Hříšné noci

Člověk by nikdy neřekl, jak může být pohled do zákulisí pornografické branže 70.let tak zábavný. Druhý velký film P.T.Andersona i přes dlouhou tříhodinovou stopáž působí tak celistvým dojmem, bez sebemenšího dějového zaškobrtnutí, že před Andersonem smekám. Vynalézavá kamera, neodolatelně cynický humor a perfektní soundtrack dělají pak z tohoto filmu maximální zážitek. Uznání zaslouží i Mark Wahlberg, který svoji první velkou hereckou příležitost chytil pořádně za pačesy. A Burt Reynolds jako režisér, snažící přinést do porna trocha toho umění, asi nikdy jindy lepší roli nehrál. (17.07.2002)

Andersone, že ti není hanba! Technické finesy (dlouhé nepřerušované záběry, švenky a jiné vymoženosti) i feeling (výtečná dobová atmosféra, obstojné mapování chodu organizace, důraz na dobové detaily) jako vypadnuvší z filmů Martina Scorseseho. Jen ty dramatické situace ti nejdou ani za mák, budování napětí na malém prostorou ti nic neříká a varovně vztyčený moralizující prstíček hrozí ke konci více než by bylo zdrávo. Tahle variace na klasický vzestup a pád se vyznačuje hrubě přepálenou stopáží a mozaikovitou strukturou, která se v závěru rozpadá jako domeček z karet. Alespoň, že ta herecká smetánka dokáže přeřadit na porno výkony, i když je tak otravně typově obsazená, že o jakékoliv postavě nebudete ani na moment pochybovat. (06.10.2006)

Andersonovo pojetí mě strašně pobavilo. Na jedné straně si z celé té velké šťastné pornografické rodiny dělá srandu ("dostávám tisíce děkovných dopisů, kolika lidem jsem pomohl zachránit svým uměním vztah") , na druhé ale ukazuje, že pod vší "pohodou" jsou citové deprivace jako prase. Ke skvělému výsledku velkou měrou přispěl scénář, který se velmi vtipně noří i do existenciálních vod, a taky fantastická herecká konstelace. (04.02.2006)

Dokud Wahlberg neukázal gumovýho pinďoura, tak to bylo „jenom“ docela ujetý. Na druhou stranu pravda, že jsem od režiséra Andersona vlastně ani nic jinýho nečekal. Co se týče filmařiny, jedná se o naprosto precizně odvedenou práci, která se v některých scénách představuje v nejlepším možném světle. Dokonce mi přijde, že to je jeho nejlépe natočený film. Na druhou stranu je to ale klasicky neuvěřitelně bláznivý, což je přesně režisérův rukopis a já tak nějak nejsem schopnej přes takové šílenství, hraničící s blázincem, v poklidu projít. Wahlberg se ale ukázal. Ideálnější roli na začátek jeho filmové kariéry snad ani nemohl mít. Ten zpěv si ale mohl odpustit. Zlatej Marky Mark. I když tam vlastně taky nezpíval...ale zase byl dost cool. (29.06.2015)

Paul Thomas Anderson jako výjimečný režisér s pečlivě vybroušeným, leč flexibilním stylem. Dokáže chvíli točit ve stylu 70. nebo 80. let, pak na moment přidusit dváka drsnější atmosférou, aby posléze dál vyprávěl svůj příběh. Pro fajnšmekry možná jeden z nejzajímavějších režisérů své generace - a Hříšné boogie jeho formálně nejživelnější, ale stále velmi intenzivní film. (23.11.2003)