Reklama

Reklama

Vyšetřování ztráty třídní knihy

(divadelní záznam)
TV spot
Česko, 1997, 95 min

Obsahy(1)

V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (282)

Šakal 

všechny recenze uživatele

Dnes je tomu na den přesně 8 dní. To někdy tak vyjde :o) Toto je názorný příklad toho, že světlo je rychlejší než zvuk :o) To je samej debil-blbeček, debil- blbeček, akorát támhle vzádu, to je snad jediná vyjímka, sedí dva blbečci vedle sebe :o) Je potřeba něco více dodávat? Já myslím, že nikoliv. Tohle snad musí znát každý! ()

Devadesát Dva 

všechny recenze uživatele

Seminář, ač zábavný, zdál se mi tentokrát spíše než inteligentní, blíže situačnímu humoru. Jako kdyby si předešlý Akt pro rok 1967, kdy obě tyto první cimrmanovské hry vznikly, utrhl téměř všechno pro sebe. Jedinou vyjímkou je Smoljakova část o filozofii. "The ping pong with the words." (...) "Podle Cimrmana je na konci poznávacího procesu omyl zcela vyvrácen. A my nevíme nic." Ačkoliv se cimr-filozofii smějeme a víme, jak je DJC koncipováno a z čeho si dělá legraci, svým způsobem k nám Ladislav Smoljak v těchto částech možná mluví vážně. Během jeho výkladu Bohlen vs Cimrman: "... abychom na konci stanuli před tváří všehomíra s hlavou jasnou a prázdnou." To je prakticky buddhismus, velmi inteligentní způsob, jak nazírat na Svět. "V procesu poznání se blížíme k místu, kde věc není. Nedostáváme se k jádru věci, nýbrž šlápneme do prázdna. Takže na konci poznávacího procesu sice nevíme nic, ale zato to víme správně." To mi zase trochu nepřímo připomnělo tou inverzí Slavoje Žižka, který má v oblibě (a to rád používám) metodu třetí pilulky pro Nea v Matrixu. Chodíme doleva nebo doprava. Ale co třetí možnost? Co když je špatně celá cesta a ne jen naše možnosti, které z ní vyplívají a které zvolíme? "Ale teď už se opravdu žerty stranou. Už mě to na mou duši žádná legrace." Vedle Frištenského je role ředitele nejtrefnější rolí Ladislava Smoljaka, evidentně v tom chodil. A ta psí hierarchie ve školním systému, nebo obecně v jakékoliv formě systému, je taky pravdivá a úsměvná. Ale ve výsledku je to jedna ze slabších a nudnějších her. Bez Smoljaka prakticky o ničem. ____ 74% (1967) ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Hodně příjemně zábavné divadlo. Přednáška nám objasňuje význam Járy Cimrmana jako pedagoga, jeho praktické zkušenosti z učitelování v Haliči, jeho převratným dílům v této oblasti s průtokem, oživlým dřevem. Dokonce se dotkne jeho filozofického směru extermismu, při kterém se klasické pojetí staví na hlavu. Samotné představení je velmi zábavné s krásnými hereckými výkony. Učitel (skvělý Zdeněk Svěrák), ředitel (dobrý Ladislav Smoljak), inspektor (Jaroslav Weigel) a zemský školní rada (skvělý Miloň Čepelka, i když neřekne ani slovo) přichází postupně na scénu, aby se oklikou věnovali vyšetřování ztráty třídní knihy, ztracené už sedmý rok. Vidíme zjišťování skutečnosti chlácholením, i řevem, přehnaný respekt podřízených k nadřízeným a určitou absurditu a směšnost zkostnatnělosti školního vzdělávacího systému. Je to nádherné představení, které pohladí. ()

mcleod 

všechny recenze uživatele

Nevím, jestli pan zemský školní rada bude se mnou souhlasit, možná, že teď něco plácnu, jestli, tak ať mě pan zemský školní rada laskavě popraví..., ale řekl bych, že toto je jedna z nejpovedenějších her Divadla Járy Cimrmana. Ladislav Smoljak očividně věděl, do čeho ve školním prostředí má tnout a vytvořil tak nejen vtipnou komedii, ale taky dostatečně moudrou komedii. Např. vysvětlení teorie externismu v úvodním semináři patří mezi mé nejoblíbenější cimrmanovské kousky. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

„Jenže chlapci, my už tu třídní knihu hledáme sedmý rok… to už pomalu přestává být vtipné“ Cimrmanům školní prostředí velice svědčí, je poznat, že pánové Svěrák a Smoljak mají s danou tématikou jisté zkušenosti a vědí, jak to na takové obyčejné škole chodí. Jak se třídní učitelé podbízejí ředitelům, ředitelé inspektorům, inspektoři…, jak blízká je kantorům přetvářka, nakolik důvěryhodné jsou vztahy mezi učitelem a žákem atd. Přednáška je velice zdařilá, jenom místy příliš odbíhá od hlavního tématu, tedy „Cimrman pedagog“. Více než u jiných přednášek je zde využíváno fyzického humoru, který však nikdy nesklouzne k lacinosti. Samotná hra je zpočátku „one man show“ Zdeňka Svěráka, ten roli kantora z dobře známých důvodů vystihl výtečně, nápomocno mu přitom je rovněž publikum v roli imaginárních studentů. Když přibývají další postavy, hra se vzdaluje na začátku nastíněné zápletce a stává se spíše jakousi školskou satirou. Nepříliš vtipný a relativně zdlouhavý byl výstup školního inspektora, který mohl na scénu klidně přijít i později. Úplně mi nesednul otevřený závěr jako z absurdního dramatu. 85% ()

Galerie (7)

Zajímavosti (12)

  • Jedná se o jedinou hru, ve které Ladislav Smoljak alternoval ve dvou rolích zároveň. Nejdříve hrál pouze roli Ředitele – na počátku 80. let ho začal alternovat Jan Hraběta. Na začátku 90. let pak začal Ladislav Smoljak hrát i roli Učitele, která dříve patřila pouze Zdeňku Svěrákovi. (mnaucz)
  • Zdeněk Svěrák vzpomíná, že se jednou stalo, že mu na jeviště přinesli třídní knihu, kterou ve hře hledá. „Nevěděl jsem, co dělat. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem řekl: ‚To není ona. To jsou blbé vtipy,‘ a jelo se dál. No a nakonec jsem se rozhodl, že když někdo přinese třídní knihu, tak řeknu: ‚Děkuji tomuto poctivci, můžete jít domů,‘ a zavře se opona.“ (mnaucz)
  • V původní verzi hry nebyla 6. zásada „Oživlé dřevo“, ale „Posilování nenávisti k potkanům“, což byla v té době narážka na hru „Akt“. Stejně jako více věcí z této hry to bylo změněno po obnovené premiéře v roce 1972. Vyslechnout tuto přednášku je možné ve Výročním představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)

Reklama

Reklama