Obsahy(1)
V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (276)
Vyšetřování ztráty třídní knihy rozhodně není standardní hra s příběhem a takovými těmi obvykle očekávanými věcmi. Hlášky vynikající až legendární, to nemohu říct, ale s nástupem školního inspektora a jeho hrací skříňky se všechno dostává do vleku absurdního divadla, a na to přece jen cimrmanologický sbor nemá - respektive neměl v roce 1967 - ale to jaksi neomlouvá, že se na to dost těžko dívá dodnes, protože to nikdo nezměnil. Jenže zdrbejte to, když debil a blbeček sedávají vedle sebe tak často... navíc nutno uznat, že úvodní seminář má obvyklé kvality (ale i tady je na volbě humoru vidět, že je to jedna z prvních her...), takže v žádném případě méně než 70% neprojde. ()
Sám jsem učitel...takže vím dobře, o čem se tady mluví... Ladislav Smoljak (ještě bez autorské kooperace se Zdeňkem Svěrákem) napsal hru o absurditách výchovného systému založeném na deprimující byrokracii, paradoxní subordinaci přežívající do dnešních časů ještě z dob c & k monarchie (moc se toho od té doby ve školství nezměnilo), devótnosti podřízených, bezzubých pedagogických metodách (střídavé vyhrožování a slibování), které jsou postupem doby čím dál více aktuálnější... Vyšetřování ztráty třídní knihy je vlastně absurdním divadelním kusem, jelikož absurdní divadlo bylo v době napsání hry hodně v kurzu, navíc sám Smoljak měl hodně blízko ke kruhům okolo Václava Havla, který je v našem prostředí etalonem této dramatické odnože - jeden ze členů Divadla Járy Cimrmana Marek Šimon sám dokonce Chartu 77 podepsal, čímž oba světy personálně propojil... Je to nepřímý důkaz toho, že Divadlo Járy Cimrmana nabylo jen nadčasovým fenoménem českého dramatického dění 2. poloviny 20. století, ale že bylo i pevně propojeno s místem a dobou svého vzniku, třeba už jen tím, že jde o typické divadlo malé formy (stojící v opozici proti klasickým kamenným divadlům), kterážto jsou příznačná pro toto období... ()
Tak tohle se fakt povedlo, nicmene par chybicek tu je. Uvodni 45 minut dlouha prednaska je neskutecne narvana vsemoznejma vtipama, navic se jen nemluvi, ale i predvadi spousta vychytavek a do toho obcas Sverak hodi nakou hlasku netykajici se prednasky. Samotna hra je taky perfektni, hlavne ze zacatku je to narez, ale bohuzel ke konci uz se vtipy krapet opakujou, postava Weigela moc vtipna neni a k nepoznani nalicenej Cepelka tu je absolutne zbytecnej. Navic to nema poradnej konec. Ale i pres techhle par chybicek jsem se skvele bavil. ()
„Jenže chlapci, my už tu třídní knihu hledáme sedmý rok… to už pomalu přestává být vtipné“ Cimrmanům školní prostředí velice svědčí, je poznat, že pánové Svěrák a Smoljak mají s danou tématikou jisté zkušenosti a vědí, jak to na takové obyčejné škole chodí. Jak se třídní učitelé podbízejí ředitelům, ředitelé inspektorům, inspektoři…, jak blízká je kantorům přetvářka, nakolik důvěryhodné jsou vztahy mezi učitelem a žákem atd. Přednáška je velice zdařilá, jenom místy příliš odbíhá od hlavního tématu, tedy „Cimrman pedagog“. Více než u jiných přednášek je zde využíváno fyzického humoru, který však nikdy nesklouzne k lacinosti. Samotná hra je zpočátku „one man show“ Zdeňka Svěráka, ten roli kantora z dobře známých důvodů vystihl výtečně, nápomocno mu přitom je rovněž publikum v roli imaginárních studentů. Když přibývají další postavy, hra se vzdaluje na začátku nastíněné zápletce a stává se spíše jakousi školskou satirou. Nepříliš vtipný a relativně zdlouhavý byl výstup školního inspektora, který mohl na scénu klidně přijít i později. Úplně mi nesednul otevřený závěr jako z absurdního dramatu. 85% ()
Z počátku je tu pár opravdu pěkných vtípků, které jsou však buď totálně zabity neustálým opakováním, které se po osmém zopakování stává velmi trapné, jiné jsou jen nastíněny a nevyužity na maximum (což je pro mě osobně už jen holý fakt diváků jako žáků... mohlo to být zajímavěji propracované). Osobně jsem se bavil vcelku málo, na to jak je tento počin hodnocen diváky i milovníky Divadla Járy Cimrmana a tak musím s hodnocením dolů. V pozdější fázi hry mi už přišla pramálo vtipná nebo snad zajímavá a to i přes skvělého Svěráka a Smoljaka. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (10)
- Jedná se o jedinou hru, ve které Ladislav Smoljak alternoval ve dvou rolích zároveň. Nejdříve hrál pouze roli Ředitele – na počátku 80. let ho začal alternovat Jan Hraběta. Na začátku 90. let pak začal Ladislav Smoljak hrát i roli Učitele, která dříve patřila pouze Zdeňku Svěrákovi. (mnaucz)
- Původně třída 7.C, o které mluví učitel (Zdeněk Svěrák,) nebyla na školní exkurzi v pivovaru, ale na řepné brigádě. Avšak když hra měla v roce 1972 obnovenou premiéru a byla začleněna do Cimrmanovy doby, tak byl tento vtip změněn. (mnaucz)
- Původně v představení nebyla role „Zemského školního rady“, ale „Ministra školství“. Ke změně došlo v roce 1972, kdy proběhla obnovená premiéra hry „Vyšetřování ztráty třídní knihy“, kdy byla začleněna do Cimrmanovy doby, kdy ministr školství v Čechách nemohl být. (mnaucz)
Reklama