Princ a já

Tisíckrát ohrané téma. Už by si mohli dát amíci s tímto druhem komedie pokoj. Thank you so much. Ale abych nebyl úplně tvrdej, tak na druhou stranu Julia Stiles je docela sexy a když člověk leží večer doma v posteli a je unavenej po těžkým dnu, tak tenhle film je to pravé ořechové. Člověk nad tím nemusí přemýšlet, stejně už je dopředu jasné, jak to skončí. Prostě se jenom tak koukat a nic neřešit. To je ten pravý recept na takový typ filmu. :-) (09.10.2009)

Bylo jasné, že to bude pohádka o tom jak chudá dívka k princi přišla, a zhruba první dvě třetiny tento model i docela příjemně funguje. Pak však přichází takové podivné zadrhávání ve scénáři, něco jako "je potřeba ještě něco natočit, tak nastolíme další problém, ale zároveň ho nechceme zas až tak moc rozebírat a dát mu nějaké opodstatnění". A vše korunuje divný a v tomto případě trapně přeslazený konec (zásadní problém, který se poslední půlhodinu řešil a byl jasným důvodem k rozchodu je najednou během vteřiny smazán?). Jo, a představiteli prince zoufale chybí nějaké to charisma a jiskra. (28.09.2007)

Už svým názvem film naznačuje, že by se divák měl připravit na pohádkově laděnou cestu. A daleko od pravdy není. Od zmodernizované a omlazené verze klasického schématu Cesty do Ameriky a propracovanější variace Deníku princezny sice nečekejte nic světoborného, ale při naladění se na tu správnou (pokud možno příjemně romantickou) notu je zde záruka příjemně strávených devadesáti minut. Alespoň já jsem se tak po celou dobu cítil, protože jak jinak si mám vysvětlit fakt, že na vypichování situací „tam bylo špatně to a tamhle zase ono“ nemám chuť. Rozhodně však mám chuť vypíchnout to, co bylo dobře. Nejdůležitějším, nejpůsobivějším a jednoznačně nejlepším prvkem celého filmu je bezpochyby Julia Stiles. Konečně jsem měl možnost vidět i jinde než jako členku týmu „těch zlých“ z (prozatím) obou dílů o ex-agentovi Jasonu Bourneovi. Stiles předvádí naprosto fantastický výkon, ve kterém jsem se spokojeným (a chvílemi téměř až údivným) úsměvem sledoval s jakou lehkostí hraje emoce, pilného studentíka nebo členku dvora. Princ a já je přesně ten typ filmu, který pobaví nenásilnou cestou a pak hezky pomalu vyšumí s dobrým pocitem, že neurazil. Tři hvězdičky nechápejte jako průměrné hodnocení filmu, ale jako nadprůměrné hodnocení filmu reprezentující svůj žánr. (31.07.2005)

Na první pohled by možná leckoho svádělo hodit tenhle příběh na hromadu jemu podobných a komentář k němu obšlehnout z kterékoliv jiné romantiky ve stylu bohatý-krásná. Tady k tomu taky všechno navádí, protože příležitostí je tu stejně jako v jiných případech hodně. Jeden rozdíl jsem ale našel. Je jím bez debat Julia Stiles, která je neokoukaná, sympatická, má charizma a svým vzhledem nezapadá mezi klasické herecké typy tohohle žánru. Všechny ostatní zůčastněné strká s přehledem do kapsy a je jediným důvodem proč si na Prince a já ještě někdy vzpomenout. (03.08.2014)

První dvě třetiny filmu jsou docela zábavné a zdařilé, ale jakmile se příběh přenese do Dánska, autorům dochází nápady a děj se stává málo věrohodným (v rámci žánru, samozřejmě) -hrdinka se s královským protokolem sžije velmi rychle a bez problémů, vše jde jako po másle, což lze jen těžko akceptovat. Problém je v tom, že autoři smíchali do jednoho filmu dva vzorce romantických filmů: sbližování dvou povahově odlišných partnerů a aklimatizace obyčejné dívky v prostředí nejvyšších kruhů. Výsledkem je pak pochopitelně to, že pořádně nefunguje ani jeden a navíc se vzájemně ruší. Výrazným kladem je ovšem výkon Julie Stilesové. (30.12.2004)