Dotek Medúzy

Zatímco australská Čtyřhranka Fleckerova vás sežehne svými tenkými chapadélky, démonický Richard Burton je schopen uskutečnit dotek medúzy pouhou myslí.. Atmosférický thriller dle novely Petera Van Greenawaye nesporně patří i přes své stáří ke špičce žánru. Co takhle natočit remake, řekněme.., pane Fincher? (10.09.2009)

"Televize bude zkáza při vyšetřování zločinu." "Jak to, inspektore?" "Nikdo už nic neuslyší." Film z dob, kdy jsem ještě chodila do kina s pětikačkou v ruce a občankou v zadní kapse od riflí. I po letech dobrá podívaná, přesto, že je konec známý. Vyobrazení katastrof jen s náznakem, žádný pohled na zohavená těla nebo roztříštěnou lebku, jak je tomu zvykem dnes. Přesto (nebo právě proto) působivé drama s hororovými prvky. (29.07.2014)

"Všichni jsme děti ďábla. Zjistíme, co pohání slunce a uděláme bombu. Stvoříme bohatství a hned jsme posedlí lakotou. Získáme moc a zešílíme. Pořád ničíme." - Já jsem muž s mocí stvořit katastrofu. Celou dobu sledujeme umně natočený detektivní příběh, plný tajemného zla, uhrančivého démona Richarda Burtona a atmosféry v rozsahu od Hitchcocka po Přichází Satan!. A celou dobu by to bylo na velmi zasloužených 8/10. Jenže pak přijdou závěrečné zhruba dvě minuty, které by u jiného filmu působily jako dobrý vtípek, nicméně v Doteku Medúzy jsou zakončením bezmála geniálním. Absolutorium, schopné přimrazit k židli - alespoň já to tak mám pokaždé. Aneb jak se Medusa diváka opravdu dotkla... (02.01.2007)

Velká škoda, že detektivní linka filmu je čím dál tím víc upozaďována a že ji odhalí dle mého každý, zbytek děje je sice výtečný, jsem si jistý, že literární předloha může být fantastická, ale psychologie některých postav je na můj vkus příliš ... Jednoduchá, nevykreslená a změny jsou příliš náhlé (to ovšem neplatí pro hlavní postavu, začínám chápat, proč někdo Lino Venturu tak sveřepě zbožňuje), bohužel to občas nalomí jinak výtečnou atmosféru, která krásně v závěru graduje. Hymlhergot, proč nikdo nenatočil pokračování se stejným detektivem? Teď abych zase sháněl předlohu, sakra. (21.12.2013)

Spočiatku film tváriaci sa ako tuctová kriminálka zhruba od polovice naberá riadne na obrátkach a zabŕda do úplne nečakaných sfér. Feedbackový príbeh vyšetrovania pokusu o vraždu podivínského Morlara, pri ktorom je postupne vykreslované uvedomovania si nezvyčajného daru a zároveň hľadanie čoby len jedinej zpriaznenj duše, ktorá by mu uverila. A nech to stojí čo to stojí. Slovo beznádej sa pomaly prenáša celým filmom, či už to je v Butronovej postave, ktorá je okolím považovaná za blázna, diabla, kacíra a odmalička nepochopený žije len sám pre seba a svoje knížky užieraný výčitkami. Ako aj vo Venturovej detektíva, ktorého oprávnené obavy sú zcela logicky ingnorované a ani formulka dôvodné podozrenie nefunguje. Aj keď považujem snímok za formálne minimalistický, ťažiaci predovšetkým s inteligentných dialógov, sféra jeho pôsobnosti naberá najmä ku koncu obrovských rozmerov, či už geografických, alebo ideologických. A ako písané naokolo ... až zamrazí. (17.07.2005)