Stíny zapomenutých předků

Paradžanov, alespoň pro mě, překračuje hranice filmu, nebo je posouvá, nebo filmu přináší něco novýho, nebo...... Je to malíř, básník, skvěle používá hudbu, jak řekl Godard: "Je to mistr v chrámu filmu". Stíny zapomenutých předků jsou velmi hlubokým vystižením povahy života určitýho národa (Huculů na Ukrajině), promísení pohanství a křesťanství, nenávisti a lásky, tmy a světla. (02.01.2009)

Sovětský poetický folklórní zázrak, u kterého bych byl tím oháněním se s "příběhem huculského Romea a Julie" hodně opatrný, protože vytváří poměrně zásadně mylná očekávání. Příběh je ve Stínech zapomenutých předků hodně v pozadí úchvatných formálních hrátek, nádherně sytých barev a neustálého zdůrazňování přírody a lidových hodnot. Přesto se z Paradžanovova životního díla zcela nevytrácí silné poselství a důstojně vedená, byť upozaděná věčná legenda. 85 % (10.02.2018)

" ...a ani Satan v kostole nie je. Satan je medzi ľuďmi..." Mal som film poznačený v kolónke "chci vidět " , ale užívateľ nascendi, ktorý udelí filmu 5 hviezd len výnimočne ma na film navnadil ešte viac. A veru film nesklamal. Viem si však predstaviť mnoho sklamaných užívateľov, ktorý na základe dobrého hodnotenia 84% očakávajú zázrak. Ten sa dostaví len vtedy, ak máte vzťah k minulosti a zvlášť k folklóru a prírode. Tento film je ich oslavou a až potom je to príbeh o veľkej láske. Ponúkam trailer, ktorý toho napovie viac ako 100 recenzií. Ak sa vám trailer nepozdáva, tak viete, že ten film nie je pre vás. Obraz na stv2 bol taký aký bol, škoda toho, film by si určite zaslúžil zreštaurovať. Film je pravým kultúrnym dedičstvom Ukrajiny aspoň ja to tak cítim, neviem ako film vnímajú tam. Kultúra východných Karpát je v mnohom podobná tej na Slovensku, zvlášť východného, preto je mi film ešte bližší. Trochu mi vadilo iba rozdelenie filmu do niekoľkých kapitol, čo film zbytočne triešti, ale inak samá chvála. Audiovizuálna bomba a love story, ktorá hory prenáša...100%. (13.09.2015)

Jeden z těch nezapomenutelných filmů. Už na úplném začátku, když na dřevorubce padá strom a kamera je umístěna jaksi namísto toho stromu, takže padá z výšky na nebohého herce, je jasné, že půjde o avantgardní, zábavné a působivé dílo. Paradžanov za pomoci lidových zpěvů a výjevů z různých oslav a rituálů dává dohromady film s úžasnou lyrickou atmosférou ,,z koutu světa, zapomenutého Bohem i lidmi". Hlavní příběh je zcela jednoduchý, ale to nevadí, protože doslova v každé minutě je nějaká úchvatná scéna, výjev, obraz... A mě tak napadá, že nepustit si tento film jen proto, že je ukrajinský a k tomu z roku 1964, by byla fakt pitomost. Krásný film je prostě krásný film; a nezáleží na místě a době vzniku. (19.01.2014)

Láska jako prokletí. Život bez ní jako trest. Smrt jako vysvobození. Paradžanovo jedinečné expresivní pojetí nedovoluje příběhu, který by mohl lehce sklouznout k tuctovému patosu, zabřednout do vod sladkobolného, slzotvorného kýče. Syrovost přírody Podkarpatské Rusi v kontrastu s Paradžanovými hrátkami s barvou a kamerou vtahují lidskou mysl do divokého víru bezradnosti a pocitu nicotnosti, aby ji pak na konci odtažitě vyplivly, sice zmatenou ale okouzlenou. (01.01.2010)