Dům duchů

Rozmáchlá freska natočená s absencí dynamičnosti. Řada scén je k uzoufání, bez energie, trpí přetažeností, statičností. Osou vyprávění jedné chilské rodiny je příběh Estébana Trueby, nesmlouvavého despoty, s pečlivě vybudovaným bohatstvím i názorem na svět. A až fašistický puč v roce 1973 v něm leccos změní.. Dle autobiografické knihy tak vznikl historický epos tří generací (je tak těžké se s někým hlouběji ztotožnit), který ovšem může být zaměnitelný s osudy jakékoliv jiné rodiny. Když něco ocenit, tak výběr mezinárodního obsazení – kritikou obdivovaná, laickou veřejností milovaná Meryl Streep, specialistka na komplikované a nejednoznačné postavy Glenn Close nebo charismatický Brit Jeremy Irons. Své kvality snímek dánského tvůrce bezesporu má, já jej ale napodruhé vyhledávat rozhodně nebudu!! (08.10.2009)

Jeremy Irons je sice výtečný herec a chilská příroda krásná, ale nic z toho v mých očích Dům duchů nezachrání před nálepkou nevydařeného velkofilmu. Román je na plátno převeden příliš epizodicky, čas tu ubíhá příliš skokově a rychle a výsledek připomíná spíš líbivou ilustraci ke knize (již jsem nečetl). Snad ze všeho nejvíc mi však dojem kazila zjednodušující politická a náboženská schémata, v nichž se příběh odehrává. Konzervativci jsou diváku předkládáni co zlosynové, zatímco třímači rudých standard co lidumilové, zastánci nutného pokroku a obhájci chudých. Na můj vkus trochu příliš černobílé vidění světa. Jakkoliv moc se může život v Jižní Americe lišit od našeho, i tam je cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly revolucionářů. A co říci na vágní esoterické duchovno reprezentované jasnozřivou hrdinkou Clarou? Bylo takové laskavé, nenáročné, smířlivé... a vlastně docela bezobsažné. (08.10.2008)

Prvú hodinu Domu duchov som sa musel zmierovať so zvoleným skratkovitým štýlom rozprávania, keď sa vždy po niekoľkých scénach presúvame o roky až dekádu ďalej. Po adaptácii mysle som si ale zvykol a je to zásluha Billieho Augusta, pretože výborne zvláda polopatizmus, politické zjednodušovanie, pátos a predovšetkým silné emócie. Takže prečo mu to vlastne vyčítať? Pre podrobné zachytenie dejín a motivácie postáv by to možno chcelo výpravný 10 dielny seriál. Tento štýl rozprávania má ale tú výhodu, že má dej spád a každá scéna má pre diváka silnú informatívnu hodnotu. August má k dispozícii maximálne lahôdkové obsadenie, kde zaujmú snáď všetci herci bez výnimky. Sebeckí intelektuáli išli Ironsovi vždy na jedničku, táto postava je bezpochyby jednou z jeho životných. Mal za ňu vôbec nomináciu na Oscara? (12.12.2012)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Stejně tak jako kniha. Kniha je úplně rozdílná od filmu. To co si ve filmu prožívá Blanca si v knize prožívá její dcera Alba. Líbí se mi jak jsou rozdílné a že si režisér udělal po svém. Meryl v roli Clary byla nepřekonatelná. Stejně tak jako skvělá Winona Ryder nebo Glenn Close v roli sestry. Jeremy Irons byl opět úžasný a předvedl svůj hněv, který já u něj prostě žeru. (20.07.2012)

Gigantická freska, která bohužel působí dojmem starožitnosti. Na první pohled vše dokonale naaranžované, špičkově zahrané a esteticky do detailu propracované. Bohužel menších chyb je fůra. Od ne příliš povedených masek, přes několik zbytečně vložených a v kontextu s hlavní dějovou linkou naprosto irelevantních scén, po přespříliš pomalou a politickou třetí třetinu filmu. Nicméně i tak je snímek na vysoké úrovni a doslova nabitý emocemi. Herecké osazenstvo je skutečně hvězdné a především díky němu je výsledek relativně velice solidně koukatelný. Formálně strohé až chudé, ale nijak do očí bijící. Místy bohužel však až příliš dlouhé. (08.10.2006)