Procitnutí v Garden State

Asi 2 roky som kamarátovi sľubovala, že si tento film pozriem. Kamoš je oboznámený s mojím odporom voči väčšine sladkých cajdákov, ale tvrdil, že Garden State je výnimočný. Nuž, je... Príbeh "o živote" je chvíľami melancholický, romantický, poučný, tragický, absurdný, uletený... a neoriginálny. Nevie čím chce byť a čo dosiahnuť, strieda polohy ako nesmelý panic a záverečné romantické vyvrcholenie je predvídateľnejšie ako jeho rýchly orgazmus. Všetky príbehové ingrediencie sú bežné klišé. Zo začiatku môže zmiasť, že sú namixované z rôznych žánrov a tak skúšajú človeku brnkať na všetky city od sympatií, ľútosti, cez entuziazmus až po smútok. Mladík v tieni otca, bláznivé, skromné a k tomu choré dievča, zopár potrhlých kamošov a trochu morbídneho humoru, váha nešťastného detstva a biľag viny, kvapka životnej filozofie a k tomu duševná nevyrovnanosť a rodiaca sa láska medzi dvoma outsidermi... Koľko ráz ste to už videli? Skúsenejší divák čoskoro prehliadne, že tucetkrát, často bola látka lepšie uchytená aj kvalitnejšie spracovaná. Toto je len ambiciózny hybrid, ktorý ma nedokázal uspokojiť po žiadnej stránke. A možno je chyba len vo mne, že som očakávala komédiu a sklamala sa... a možno v tom, že aj ten spomínaný Absolvent, ku ktorému Garden State prirovnávajú, sa mi nepáčil... Holt, vkus je veľmi subjektívna vecička :-) (07.06.2009)

Když bych věřil na něco jako objektivní hodnocení, řekl bych, že Garden State je objektivně na čtyři hvězdičky. Jenže nevěřím, tak to říkat nebudu a vrazím hezčí tři. Proč? Protože po Bokovce a jiných, tematicky spřízněných nezávislárnách o sympatickém hridinovi s traumaty, jenž někam přijíždí aby si v hlavě srovnal svůj život a našelk němu klíč, mi Garden State až příliš snadno zapadl do zajetých kolejí a ozkoušených postupů (právě viz Bokovka). Odkládaný první polibek, opakované nasazování dojemné hudby, slza a konec... to všechno šikulka Zach Braff namíchal úplně stejně jako řada jeho kolegů před ním. Fajn, ale pro mě osobně velice průhledné, předvídatelné (jak inscenačně, tak obsahově), zkrátka ne až tak zajímavé jako pro zbytek publika. (04.04.2005)

Když sem to viděl někdy před šesti roky poprvé, tak sem byl nadšenej a napálil bych tomu okamžitě plnej počet. Ale ten film stárne. Schválně se na to zkuste podívat s odstupem a zjistíte, že to není nic víc než pohádková báchorka o návratu narušitele na místo činu. Protože jenom v pohádkách potkáte Natalii Portman a nadržené psy v čekárnách u doktora. Skvělej soundtrack, nezapomenutelná scéna řvaní na bagrech a "Only living boy in New York"... (27.04.2013)

„Potřebujeme se. Už jsem dokonce nelhala asi dva dny.“ – „Je to pravda?“ –„Ne.“ Procitnutí v Garden State je docela typická nezávislárna a zároveň místy dost střelená romantická tragikomedie bohatá na uhozený, absurdní i jednodušší humor (u kterého člověk někdy neví, zda se má smát nebo jen nevěřícně kroutit hlavou). Švihnuté jsou i její postavy (nejvíc jsem si užil Parsonsovu roličku a jeho klingonštinu ještě 3 roky před TBBT!), dialogy a několik situací (stírání otisků prstů, výběh pro křečky, sledování hotelových pokojů atd.). Bohužel, dramatická linka se ozývá docela nevhodně (přechody mezi vtipnými a vážnými místy jsou často poněkud necitlivé a černý humor občas selhává) a pak Procitnutí nechybí nešvar mnohých žánrových filmů, a to postupně směrem ke konci čím dál víc tlačit na romantiku, což v některých případech vychází, v tomto ovšem vyznívá do ztracena (nudy). Natálku ve své roli blbnoucí jsem si užil, její milující a plačící verzi už podstatně méně. Jakože závěr mě emočně docela dost minul, proto zůstávám pouze na průměru. A Zach Braff mi přišel úsměvný svou min. počáteční posedlostí symetrií v záběru. „Je to můj rytíř v zářivé zbroji.“ - „Nemluv o rytířích před Markem. Je to slabé místo.“ – „Já toho mamrda zabiju!“ – „Slovní hříčka?“ (07.09.2014)

A máme tu ďalší film kráčajúci v šľapajách LAYER CAKE (teda čo sa zábavnosti týka, inak je to o niečom úplne inom). Tentokrát je to ale oveľa horšie. Tento film má totiž v úmysle "sdělit" nám niekoľko postrehov o živote, láske, smrti, nekonečnosti vesmíru, pominuteľnosti a (ne)zmysle ľudskej existencie, ... KATASTROFA. ZACH BRAFF nie je a (stavím sa, že ani nikdy nebude) druhý WOODY ALLEN. Skôr by som ho porovnal so zúfalcom menom MIKE BINDER, ktorý má tiež vo zvyku oblažovať nás podobnými pseudofilozofickými "rádoby" hlbokými výlevmi jeho depresívno - obsesívno - sexuálne frustrovanej mysle, poznačenej nejedným "mindrákom". Nie, že by to vadilo, no kým ALLEN je vynikajúci a najmä humorný glosátor, BRAFF a BINDER sú iba jeho na smrť nudní epigóni. Tunajšie hodnotenie tak opäť zaradím do osobnej X-FILES zložky. :-) (1.3.2006) (01.03.2006)