Dějiny násilí

Dost obehraný příběh podaný takovou trochu brutálnější formou. Když Viggo Mortensen někoho střelí do hlavy, vždy následuje detailní záběr na to jak je rozmašírovaná. Popřípadě rozmlácenej nos či dupání na krk (to pak všichni začnou hezky realisticky bublat). Z předchozích mých vět by se dalo usoudit, že je tento film pouze o násilí, ale to zase ne. Velkou důležitost tam má i rodina hlavního hrdiny a jejich proměňující se rodinná situace. Skvěle zahrané opravdu v tohmle filmu není herec, který by hrál hůře než ostatní. A skvěle zrežírované. Akorát bych chtěl vidět nějaké scény s Joeyho minulostí, protože vidět Viggo Mortensena jako magora co vybodává lidem oči rezavym drátem je lákavé. (12.11.2005)

Ta tam je hrdiný Aragorn, nynější král Gondoru. Viggo Mortensen teď střílí lidi a bodá jim nože do nohou. Ale to by přece udělal každý otec průměrné americké rodiny, aby ochránil své milované. Jenže tenhle je v tom až podezřele dobrý. Je to náhoda? Nebo je něco shnilého v jeho minulosti... Cronenberg si dokonale hraje s divákem. Nikdy si nejste na sto procent jisti, kde je pravda. A pokud k jejímu zjištění potřebujete vidět jak Viggo zabije hodně lidí, budete se bavit. (24.02.2007)

Cronenberg mal po ruke skvelí tím a fantastických hercov, dokázal zo 100-krát videného a prevareného urobiť zaujímavý film a to hlavne tým, že nešpekuloval a natočil to jednoducho v pomalom tempe /nie nudnom/ s velkým dôrazom na psychológiu postáv a sem tam s brutálnym záberom. Výsledok je naozaj ešte lepší ako som očakával. Mortensenova, doposiaľ najlepšia rola, bezpochýb.80%. (11.02.2009)

"Můj muž Vás vůbec nezná. Nezná takový lidi, jako jste Vy." Žiju si svůj klidný rodinný život a hrozně nerad bych si vzpomněl na dobu, kdy jsem vraždil lidi. Možná jsem to nikdy nedělal, ale když jsem viděl zmatenýho Toma, tak si tím nejsem úplně jistej. Takže jestli se objeví stín mý zapomenuté minulosti, tak ať má podobu pana Fogartyho. Ten mě dost bavil svou výhružnou slušností. A taky mě hodně zaujal synek při skoncování s šikanou od alfa samce. To mělo styl. Stejně jako manželka roztleskávačka. Tomova rodina prostě byla fajn a pokud by Tom potřeboval pomoci při její ochraně, tak jsou mý proklatě nízko zavěšený Smith and Wessony kdykoli k dispozici. (03.04.2019)

Komorní thriller od kontroverzního kanadského maniaka na režisérské stoličce si znamenám coby jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. Od Davida Cronenberga bych po výbředech typu "Nahý oběd" věru nečekal tak mistrovský kus sice velmi řemeslné, avšak neobyčejně stylové filmařiny. Samozřejmě nezastírám, že jeho poslední kroky jsem nesledoval, čiliže se mi "Dějiny násilí" jeví být opravdovou fackou odnikud. Sice nelze tento snímek stavět na piedestal výjimečnosti, vždyť je to vlastně velice konzervativní thriller o člověku, který v životu nebezpečné situaci zareaguje až nepřirozeně chladkorevně a strhne kolotoč otázek, vykřičníků a temných míst, které ohrožují samu jeho identitu. Tom Stall, kterého výtečně sehrál jacksonovský klaďas Viggo Mortensen, je hnacím motorem filmu – archetypálním hrdinou "s otazníkem". Chytře posazený vypravěč se tentokrát nijak nevymyká standardu, je "pouze" řemeslně skvěle zvládnutý a udržuje zásadní otázku "kdo je hlavní hrdina?" dostatečně otevřenou. Výtečně zafungovalo rodinné prostředí, které Tom ze všech sil hájí a které Cronenberg až podezřele harmonicky líčí v první části filmu. Krom šmakózních hereckých výkonů celého ansámblu a dobře napsaného scénáře stojí za zmínku nenápadný, leč citlivý soundtrack Howarda Shora a samozřejmě perfektní režie, která se nijak nestaví na odiv, ale citlivě přihlíží příběhu, opatrně do něj diváka vtahuje a s neuvěřitelnou lehkostí střídá intimní rovinu s až naturalistickou brutalitou, ve které Cronenberga poznáte na sto honů. Není tu ani památky po samoúčelnosti, patosu, heroismu... finální souboj s cronenbergovskou lehkostí vnásí do komorních tónů velkolepou černohumornou akci, kterou může takový Tarantino svému staršímu kolegovi jen tiše závidět... Závěr filmu odehrává se beze slov, pouze gesty, náznaky a zazní do ticha jako výkřik, na který si divák musí odpovědět sám. Dostane Tom ještě šanci, nebo jej jeho činy zničí? Nebýt natahovaných detailů a nepatrné ztráty gradace v závěru, jednalo by se o film takřka bezchybný. I v tomto provedení jsou však "Dějiny násilí" zralou a inspirativní ukázku psychologického thrilleru, který sice nevzbudí hluboká tázání po smyslu bytí, nicméně zaujme, pohltí a pobaví. Aniž by podlézal. (13.11.2005)