Zlatíčko

Niektoré filmy vám niečím tak veľmi pripomenú váš vlastný život, že vás to až desí . . alebo teší . . – v závislosti od rozpoloženia stotožňovacej postavy. Nemám len celkom jasné, či sa mi potom páčia viac, alebo menej. A celých 100 minút tejto nenáročnej rýchlo vyšumiacej zábavky som práve nad tým uvažoval. Alfieho život je skrz-naskrz priemerný až na tú maličkosť, že je o kus šarmantnejší ako väčšina súčasníkov, pretiahol o pár žien viac ako oni a jeho predstaviteľ je o kus schopnejší herec ako iní s jeho vizážou, takže viac-menej sám utiahne aj túto inak nie až tak záživnú cestu newyorským nespútaným balením žien a jeho dôsledkami. Rovnako dobre ale môžem sledovať aj život nejakého veľkomestského flamendra, suseda s nabobtnalým sexuálnym egom alebo spitého sedliaka na diskotéke . . - či dokonca svoj vlastný, okrem úspešných koncoviek sa až tak sa nelíšia. K najbežnejšej realite má ALFIE blízko aj tým, že sa nekoná nijaký srdce drásajúci doják či zamilovaný happyend, nijaká definitívna náprava prútnika, kdeže ! – starého psa novým kúskom nenaučíš, len telo starne a prázdnota v duši narastá. A o čo to potom vlastne ide ? – to je tá otázka, ktorá neprestane trápiť. Nuž, on má svoje známosti, ja zas vedomie, že mier v duši nedosiahnem tak či onak. A kto ho nemá, nemá nič. Ani len tie ženské... (26.12.2008)

Vskutku nevyužitý potenciál, pretože na začiatku sa to zdalo, že to bude nejaká uletená komédia, alebo to pôjde podľa očakávania do romantickej polohy. Lenže tu to skĺzlo do drámy s posolstvom, ktoré dáva zmysel, ale neočakávali ste takýto vývoj a koniec. V strede filmu takmer chýba zápletka, samá vata. Ale taka použitá z uší. (11.01.2023)

No tak v podstate som od tejto snímky nič nečakal, ale dostal som celkom slušnú zábavu. Je to taká jednohubka na zlepšenie nálady, na ktorú po dlhšom čase bez problémov zabudnete. Najväčším pozitívom filmu je Jude Law, ktorý si prakticky ukradol celý film pre seba, ostatní herci, akokoľvek kvalitní (Susan Sarandon, Marisa Tomei, Omar Epps), sú len nahrávačmi, ktorý sa v príbehu objavia a opäť zmiznú. Samotný scenár im ani viac príležitostí nedáva. Je to práve štýl rozprávania a celková koncepcia scenára, čo robí z Alfieho len priemerný film. Keby sme sa mali pozerať na Alfieho ako na 90-minútový plnohodnotný zážitok, snímka určite neobstojí. Film vyvoláva dojem sitcomu, akoby to ani nebol celovečerný film, ale len séria viac či menej vydarených scénok pozliepaných na filmovú dĺžku. Tentokrát ale prevládajú vtipnešie momenty a preto sa filmu darí diváka pomerne slušne baviť. Je to hlavne zásluhou Lawa, pretože kebyže sa na jeho mieste ocitne o kúsok slabší herec, bol by Alfie takmer pohromou. Našťastie to tak nie je a diváka výsledok nesklame. (24.07.2006)

Několik měsíců ze života proutníka aneb oneman show pro Juda Lawa a jeho doposavad nejlepší herecký výkon. Původní verzi s Michaelem Cainem jsem zatím bohužel neviděl, ale vzhledem ke kvalitám tohoto snímku se odvážím tvrdit, že jde o zdařilý remake. Snímek má i velice povedenou vizuální stránku a slušné tempo. Velkou výhodou jsou Alfieho ženy, které nejsou jen "bezejmenné stádo", ale každá z nich je unikátní a skvěle zahraná. Potěší, že se snímek ke konci nepřeklopí do schématu klasické romantické komedie, ale zůstává po celou stopáž na vlně, na které se veze od první scény. Přesto druhá polovina již není díky napravenému Alfiemu až tak výborná jako ta cynická první polovina filmu. (13.01.2007)

Don Juan počátku třetího tisíciletí. Bezskrupulózní Alfie si jako sebevědomý „womanizer“ užívá přízeň žen - nebere ohledy, nepřeceňuje city, nemá žádné problémy. Vše, co podniká ospravedlňuje vlastní propracovanou hedonistickou filosofií. S tou se seznamujeme pomocí monologů jeho samotného. Celý film je vlastně jedním dlouhým Alfieho monologem, který je prokládaný dialogy s ostatními postavami. Režisér nepoužívá pouze obligátní vntiřní monolog, ale také přímé promluvy Alfieho do kamery, které vytváří nejen přímý (oční) kontakt s divákem, ale také efekt jakéhosi „vzdělávacího kurzu“ – Alfie nás svými příběhy a svými radami učí jak na to. S tím souvisí i jednoznačná orientace na hlavní postavu – Jude Law ani na minutu neopustí plátno a celý film je jeho hereckou exhibicí. Někdy od poloviny se bohužel snímek pomalu, ale jistě začíná proměňovat - z apoteózy děvkařství se stává prostou moralitou. Rytmus, atmosféra, Alfieho monology, herecký výkon – to vše se začíná zadrhávat a obalovat moralizujícím balastem, celý tento proces pak vrcholí závěrečným monologem. (09.01.2006)