Úplně vyřízený chlap

Na svou dobu (1965) velmi odvážná výpověď.Karel Kratochvíl (J.Vízner) je podrazem přesunut z kádrové práce k dělnické.Zahořkl na svět i na lidi. Na dobu svého vzniku, to jest v roce 1965 nesmírně pravdivej film. O špíně kterou komančové rozlili.O likvidaci nepohodlných lidí.O darmožroutských funkcích které pro sebe vytvořili. Zatímco Menzlovo Skřivánci na niti jsou k této době laskavé (Typický Hrabal ,který nikdy nesoudil ale jen pojmenoval) tak tento film jde daleko víc na dřeň. Hlavní roli hraje bratr známějšího Oldřich Víznera - Jaroslav--Ve své době před emigrací, hojně obsazovaný herec. Dávám 75 % (08.03.2009)

Je jasné, že nastala doba ( 1965 ), aby sa vytvoril takýto film. Film, ktorý ukazuje dobu , budovania, dobu preverovania a dobu ničenia ľudských životov. Režisér V. Čech vytvoril film, ktorý dnes vyznieva ako dokument tej doby. Z hercov ma zaujal hlavne výkon Františka Peterku. Opäť ukázal, že je výborný herec.... Film hodnotím 80%. (05.04.2015)

Tento Uplne Vyrizeny Chlap a 105% alibi su podla mna najlepsie filmy rezisera Cecha. V roku 1953 sa kona pohreb jedneho brigadnika na Ostrave a o tom sa toci cely film. Rezisersky ma - okrem uz dvoch spominanych filmov - Cech ako reziser nikdy neoslovil, snad len tu. A to aj svojimi pomaly az apokalyptickymi kulisami -perfektn sa o tom rozpisal fragre, takze nebudem opakovat. Rajniaka mam na haku, videl som ale slusneho Mensika - snad aj kvoli nemu som film dal. Nechybaju veci ako -kazdy ma svoju pravdu, kadrovanie a obcas aj alkohol - jednak kto pije malo, alkohol je prospesny a jednak je to akysi "mazaci olej" tej doby. Prorezimny film, s ktorymi sudruhovia nemali problem, mne sa to videlo. Jo a Vizner poznal politiku KSC na vlastnej kozi -treba si lepsie zistit . 70 % (29.07.2018)

Přiznávám, že sledovat tuhle tvorbu mě dlouhodobě hodně baví – jak pro dobovou reflexi tehdejších politických událostí, vypořádání se s nimi, soundu do psychologie postav na pozadí pohnuté doby a tady již rok od roku stále otevřenější a kritičtější pohled na fungování tehdejší socialistické společnosti... tak pro přítomnost mnoha legendárních herců a silnou filmařskou stránku. Osobitě mě nadchla další nápaditá tvůrčí práce s flashbacky a montážemi pro rozehrání retrospektiv nebo zachycení vnitřních myšlenek postavy – Vladimír Čech v tomto směru hezky kráčí ve stopách filmů jako Taková láska (Weiss), Smyk (Brynych) nebo Černá dynastie (Skalský), ale vůbec nekopíruje a přichází opět se svým odlišným pojetím, když rozdělí širokoúhlý obraz na dvě vzájemně prolínané záběry a v jednom obrazu tak vidíme současnost (s poznamenaným hrdinou) i minulost (s poznamenající událostí), příp. jindy větší záběr a současně detail na hlavní postavu, pro vyznění a odlíšení vnitřních myšlenek mezi souvislými dialogy. Slabinou pro mě zůstalo obsazení hlavní role – Jaroslav Vízner se snaží, jeho postava je zajímavá, ale šel z něj na mě podobně nezáživný dojem jako u některých soudobých intelektuálních rolí Jana Kačera. Naštěstí ho vesměs dostatečně vyvažuje řada herců ve vedlejších rolích (mezi nimiž mě překvapili hned tři „prvorepublikoví hosté“ Vojta, Nový a Nedbal) a osobitně bych vyzvedl až překvapivě charakterní výkon Františka Peterky. Linie kolem jeho postavy „Bédi“ přináší vůbec silné vyvrcholení celého dramatu, už jen pro bolavou konfrontaci za stolem s výčitkou, že onehdy tam nezahynul a přežil... [80%] (08.06.2024)

Z politicky filmového hlediska rozhodně Čechův vrchol. Specialista na kriminální příběhy zde rozehrává dobovou, režimní tragikomedii o vyřízenosti jedince, ale i společnosti...samozřejmě. Kdo je zde vlastně onen VYŘÍZENÝ? Kratochvíl? Béda? Či dokonce soudružka Kafková? Kterou lze považovat za ztělesnění kádrovací spravedlnosti a částečně i jakéhosi kamarádského postoje k vyděděným dělníkům? Straníci i nestraníci prožívající společnou mizérii na stavbě, jež by mohla představovat budující se republiku. Každý hájí svou pravdu, někdo jí skrývá a neodhaluje, někdo rezignoval, někdo se hrdě hlásí k odlišnému názoru. Morální souboj o své místo u lopaty se střetává s realitou nutného kádrování, které naráží a zašlapává lidskou upřímnost hodně hluboko do kunčického bahna. Naprosto skvostné herecké obsazení, které se projevuje ve 100% výkonech zúčastněných. Oldřich Nový, jakožto pan (rozhodně ne soudruh) holič a samozvaný zubař, je vynikající. Dokonalý kontrast k jeho nesčetným, prvorepublikovým milovníkům. Bezchybné herecké výkony a perfektní dialogy podtrhuje precizní režie pohrávající si s linií děje, a velmi trefný, i když minimální, hudební doprovod. Nebýt lehce jednoduchého závěru, dal bych s přehledem plný počet. Vše dokonale dolaďuje fakt, že Jaroslav Vízner poznal kádrovací politiku na vlastní kůži v reálném životě (20.03.2014)