Goro, bílý pes

Srdcovka z mládí. Žádný seriál se mi nezažral tak hluboko do podvědomí, jako toto japonské devítidílné citové vydírání. Dnes už asi nesnese srovnání s moderními seriály, ale kouzlo které měl díky výjimečné hudbě, exotickému prostředí a sympatické hlavní hrdince s hlasem Jitky Molavcové se nedá jen tak něčím přebít. O mnoho let později jsem si pořídil DVD s originální verzí, abych zjistil jaký hlas vlastně měla herečka Masami Hasegawa. A přitom jsem přišel na to, že některé scény byly úplně zbytečně vystřiženy. Zvláštní je, že originál má s původním zvukem trochu jinou atmosféru. V tomto případě nemůžu jinak, než dát pět hvězd. (12.10.2019)

Goro,Goro,Goro-přichystal jsi mi silný zážitek.Jeden z mála seriálů,který je takzvaně "o něčem".Neskutečně emotivní příběh o nekonečném a oddaném oboustranném přátelství a lásce japonské dívky Reiko a psa Gora plemene kishu.Bohužel jsem to neviděl při premiéře na ČT-viděl jsem to až nyní.Dnes se může seriál zdát až trochu naivní a Reiko mi někdy připadala mírně řečeno pitomá-když třeba v posledním díle dovolí,aby si ten debilní zloduch ještě opřel pušku o její rameno,když střílí po Gorovi.Možná je to úplně jinou japonskou mentalitou.Ale pro mě je důležité,že to dopadlo tak,jak to dopadlo.Někde jsem před tím totiž četl,že to má moc smutný konec a tak jsem se právě toho konce docela obával.Ale stejně jsem seriál "zhltnul" na jeden zátah.Písnička v závěrečných titulcích moc hezká,výkon Gora skvělý a přestože se mi víc líbí akita-inu tak musím uznat,že i toto plemeno je pěkné.Škoda jen,že už to asi u nás nepoběží.Raději budou všude dávat ty americké hovadiny. (01.01.2012)

Prostě tomuhle musím dát pět. Jako dítě jsem to naprosto "žrala" a musím říct, že to nevyznívá špatně ani dnes, když jsem dospělá. Zkoukla jsem celé znova ...Dobrá zápletka, postavy i hudba ...Perličkou je, že v Japonsku dnes ten seriál nikdo nezná. Jediné, co mne na tom excelentně vadí, je dabing Jitky Molavcové .-) (29.01.2017)

Člověk vzpomíná na Gora a cítí takovou nostalgii, že by mu hned dal plný počet... Jenže copak je seriál automaticky dobrý jenom proto, že se vysílal, když byl člověk malé děcko a na tu dobu teď rád vzpomíná? Fakt je ten, že jsem ho neměl rád. Tenkrát se ve Veze (nebo kde) hlasovalo, který seriál bude příště a pokaždé to vyhrávaly holčičí dojáky jako Goro nebo Laura, tulení mládě (btw. jaktože není na csfd?) a mě to vždycky tak sralo, protože akorát zabíraly místo pořádným seriálům, jaké chce takový sedmiletý parchant opravdu vidět... Dobře, nebudu tomu čoklíkovi křivdit, dívat se na to dalo. Ale co dál? Tehdy mě nenadchl, dneska bych ho už asi nezvládl, takže co jako s tím? (22.06.2008)

Nevím, po kolika letech jsem si dal repete, ale během víkendu jsem sjel všech 9 dílů. Nostalgická hodnota, která se v bodování taky musí nutně projevit, je neoddiskutovatelná, stejně jako nezapomenutelná ústřední píseň. Ale může seriál nabídnout i něco dalšího kromě nostalgie? Rozhodně ano. Samotný příběh psa je sice v podstatě osvědčeným citovým vydíráním diváka, ale seriál se může pochlubit zajímavými postavami s ještě zajímavějšími osudy. K dobru mohu přičíst i nenásilný poučný komentář, díky kterému se člověk o psech něco dozví, i humanistické poselství, protože nějaký ten dobrý člověk vždycky do Gorova života na jeho cestě vždycky vstoupí. Mínusem je opakování některých dějových linií, a to i několikanásobné. Celkově by seriálu slušel zásah střihače a kratší stopáž. (07.11.2016)