Rituál

Toto je jeden z těch filmů, který mě vždy spolehlivě přesvědčí (když jsem na pochybách), že snaha doplňovat si filmové hororové vzdělání není vůbec zbytečná. Snímkem prostupuje neskutečná atmosféra - ale ne atmosféra strašidelná a hororová (The Wicker Man je vlastně hororem jenom značně okrajově), nýbrž navýsost osobitá atmosféra venkova, polí, slunce atd. Muzikální vložky mi absolutně nevadily (i když jinde je moc nemusím), neboť snímku ve všech ohledech pomáhají, hudba je zde zkrátka velice dobrá. Film má také skvělou pointu, která už dnes asi nezapůsobí tak šokantně jako před třiceti lety, ale pořád filmu dodává další plusové body. Pro mě je tento snímek klenot, jenž musí člověka (pokud je tedy v té správné náladě, což já jsem byl) uchvátit, a to ačkoli by se mu dalo i něco vytknout. Novodobý remake s Cagem jsem neviděl a ani ho vidět nechci. Horror movie of the year (26.06.2008)

Slyšel jsem samé kladné reference, na tohoto Občana Kanea mezi horory. On to vlastně není úplně typický hororový snímek, ale i přesto, že se děj filmu odehrává převážně za bílého dne a příběh se odvíjí od tuctového hledání pohřešované dívky - divák cítí ve vzduchu něco znepokojivého, až děsivého. To se naplno prokáže v závěrečné půlhodince, která je skutečným vrcholem tohoto mysteriózního počinu, přestože se pointa dá s trochou úsilí odhadnout. Rituál (nebo také Proutěný muž) poutá zajímavou kamerou, atmosférou a za pozornost stojí jedinečný Christopher Lee, jako potrhlý vůdce pohanských obyvatelů nevábného ostrova ve Skotsku, kam je příběh zasazen. Trošku upozaděná kvalita, ale zdejší hodnocení je odpovídající. Můžu doporučit. (01.07.2014)

Znamenitá netradiční detektivka, mysteriózní thriller, "folk horror", v němž vzorně křesťansky smýšlející pevninský strážník objevuje tajemství zmizelé dívky a nemravnosti pohanského ostrova. Výsadní předností tohoto filmu je opravdu výtečná atmosféra, navozená jednak skotskou přímořskou krajinou, jednak lidovou hudbou a jednak všudypřítomnou pohanskou esencí. Bůh Slunce a kult Matky, falické symboly, obětní rituály, neomalená nahota, souznění s přírodou, proutěný muž… Z toho všeho při návštěvě policisty pánbíčkáře přímo sálá provokativní kontrast nevázané předkřesťanské přirozenosti a křesťanské upjatosti. V silném závěru snímku, při obětních oslavách Prvního Máje, si náš hrdina potvrdí, jak jsou na tomto místě veškeré jeho misionářské tendence marné. Ještě poznámka: WICKER MAN je pro mě opravdu hororem, jelikož k tomu nepostrádá potřebné atmosféry, děsivosti a ani nějaké té morbidnosti. Ale označit ho výhradně touto žánrovou nálepkou tak úplně nejde a docela chápu i názory, že se o horor nejedná. (24.12.2010)

Tato velmi netradiční detektivka (mylně označována jako horor) staví hlavně na zvláštní mysteriózní atmosféře malého britského ostrova, kde místo křesťanství vládnou pohanské zvyky. Konfrontace bigotního policisty a místních domorodců, uznávajících prastaré božstva, je vystupňována do znamenitého konce, kde je pouze na každém diváku jestli se mu více bude zamlouvat lidská oběť bohyni země, či slova „Hospodin je můj pastýř“. Edward Woodward v hlavní roli silně věřícího detektiva exceluje, a stejně tak jako oproti němu stojící Christopher Lee, rozdává svůj charismat v každém záběru. Silný zážitek je navíc umocněn zvláštní lidovou hudbou a tanečními rituály, které překvapivě neruší (a přitom se nejedná o žádný muzikál), ale prostě do snímku patří jako všechno ostatní. Při tom posledním vás navíc nepříjemně zamrazí. (05.07.2006)

Kultovní žánrový crossover, jehož příběh distribuce je snad ještě silnější než ten filmový, balancuje na hraně detektivního příběhu, hororu, thrilleru a částečně snad i muzikálu. Závěrečná pointa už dnes možná nemá tak šokující efekt jako před čtyřiceti lety, nicméně stále dokáže diváka svojí myšlenkovou hloubkou překvapit - ostatně jako celý film, který působí nesmírně kompaktním a uvolněným sedmdesátkovým dojmem (včetně hudebních intermezz). (08.09.2014)