Jezdci

Nevím jestli je to jenom pocit, ale řekl bych, že Amíci v minulosti natočili hodně filmů o národu, o kterém vpodstatě nemají do dneška ani páru, ale pořád jsou ty filmy docela dost naturalistické a kupodivu se hodně blíží samotné pravdě. Každopádně musím uznat, že Jezdci jsou opravdu dobrým a zajímavým filmem, které jsou plejádou skvělých hereckých výkonů, chytlavé arabské angličtiny a perfektních scén s koni, u kterých bych se ani nedivil, kdyby z řad koní nějaký ten kůň padl ne za vlast, ale za tenhle film. Těžko říct. Lepší možná nevědět. Každopádně jako film samotný je to hodně vydařený kousek, který se nebojí ukázat národ Afghánců a jejich víru v objektivním světle. Nejlepší byl mimochodem ten frajer, co si zlomil nohu, doktoři ze západu mu dali sádru, on si jí ještě ten den rozbil, že toho ďábla nebude mít na noze, vytrhl stránku z Koránu a obalil nohu tou stránkou s tím, že Alláh všecko spraví. No néasi! (21.01.2013)

Zajímavá podívaná z prostředí, které není Evropanům a Američanům příliš blízké. Snímek nám ukazuje prostý afghánský lid a jejich způsob života, což na jednu stranu zaujme, ale samotný příběh mi nepřišel zvlášť atraktivní, tudíž kladně hodnotím zejména herecké výkony, z nichž stojí za vypíchnutí charismatický Omar Sharif. (22.10.2015)

Poměrně zajímavý pohled do života venkovských Afghánců ve druhé polovině 20.století. Pokud někdo z vás viděl film Muž, který chtěl být králem, můžete porovnat, jak moc se změnilo chování i zevnějšek lidí v této oblasti za posledních cca 100 let. Napovím vám: vpodstatě nijak. Ale o to v tomhle snímku nejde. Hlavním tématem je jeden afghánský národní "sport" a účast syna jistého venkovského vůdce v královském závodě. Omar Sharif zahrál svou postavu skutečně velmi dobře (jako ostatně většinu svých rolí i v jiných filmech). Zajímavé jsou samozřejmě i exteriéry, v nichž se film odehrává. (26.06.2003)

I stateční jezdci na divokých koních v afgánských pouštích prožívají svá lidská dramata... Jeden z klasických snímků pana režiséra nabízí opět velký zážitek s poutavým vtažením do zvoleného prostředí a životů postav, tentokrát v hodně vzdálené kultuře v jižní Asii. "Buzkaši" turnaj mne zde bavil stejně, jako formulové závody v Grand Prix nebo parašutistická vystoupení v The Gypsy Moths. Příběh dávající opět prostor k dlouhým napínavým akčním pasážím obohatil Frankenheimer tentokrát (vedle exkursu v podobě různých etnických rituálů) silným rodinným dramatem. Skrze pohledy na dechberoucí cizokrajní exteriéry a nebezpečné zápasy jezdců se s každým dalším bolestivým zvratem pro hlavní postavu Uraza (bolestivým ve většině případů spíše fyzicky) dostáváme až k silně psychologickému prohloubení vztahu mezi otcem a synem divokého kmene. Vzájemné komorní dialogy jsou napsány a sehrány hlavními protagonisty tak působivě, že nepůsobí nudně ani v konkurenci scén s atraktivními zápasy či závěrečného Urazova artistického vystoupení. ,,Jel jsi někdy tou starou cestou? Velké nebezpečí, takové nebezpečí, jaké tys nepoznal." / ,,Já jsem poznal něco horšího. Znám bolest a výčitky. Bezútěšný pláč pro syna ztraceného mou vinou..." 90% (09.08.2020)

Afgánska národná hra - buzkaši (dodnes najpopulárnejší afgánsky šport) a americký film? Prečo nie. Ak sú do dvoch hlavných postáv obsadení takí charizmatickí herci ako Sharif a Palance, dáva to zaujímavý náboj a púštne prostredie zasa uveriteľnú atmosféru. Vypichol by som hlavne výkon Palanca, ktorý to zahral majstrovsky. Zápletka bola síce exponovaná a miestami sa film nevyhol hluchším miestam, ale celkovo filmársky poctivé a dejovo originálne. (08.03.2018)