se jedná o tak moc příjemný zážitek, že některým z těch prvoplánových útoků na divákovy emoce bez nejmenšího odporu rád podlehnu. (19.02.2010)