Zredigováno

Brian DePalma sa rád hrá. A tu si skúsil opäť niečo nové. Hraný protivojnový film poskladaný z francúzskeho artového dokumentu, homevidea natáčaného jednou jednotkou, TV reportážami a internetovými videami ( všetko fiktívne). A funguje to výborne. Príbehovo v podstate remakoval svoje staršie Obete vojny ale tento dokumentárny štýl sa dostane viac pod kožu a minimálne v 3 scénach úplne zamrazí. Dôležitý film, ktorý bohužiaľ upadne do zabudnutia, pretože takmer nikde na svete sa nedostal do širokej distribúcie ( a chápem prečo, hlavne v USA). 9/10 ale jedine kvôli uťahanému úvodu. (10.11.2014)

Pokud se válečný stres a nuda -zdánlivě protichůdné stavy - sejdou v jedno, přidá se primitivnost několika málo jedinců, které už "nebaví onanovat do ponožky", stane se něco, o čem De Palma, s bravurností jemu vlastní, natočil fikci, volně inspirovanou událostí v irácké Samaře. V žádném případě nejde o autentickou rekonstrukci. Proto se ve filmu neobjeví ani žádná fakta o následných soudních procesech všech pěti zúčastněných vojáků, z nichž tři byli odsouzeni na 90, 100 a 110 let vězení. (27.03.2011)

Volně ocituji jeden americký divácký komentář: „Vezměte sto tisíc kluků do jakéhokoli cizího města, dejte jim zbraně, vystavte je napětí, a výsledek bude stejný, ne-li horší.“ Myslím, že tato věta přesně vystihuje problém. --- Film líčí příběh skupiny vojáků z jednoho kontrolního stanoviště v jednom iráckém městě. Nemám námitek, pokud zobrazení označíme za realistické. Opravdu to stojí za vidění, a věřím té nudě, mizérii a stupiditě vojenské existence už proto, že jsem podobnou kdysi zažil sám jako voják (já ovšem v mírových podmínkách). Klidně berme tento film jako zcela nestranný dokument o události, k níž došlo … například v roce 1945 v americké okupační zóně v Německu. Říká to snad něco o smyslu nebo spravedlnosti americké účasti ve druhé světové válce? Řekl bych, že ne; říká to právě a pouze tolik, že v ozbrojených konfliktech se mimo jiné střetávají vojáci s nepřátelsky naladěnými civilisty a že přitom dochází k řadě neblahých incidentů. --- Režisér s námi vědomě hraje hru na a o ovlivňování veřejného mínění. Uplatňuje různé filmařské quasi-dokumentární techniky, ukazuje quasi-autentické záběry z Internetu, a koneckonců, natáčel v Jordánsku. On si myje ruce, on udělal „jen“ hraný dokument, a navíc se alibisticky přiznal, že neusiloval o rekonstrukci konkrétní historické události. Ukázal nám, že už jen volbou námětu a jeho promyšleným podáním lze ovlivnit mínění veřejnosti, a nikdo ho při lži nepřistihne. Dokonce může říct, že nám jen předvádí, jak se vyrábí „mediální pravda“ (vědomě ve filmu nechal některé nenápadné, leč průkazné podvrhy). I tato rovina je přítomna a podezřívám De Palmu, že se při tom potměšile bavil. --- Pokud film přijmeme takový jaký je a nebudeme z něho vyvozovat něco, co v něm není, pak myslím, že je velmi dobrý. Je velmi dobrý a „nemůže za to“, jak jej lidé interpretují. Snad až kolem Iráku nebude tolik vášní. Anebo si na místě Iráčanů představujte ty Němce. (26.08.2010)

Cinepur Choice 07 - De Palma mě polil napalmem. Jakkoli může Redigováno připomínat dokumentární rekonstrukci (s občasnými odklony - francouzský dokumentární film, internetové klipy, průmyslové kamery či zpravodajské a televizní reportáže), stále je to pouze vykonstruovaná "paradokumentání" syntéza výše uvedeného s určitou dávkou patosu. De Palma se snažil o čistou autenticitu, poněkud se to ovšem minulo účinkem. Přesto se ve výsledku jedná o otevřenou a naléhavou výpověď k tématu, které je celosvětově velmi choulostivé a často diskutované. Jak ve filmu jeden z vojáků trefně poznamenal: "Já jsem tu vlastně neměl být." Nikdo z nich tu neměl být. Irácká invaze je totiž dle mého jeden velký omyl. (04.12.2007)

Ústředních 10 minut je síla, ale všechno ostatní přes veškerou snahu nepůsobí jako autentickej záznam skutečnosti, ale jen jako nízkorozpočtovej film. Vyzněním je to takřka přes kopírák slavný mistrův kousek Oběti války. K tomu jsem napsal, že se podobné příběhy opakují ve všech válkách a tak nelze mít tvůrci za zlé, že se k té další vyjádří podobně. Potíž je, že Oběti války jsou klasickej film (teda hraní pro kameru) a přesto působěj víc autenticky než tenhle jen jako reálnej zaznam skutečnejch událostí. Kdybych měl jmenovat lepší alternativu, doporučil bych Valčík s Bašírem. (23.08.2010)