Reklama

Reklama

Vyšetřování ztráty třídní knihy

(divadelní záznam)
TV spot
Česko, 1997, 95 min

Obsahy(1)

V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (282)

Devadesát Dva 

všechny recenze uživatele

Seminář, ač zábavný, zdál se mi tentokrát spíše než inteligentní, blíže situačnímu humoru. Jako kdyby si předešlý Akt pro rok 1967, kdy obě tyto první cimrmanovské hry vznikly, utrhl téměř všechno pro sebe. Jedinou vyjímkou je Smoljakova část o filozofii. "The ping pong with the words." (...) "Podle Cimrmana je na konci poznávacího procesu omyl zcela vyvrácen. A my nevíme nic." Ačkoliv se cimr-filozofii smějeme a víme, jak je DJC koncipováno a z čeho si dělá legraci, svým způsobem k nám Ladislav Smoljak v těchto částech možná mluví vážně. Během jeho výkladu Bohlen vs Cimrman: "... abychom na konci stanuli před tváří všehomíra s hlavou jasnou a prázdnou." To je prakticky buddhismus, velmi inteligentní způsob, jak nazírat na Svět. "V procesu poznání se blížíme k místu, kde věc není. Nedostáváme se k jádru věci, nýbrž šlápneme do prázdna. Takže na konci poznávacího procesu sice nevíme nic, ale zato to víme správně." To mi zase trochu nepřímo připomnělo tou inverzí Slavoje Žižka, který má v oblibě (a to rád používám) metodu třetí pilulky pro Nea v Matrixu. Chodíme doleva nebo doprava. Ale co třetí možnost? Co když je špatně celá cesta a ne jen naše možnosti, které z ní vyplívají a které zvolíme? "Ale teď už se opravdu žerty stranou. Už mě to na mou duši žádná legrace." Vedle Frištenského je role ředitele nejtrefnější rolí Ladislava Smoljaka, evidentně v tom chodil. A ta psí hierarchie ve školním systému, nebo obecně v jakékoliv formě systému, je taky pravdivá a úsměvná. Ale ve výsledku je to jedna ze slabších a nudnějších her. Bez Smoljaka prakticky o ničem. ____ 74% (1967) ()

A.L.E.S. 

všechny recenze uživatele

Na den je tomu dnes přesně 8 dní, co jsem Cimrmanovi odolával, nakonec jsem se přece odvážil a vůbec mě nezklamal, i když "tady máme jeden ošklivý... nepěknou věc". Pobavil jsem se jak u semináře, kde doc. Weigl předváděl použití telefonu, ale i u činohry, kde mi v hlavě utkvěla Svěrákova etuda: "Hrdlička..., Hrdlička..., no tak... (předvádí, aby předsoupil před třídu, zjistí, že on nemá zájem a poodstoupí)...no počkej, ty hajzle!". Ještě by to chtělo, aby některá látka ve školách byla tříděna do dvou témat "vergesmeinnicht - nichvergesmeinnicht" nebo Weiglovo úžasné podání poučky, že světlo je rychlejší než zvuk. ()

Reklama

Radiq 

všechny recenze uživatele

Nejvíc se mi líbí hláška "Učí se dobře, to nemohu říct." Ale úplně jsem zapomněl, že se to v představení tolikrát opakuje. Pak se to totiž stává čím dál tím míň vtipným. Ono celkově ta hra začne být trochu hluchá od té doby, co se objeví školní inspektor. Sice pak ještě nastoupí Miloň Čepelka coby úplně úchvatný zemský školní rada, ale děj už je v té době prakticky u konce. Hm, u konce, kterej v podstatě ani není pořádnej konec - je to dost utlé, tak najednou. Přednáška standardně dobrá s hromadou vtipů a narážek. Potěšilo mě další rozšíření filozofie externismu i celá ta pedagogická Cimrmanova šesterka. Celé to představení je prostě legendární. Akorát jsem se někdy divil, že některé parádní hlášky se u obecenstva nesetkaly s nějakou větší salvou smíchu. Ale to nevadí, mě se to prostě líbilo a vždy líbit bude. "Jste tupá odporná deprimovaná hovada." nebo "Vždyť já vás mám rád. Proč myslíte, že tady na vás řvu?", chchch ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Hra je ze školního prostředí a o to víc jsem se na ni těšil. Dočkal jsem se se sice jako vždy nadprůměru, ale s velkou lítostí musím konstatovat, že tohle je 2. nejslabší hra, kterou jsem od Cimrmanů viděl. Ano, i já si myslím, že seminář byl lepší, než samotná hra (a to by tak asi být nemělo). Srdce mi to trhá, ale musím být spravedlivý a hodnotit pouze 4* :-(. ()

Zik2 

všechny recenze uživatele

Geniální absurdní hra o tom, jak se vždy uplatňovala moc v českých zemích. Mocenský systém jen málokdy sáhnul k otevřené brutalitě, a ve škole, kde učil děti být občany, se to též projevovalo. Naopak poddaní věděli, narozdíl od poddaných ruského cara nebo pruského krále, že mají co ztratit, a to s revoltou většinou nepřeháněli. Schování třídní knihy je kousek podobného druhu, jako když nechal v roce 1871 staročech Skrejšovský natisknout císařský reskript o odmítnutí fundamentálek na „tenký a velmi jemný papír“. Učitelský sbor, kombinující pochlebování a výhrůžky, naopak připomíná Vídeň, ale později stejně dobře Prahu (pokud se zrovna nebavíme o 50. letech 20. století). Způsob, jakým se zkrachovalí pegagové pokoušejí uplatňovat exaktní systém školské hierarchie a byrokracie, je krásná ukázka toho, co se stane, když smícháte německou preciznost a slovanský fatalismus a nihilismus. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (12)

  • Seminář, kdy se Zdeněk Svěrák zmíní o konferenci „Dědicové Komenského“, je vytvořen na motivy semináře ze hry „Domácí Zabijačka“. Vidět ji můžeme na záznamu výročního představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
  • Hrací skříň, kterou má Inspektor (Jaroslav Weigel), byla vytvořena na tělo Oldřich Ungerovi, který hrál roli Inspektora a byl dost silný na to, aby ji unesl. Když ho Jaroslav Weigel začal alternovat, měl dlouho problém hrací skříň unést. (mnaucz)
  • Zdeněk Svěrák vzpomíná, že se jednou stalo, že mu na jeviště přinesli třídní knihu, kterou ve hře hledá. „Nevěděl jsem, co dělat. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem řekl: ‚To není ona. To jsou blbé vtipy,‘ a jelo se dál. No a nakonec jsem se rozhodl, že když někdo přinese třídní knihu, tak řeknu: ‚Děkuji tomuto poctivci, můžete jít domů,‘ a zavře se opona.“ (mnaucz)

Reklama

Reklama