Club Zero
Club Zero
Club Zero
Club Zero
Club Zero
Club Zero
Režie:
Jessica HausnerKamera:
Martin GschlachtHudba:
Markus BinderHrají:
Mia Wasikowska, Luke Barker, Ksenia Devriendt, Florence Baker, Samuel D Anderson, Gwen Currant, Sam Hoare, Sidse Babett Knudsen, Elsa Zylberstein (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Slečna Novaková (Mia Wasikowska) přichází do prestižní internátní školy, aby studentům ukázala nejnovější stravovací trendy. Učí je, jak jíst uvědoměle – méně a lépe. Novým „udržitelným“ životním stylem se mají oprostit ode všeho, čemu doposud věřili. Mezi slečnou Novakovou a partou studentů se brzy vytvoří nebezpečně silné pouto. Než si ostatní učitelé a zaneprázdnění rodiče uvědomí, co se děje, situace se vymyká kontrole. Režisérka Jessica Hausner natočila syrový a velmi aktuální thriller o zničující síle autority a její magnetizující moci v období křehkého dospívání. (Aerofilms)
(více)Recenze (44)
V roce 2019 Jessica Hausner v Cannes představila Malého Joe, a Emily Beecham získala ocenění za nejlepší herečku. Club Zero je v Cannes letos bez ocenění, a přitom za mě je to film vydařenější. Ale je pravda, že možná mohl být ještě trochu vyhrocenější, jako třeba Náš vůdce (Die Welle). Sledujeme zde partu studentů, kteří se přihlásí na kurz „vědomého jezení“, který ve finále vede k žádnému jezení. Manipulativním vlivem slečny Novakové jsou studenti do svého projektu velmi zapálení, dokonce až sektařsky posedlí, a můžeme sledovat reakce jejich rodin. Film otevírá mnohá témata: trendy ve výživě, poruchy příjmu potravy, vyhrocená přesvědčení (myšlenky utváří naši realitu, dokážu vše, když si to usmyslím – nejlépe vykreslené ve znepokojující, absurdní, ale zároveň geniální zvracící scéně). Film je vtipný, ale zároveň tragický a hlavně mládeží bravurně zahraný. [Festival de Cannes 2023] ()
Absurdně geniální bizarní záležitost a to v tom nejlepším slova smyslu! Velice závažné téma je zde pojato z té maximálně extremistické strany a je to svou ironií a biblickou náturou neuvěřitelně zábavná a vtipná jízda, taktéž skrze manipulativní praktiky slečny Novákové. Skvělá hra s pestrými barvami, které postupně blednou a zároveň znázorňují stav hlavních postav. No a finální scéna nádherně symbolická právě na biblické motivy, I love it. ()
Alenka v říši divů má našlápnuto k nejzápornější postavě roku. Pěkná satira s několika silnými momenty, a být diváčtější, dal bych ji za povinné promítání na druhém stupni základních škol. ()
Výborná černá komedie o tom, jaké vopičárny ohledně stravovacích návyků probíhají ve společnosti, kde plný talíř je samozřejmostí. Mia Wasikovska hraje výborně. ()
Velký psycho, ale důležité a aktuální téma a jako film rozhodně kvalita po všech směrech. ()
Film s jednoduchou koncepciou, ale za to pomerne vážnou témou (respektíve témami). Správne stravovanie je dôležité, nielen z pohľadu zdravia človeka. Jessica Hausner však už načrtáva extrémy, ktoré s kombináciou nebezpečnou a pre študentov možno nenápadnou manipuláciou môžu mať fatálny koniec. To všetko so záverom, ktorý divákov spíš neuspokojí. Osobné hodnotenie: 74% (***) ()
Chladný a spekulativní film o ženě manipulující (ne)stravováním dětí ve smyslu -ismů a agendy s udržitelným životním stylem a záchranou země panující na Západě. Doufejme, že se to k nám nedostane. ()
Výborná Mia Wasikowska v temnej satire rakúskej režisérky Jessicy Hausner. Film rieši zaujímavú tému, ale spracovanie trochu sklame. Napriek nedostatkom je Club Zero zaujímavým a provokatívnym filmom, ktorý sa svojej témy dotýka z množstva strán pričom nešetrí kritikou. Film je trochu odťažitý a diváka k sebe veľmi nepustí. Námet filmu je provokatívny a nechýba mu odvaha nastaviť zrkadlo pokrytectvu všetkých extrémov. ()
Club Zero - zero zábava. Dobrý brainwash námět, ale uchopený tak, že u toho divák trpí. Skoro dvě hodiny se dívat na partu škaredých, vygumovaných teenagerů a jejich snobských, vypatlaných rodičů, to všechno bez nějaké zásadní dramatizace, bylo fakt utrpení. Kdyby to bylo označeno jako experimentální film, vyhnul bych se tomu obloukem a mohl jsem si ušetřit skoro dvě hodiny života. ()
Film o partičce mladého komunistického pirátstva, která se rozhodla zachránit svět a ve své naduté nadřazenosti si myslí, že sežrali Šalamounovo hovno, přičemž jsou psychicky naprosto labilní a nejsnázeji ovlivnitelní, což si samozřejmě nikdy nepřipustí, protože ostatní okolo jsou kreténi... V hlavních rolích: Mikuláš Ferjenčík, Jakub Michálek, Markéta Gregorová, Olga Richterová a Dominika Poživilová Michailidu za mlada... Nu, jen škoda, že to skutečné pirátstvo nedotáhlo k happyendu jako tihle exoti... ()
Překvapivá skvelost. Základní snímek drží, konec funguje, a základ funguje dál i přes zdařile naroubovanou alegorii na rozpad společnosti jako takové. ()
Film byl skvelej. Uzasnej. A uz ho nechci nikdy videt. Poustel bych to na stredni jako prevenci manipulace. ()
Námět a zápletka: 3/10 ... Vizuální stránka: 5/10 ... Soundtrack: 4/10 ... Didaktický potenciál: 3/10 ... Celkový dojem: 3/10. ()
holt doba... ()
Moc nechápu ostatní hodnocení ve stylu "slušný průměr". Za mě stratosfericky vyladěný postmoderní portrét generace vržené do víru krizí, jež by mohl vyřešit opravdu snad jen zázrak. Jako ono to celé je "předvídatelné", "jednoduché" a z pohledu striktního realismu za vlasy přitažené vyprávění o jedné bezdětné Jasmuheen, co zmanipuluje děcka k anorexii. Ale proboha, to opravdu není podstata věci. Ta odstoupená metaforičnost bezchybně doplněná kamerou, střihem, hudbou i hereckými výkony právěže zdrazňuje metodický i obsahový etický agnosticismus a tekutost. Ty jsou vedeny trpělivě a nesmlouvavě. Mnozí si film mohou přivlastňovat, jenže on znalost pravdy poctivě odmítá. Repliku za replikou se zato nedozvídáme v podstatě nic, co pravda není nebo se nezdá být výzvou současnosti (ekologická krize, konzumerismus, komodifikace dosahující až na úroveň rodinných vztahů, formalismus institucí; ano, dokonce i lidí "žijících z prány", které žádný James Randi neodhalil a věda je jen provizorně uklidila do šuplíku "nenewtonovské kuriozity, jimž ve chvílích nudy jistě přijdeme na kloub", po světě pár chodí). Zároveň je to v součtu tak absurdní. Protože žijeme ve světě absurdity, jíž se poslední generace čelit snažily, ale zdá se, že prohrály. Club Zero je snaživým tápáním jejich dětí po odpovědích, stejně jako krásně naivní otázkou jich samých: nepřišel tedy čas zešílet? Co když jsme se opravdu jen málo dívali? ()
Mám pocit, že som si z filmu odniesol niečo úplne iné ako som mal. Určité postupy boli nové a zaujímavé. Hudba prinajlepšom zvláštna. Ale teda neviem. Za mňa - "netrefil!". ()
Po zhlédnutí tohoto filmu jsem byl doslova v rozpacích. Hned se pokusím vysvětlit proč. Než se ale k tomu dostanu, přejdu k jednoduššímu tématu a to technickému zpracování. Práce kamery s prostorem je naprosto fantastická, stejně jako výběr samotných lokací. Příběh ze striktního školského prostředí by se mohl samozřejmě odehrávat v nějaké staromódní gotické budově, ovšem autoři je zasazují do moderní brutalistní architektury přičemž její barvy jsou v dokonalém kontrastu s kostými většiny postav (že by nějaká inspirace Wesem Andersonem...?). Velmi zajímavá je i hudba, protože když slyšíme cokoliv nediegetického, jedná se o velmi minimalistické zvuky složené jen z několika málo nástrojů, které velmi dobře podtrhují jak napínavost situace, tak strohost většiny interiérů. Navíc velmi dobře korespondují s pomalejším tempem děje. Nejvíce podmětů k zamyšlení ale odstaneme, když se podíváme na příběh. Ten totiž vkusně a velmi decentně otevírá spoustu témat jako např.: kontrast generací, starost generace Z o životní prostředí, snadnost manipulace jedince s okolím... Film jich podle mě využívá zejména k tomu, aby v nás nahlodával mylšenku o tom, co je vlastně správné. Chová se správně učitelka, nebo rodiče? A co žáci, je jejich boj oprávněný? Autoři nás celou dobu nechávají na pochybách, ovšem konečnou odpověď nám nedají. A tak je to dobře. Při čtení anotacce jsem měl trochu strach, aby mi to moc nepřípomínalo starší film Náš vůdce a je pravda, že nějaké podobnosti tam jsou. Ovšem myslím, že autoři tohoto filmu téma manipulace jednotlivce s větší skupinou lidí zpracovávají svým, originálním způsobem a proto je není možné mezi sebou porovnávat. Ve finále mohu říci, že se mi ten film velmi líbil. Nenašel jsem na něm nic, co by kazilo můj divácký dojem a neváhám tak udělit nejvyšší počet hvězd. ()
"Hammmmmm, hammm, hammm ham!" Tvl co to kurva bylo? Jestli to mělo lidi prioritně nasrat, tak gratulka vy buzny povedlo se! Vydržel jsem to do konce jen proto, že jsem chtěl vidět tu svini jednu u(pí)čitelskou umírat neskutečně pomalu a v ukrutných bolavých bolestech! No nebudu spoilerovat, ať si každej udělá obrázek sám. Jediný co můžu prásknout je, že při sledování jsem měl opravdu hlad! Když pominu tu pachuť z příběhu tak samozřejmě musím uznat, že je to neskutečná artovka po všech stránkách. Ten film je úplně z jiného vesmíru a tak se na něj musíme i dívat. Už jen ty kostýmy, barvy prostředí (místností), celkově vizuál, scénář, satira... I když je to hypnotická psychóza tak to určitě stojí za vidění. Jen to nebude pro každého. ()
Jelikož jsem 11 let vegankou, tak mi tento film byl něčím blízký. Taky jím uvědoměle, záleží mi na zvířatech, životním prostředí a planetě celkově. Mé motto zní: Jím proto, abych žila a nežiju proto, abych jedla. Taky jsem se zajímala o lidi, co údajně nejedí nic a živí se ze sluneční energie a vzduchu - tzv. prána. Zní to absurdně, ale třeba to bude pravda. Nic nepopírám. Praktikuji také půsty, můj nejdelší byl zatím 14 dnů jen na vodě. Dalo mi to hodně. První dny máte prý hlad, ale já jsem ani ten neměla. Dokázala jsem se od té drogy zvané jídlo odpoutat hned v počátku. Bylo to velmi očišťující. To si musíte sami zažít na vlastní kůži. Co se týká filmu, tak to byl průměrný zážitek, přišlo mi to trochu chladné a odtažité. Mia Wasikowska byla ale sympatická učitelka. Její půstový čajíček bych si určitě koupila. :D Finále bylo pro mě matoucí. Šlo by to i trochu zkrátit. ()
Tajemná sekta a téměř dvě hodiny nicneříkající nudy. Z chování a myšlení aktérů se mi dělalo silně nevolno. Je vidět, že spousta lidí se nudí a nic nedělá. ()
Související novinky
Dny evropského filmu začínají 4. dubna
Filmy věhlasných režisérů Wima Wenderse, Jessiky Hausner, Alice Rohrwacher nebo Fernanda Trueby, ale i objevné debuty nastupující filmařské generace. Novinky ověnčené cenami z festivalů v Cannes,… (více)
Reklama