Vlkodlak

Už dlouho jsem neviděl tak krátký film. Délkou připomíná spíš jednu epizodu nějakého seriálu: Hlavní hrdina se představí, objeví se Béla Lugosi, ten pak asi po deseti minutách zmizí, z hrdiny se stane vlkodlak, neví, co si má počít, lidé se ho bojí, rozuzlení, konec. Neuvěřitelně rychlý snímek. Ale je to taková ta "poctivá" klasika, což dost oceňuju. Ačkoliv příběh není zrovna geniální, nehodnotím hůř, protože je to zkrátka 60 let starý film. Asi to nedává smysl, ale mám docela rád atmosféru těchto filmů natáčených kompletně ve studiu:) Je v tom nějaká falešná nostalgie. Jenže taky je pravda, že je tam docela dost úsměvných okamžiků. Například ta cikánka, která nemá nic lepšího na práci, než jezdit v noci po lese:) Vlkodlačí maska také nebyla nic moc, například když srovnám s famozní maskou z Cocteauovy Krásky a zvířete ('46). A celkově mám dojem, že to mohlo být ještě trochu lepší. Ještě se chystám na Vlkodlaka v Londýně, uvidim... (16.02.2010)

Tak trochu odvar z Frankensteina, Neviditelného muže a dalších klasik žánru z dílny Universalu. V titulní roli se objevil zajímavý Lon Chaney Jr., a já se často přesvědčoval, že mě "lidské" pasáže baví mnohem víc než ty s maskou vlkodlaka. Pasáže s monstrem tu moc nefungují - nejde z nich skutečně strach ani nedojímá (jako se to dařilo Karloffovy). Na druhou stranu psychická přeměna Chaneyho Larryho Talbota je sehrána moc pěkně a jistě by dala skvělý základ čistě psychologickému filmu, v němž by hrdina byl přesvědčen o svém vlkodlačím prokletí, zatímco by vraždil v normální lidské podobě. (07.02.2010)

Takhle má vypadat klasika. Jak tak pročítám komentáře, pozoruji, že až na pár exotů se dojem z filmu liší hlavně podle toho, jak se komu líbila/nelíbila vlkodlačí maska. Mně se líbila moc - stejně jako nádherná zamlžená atmosféra, cikánský tábor a kraťoučké vystoupení Bely Lugosiho, dva charismatičtí Talbotové Lon Chaney a Claude Rains, jednoduchý, ale úderný příběh a odsýpající děj... v roce 1941 byl zkrátka Universal ještě v plné síle a z variací na Jekylla a Hydea zvaných "vlkodlak" je tato asi nejlepší. Nešťastný Larry Talbot dokázal probudit všechny emoce, které jeho tragická postava v sobě skýtala, a nenacházím nic, co bych mohl Vlčímu muži vytknout. (15.11.2013)

Klasický vlkodlačí film, kterému hodně ubírá na atmosféře příliš tradiční pojetí. Ač se děj odehrává v "moderní" době, snažili se autoři prostřednictvím prostředí (staré šlechtické sídlo, mlhou pokrytá blata, cikánské povozy tažené koňmi) posunout děj někam blíže k době strašidelných romantiků, což o nějakém novém přístupu rovněž nesvědčí. Takže vrcholem asi zůstane na svou dobu průkopnická maska monstra. Pro mě osobně se klasikou žánru stal mnohem modernější, o šest let starší Werewolf of London. (11.12.2006)

Klasika od Universalu potěší především fanoušky starých hororů. Vlkodlak ovšem, z dnešního pohledu, příliš strašidelný není. Má však tajemnou atmosféru a propriety gotického hororu. Rozsochaté stromy topící se v mlze, zámek, noční hřbitov, pochodně míhající se ve tmě a děsivá úmrtí. Ač se zdá, že oběti napadl vlk, který jim prokousl hrdlo, nedaří se žádného v okolí objevit. Divák se také dozví několik zajímavostí o lykantropii a to, že vlkodlaka může zabít jen stříbro. Vlkodlačí prokletí je trvalé, zlomit ho může jen smrt. Proto ani narůstající láska mezi Larrym (Lon Chaney Jr.) a Gwen (Evelyn Ankersová) nemá budoucnost, což v různých obměnách zopakovala řada pozdějších filmů. Ač proměna i maska nejsou nijak dokonalé a krve se divák nedočká, osobité kouzlo snímek má. Zajímavý je i motiv pentagramu. Objektivně 3*, fanoušek si ale jistě rád ty dvě přihodí, pro mne tedy 5*. (11.08.2018)