Faunovo velmi pozdní odpoledne

Užasný Leoš Suchařípa ve své životní roli. Však mu také postava lva salónů pohybujícího se v bludném kruhu svého stereotypního života poskytla opravdu hodně možností. Před nějakou dobou jsem viděl Truffautova muže, který miloval ženy, v němž také vystupuje milovník nepříliš zapadající do společenských norem. Truffout byl ke svému hrdinovi schovívavější, neboť ho nechal hned na začátku zemřít, zato Chytilová nechá fauna upadnout do jeho nejhorší noční můry. (11.11.2009)

Faunovo velmi pozdní odpoledne je sarkastickou satirou ve víru znepokojení pohybů nitra. Tandem Chytilová - Krumbachová s elegantně stylovou škodolibostí vypustil na filmovém pásu stylizovanou adaptaci Brdečkovy předlohy. Hlavním cílem satiry jsou sice muži, avšak ani ženy tu nezůstávají bez úhony. Vyhýbání se obvyklým konvencím a závaznému partnerskému svazku je sice revoltou, ale z jiných úhlů pohledu rovněž strachem ze závazků, obavou z promarněného života či útěkem před procesem stárnutí. Běží o pocity, o pocit naplnění, životního naplnění, o pocit osamělosti či o pocit všednosti. Zneklidnění (stejně jako satirické zesměšnění) se odehrává již ve vnitřním a v niterně rozechvělém pohybu obrazu. Zneklidnění je příhodné, neboť jde o skutečné prožívání života, anebo alespoň o zdání skutečného prožitku. Tandem Chytilová - Krumbachová laškuje s mužskou ješitností, nechává ho hltat rozkoše, aby zapomínal na svůj smutek, obavy a strach. Ženy hrají v mužských hrách i ve svých vlastních a poznávají v mládí, aby později tonuly v smutku. Hrdinou škádlivého sarkasmu je úředník Karel (vynikající Leoš Suchařípa), prožívající život s estetickou poživačností, i když již u něj jde svého času o strach ze stáří. A tak dlouho se před jedním strachem utíká, až nás jiný nečekaně dostihne. Mezi významné postavy hrátek patří s Karlem nespokojená šéfka (pozoruhodná Libuše Pospíšilová), marně se snažící Karlova kolegyně Vlasta (Vlasta Špicnerová) a Karlův kamarád s vlastním hříchem a strachem Josef (Jiří Hálek). Z dalších rolí: do penze odcházející Karlův kamarád s vlastním strachem Tonda (Ivan Vyskočil), ráznější správcová domu (Lucie Polívková), stařičké Karlovy sousedky Houdkovy (Erna Červená a Věra Pávková) či Karlova mladá známost s dosud neviděnou módní kreací (Tereza Kučerová, kostymérka filmu, Chytilové dcera). Faunovo velmi pozdní odpoledne je lahodnou satirickou nezbedností, zneklidňující, stylizující, hemžící. Muž zde dostává šarmantní ránu do nosu. Hrátky pohlaví jsou na denním pořádku a život v lačnosti jako odpověď na strach ze smrti a z osamělosti. Nezapomnělo se ani na sarkastický tanec smrti. Je to osobité pobavení. (22.01.2024)

Až na toho Suchařípu... (01.11.2009)

Velmi dobra sonda do zivota jednoho starnouciho proutnika. Role se vyborne ujal Leos Sucharipa. Typicky "pomatena" rezie Chytilove krasne dokresluje zmateny zivot hlavniho hrdiny. Jeho dialogy s kamaradem (Jiri Halek) jsou vyborne. Pestra paleta neokoukanych herecek te doby. Bohuzel, film ztraci tempo spolecne s hlavni postavou. (27.08.2014)

Suchá řípa jako výborný slizoun a lapač hlupaček ve velmi zábavném výsměchu odcházejícího donchuánství, které se s věkem odhaluje jako prázdné. (29.12.2023)

"Nejlepší je na všechno zapomenout..." Kamera bloudící jako nejistý pohled, podzim (života?) a záběry tlejícího listí, ty "známé staré pražské památky" a bravurní Suchařípa ("Zase mi řekne, že jsem tatrman."), jehož takřka každá věta je perla."Havně abych na nic nezapomněl." (06.09.2007)

To je poezie v obrazech ..... (17.06.2009)

Závěrečné minuty jsou varováním pro všechny, pánové! (11.02.2010)

Leoš Suchařípa exceluje! (16.02.2011)

Jedno z mála funkčních využití extrémní Suchařípovy herecké stylizace v ženské hříčce o upoceně fešáckém věku babího léta. "Vona bude stará jako já, baba jedna nechutná.". Co všechno ty holky scénáristický v manželství neodkoukaly ! Hudba: M.Kořínek, improvizace J.Stivín. 3-4* (05.06.2012)

Zivotni role pro hlavniho superhdinu a nadsamce, jeden z mojich nejoblibenejsich cz filmu. (23.12.2014)

Nepohřbívej svoji pouť, i když patrně ztrácíš dech života, sám sebe neházej do starého železa. Podzimní arabeska nástrah řvoucích hormonů. Satirická abeceda babího léta nezdárného, nepolepšitelně umíněného satyra, pouze a jen lapajícího nezachytitelné, v universu mužů a žen. (03.03.2017)

Když vono se to všechno stihnout nedá :-)) (03.03.2020)

Absolutně špičková komedie a absolutně špičkovým Leošem Suchařípou v absolutně špičkové režii, nic lepšího v tomto žánru jsem snad ani neviděl..."Ještě jsem nic neudělal, ještě nemám hotový to Maroko". "Ono zase neprší, takovej pěknej deštník a já si ho ani neužiju"... a skvělý Hálek "Cipísek blije, co mám dělat?" (03.03.2010)

Miluju tu stále ještě punkovou energii padesátnice Chytilové, schopnost vyhmátnout v pár nervních záběrech podstatu situace, náladu místa, vůni okamžiku; v duchu tleskám nemilosrdné ironii, která ale zároveň jaksi soucitně postihuje marnost lidského (nejen mužského) hemžení (na rozdíl od Chytilčiných porevolučních snímků, kde její vybraná jízlivost zdegenerovala už jen v hněvivé prskání jedu a komunální výsměch); jímá mě závrať nad olezlou krásou oprýskaných pražských zdí – přesně takhle si pamatuju Prahu sklonku bolševické éry. „Ještě jsem nic neudělal…“ (07.07.2013)

Desetiletí 1976 - 1986 pokládám u Věry Chytilové za zlaté období, kdy dokázala brilantně bruslit mezi žánry, ale zároveň s razancí sobě vlastní uměla inteligentně kritizovat maskulinně založenou společnost a udržet si vysoký technický nadstandard! Faunovo odpoledne se může pochlubit výtečnou podzimní atmosférou s jemně perverzním nádechem. A co je nejdůležitější! Sympatickým Leošem Suchařípou, jehož ve většině filmů nemůžu vystát. (21.03.2016)

"I dospělí si mohou hrát…." Věra Chytilová si v tomto filmu opravdu krásně hraje a vykouzlí při tom spoustu zajímavě poetických obrazů ženské krásy v kulisách staré Prahy. A Leoš Suchařípa, ten zde zas rozehrává snad svoji vůbec největší filmovou roli. "To by v tom byl čert, abych se dneska nezamiloval....." (29.01.2019)

Paní Chytilovou sice ctím, leč u jejích filmů (i když jsou pro mě zajímavé) většinou lehce trpívám... Tohle je ovšem krásná a moje oblíbená vyjímka! "Fauna" miluju, baví mě, rozveseluje i rozněžňuje - aniž by byl podbízivý. Jak tady čtu, spousta lidí jí vyčítá, že snad nemá ráda chlapy. Na mě tedy většinou působí tak, že nemá ráda hlavně ženy - a od toho se pak odvíjí všechno to ostatní... (Včetně feminismu i oné zajímavé drásavosti, která bývá jejím filmům vlastní.) Absolutně neženské, zkarikované, podivně se plácající hrdinky, které si neví rady samy se sebou a chlapům to dávají pěkně "vyžrat", tvoří ve "Faunovi" spíš jenom takové veselé a pestré pozadí a ani mi tam nevadí to jejich přehrávání. Možná naopak - jako by to tam nějak organicky patřilo... No a Leoš Suchařípa je samozřejmě kouzelný :-) (27.03.2009)

Koukám na to právě teď v televizi, a před chvílí zazněla věta (od jedné ze Suchařípových slečen): "A víte o tom, že jestli se dožijeme roku 2025, tak nás takovejch starejch, jako jste vy, bude dvakrát tolik co dnes?" Nikdy předtím jsem si toho nevšimla - asi to bylo tím, že rok 2025 byl dřív tak nějak...  daleko. (04.02.2024)

Dělat si srandu ze stárnutí, to je dost těžké. Umí to Italové, ale Chytilová je tímhle dílkem trumfla. Viděl jsem to za svého života pětkrát, a čím jsem starší, tím víc se mi ten film líbí. Doufám, že ho uvidím ještě aspoň pětkrát. (09.07.2007)