Бабуся
Baboussia
Granny
Obsahy(1)
Tragikomický příběh stařenky Tusji, která ve svém pokročilém věku zůstane bez opory svých nejbližších. Poté, co odkáže dům vnukům, je odvezena k sestře Anně, kde však najde azyl jen do chvíle, než si Anna zlomí krček. Problémy s nalezením nového domova se bezprizorné Tusje vracejí. Ve výstižných zkratkách sledujeme portréty jejích příbuzných, z nichž jeden je povaleč a opilec, druhý bezohledný zbohatlík. Jistou naději slibuje neteř Líza, která pracuje v Moskvě jako úspěšná novinářka, ale i pro ni by stařenka byla zátěží. Tusja se nastěhuje k vnukovi, kterého poznamenala válka v Čečensku a sám je v nesnázích. Jeho dcera Olja ztratila při výbuchu řeč. Ještě než hrdinka odejde do mrazivé noci, uskuteční zázrak, který celé vyprávění z posttotalitního Ruska posouvá k žánru pohádky. Režisérka filmu nezastírá, že film natočila z potřeby osobního pokání. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (67)
Svým způsobem příjemný film, který je ale po celou dobu dost depresivním dramatem. Rusko se vším všudy. ()
Film silně zakořeněný v ruské realitě (minulost - křesťanské tradice, 2. světová válka, ruský hudební folklor, současná traumata - čečeňský konflikt, staří versus mladí, vesnice vs. město), postavený na dokumentaristické zkušenosti, ovšem i značně symbolický (babička jako matička Rus), navíc neuvěřitelně dojemný a věrohodně lidský (což se nedá říci třeba o takovém B. Slámovi, který by asi rád něco podobného u nás točil). Jen ten překlad Babka mi přijde takový schazující - nebylo by lepší Babička, Bábinka...? ()
"Co je to ten nový Rus?" Na tuto otázku, kterou Babka pokládá svým příbuzným při pohledu na zasněžené vilové novostavby z jedoucího žigula, by se dalo odpovědět více jak mnohovrstevně. Při pohledu do tváře této staré babičky dokáže člověk zachytit veškerou katarzi, která rusko za posledních sto let potkala. V babiččině tváři se zračí dobrosrdečnost, skromnost a určitá pokora - vytvořená během přetěžkého života v Rusku. Přesto že snímek je dějově triviální nabízí výborný pohled na současný stav východního obra, a naprosto výborným způsobem dokázala Nina Shubina v roli babičky ztvárnit postavu, jejíž výraz tváře nese snad všechny strasti, které Rusko bude ve své duši ještě mnoho let překonávat. ()
Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat... Filmová sociální kritika Babka není o Rusku, ale o celé téhle přelidněné a kdysi modré planetě. Zkusme na sebe být aspoň trochu laskavější, přátelé. ()
Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Původně jsem na film ani nechtěla jít, ale ještě byly volné lístky, tak jsem využila příležitosti. A je to ten nejsilnější film, který jsem na letošním festivalu v Karlových Varech, viděla. Dlouho mě film sice nijak nebavil, ale pak se začalo vyjevovat, co chce vlastně sdělit a po skončení jsem nemohla popadnout dech. Kdybych se na to dívala sama, jistě brečím jak želva tak, jako spousta lidí v sále. ()
Velice smutné nahlédnutí do jedné ruské rodiny, babička už má léta a není s to se o sebe postarat sama, její příbuzní si ji přehazují jako balík a vypadá to, že o ni nikdo nemá zájem... ()
Jsem moc ráda, že se mi podařilo Babku vidět. Takhle dojatá jsem už dlouho nebyla. ()
Sžíravá satira. ()
Sociálně kritický film, agitační, nicméně podle všeho realistický. --- Popisovaná eroze rodinných vazeb má dvě roviny: všelidskou a specificky ruskou. Pokud jde o tu první, známe ji také. Já jsem ještě měl takovou babičku. Naši mě k ní mohli zavézt kdykoli, bez ohlášení, vždy jsem byl s radostí přijat a mohl jsem pobýt jakkoli dlouho. Samozřejmě, bez stížností, bez nároků na vděk či cokoli. To byla poslední generace takových babiček. Jejich potomci už takoví nebyli. Babičky skončily v domovech důchodců, i ta moje. A dnes požádat babičky aby přijaly vnoučata není nikdy samozřejmé a nezřídka vyloučené. Rodinné vazby nahradila sociální síť. --- Ruská společnost dospěla do podobného stadia, s některými rozdíly. Ruské hospodářství je nevýkonné, takže sociální síť je podvyživená. Pokud nějaké peníze jsou (z ropy), utratí se za stíhačky a jaderné ponorky. A kdo četl Čechova a Gorkého, ví dobře, jak se to má se "širokou ruskou duší" - sobectví a krutost vládly v Rusku vždy, slušnost a pilná práce se nikdy nevyplácely. --- Zde máme prostinký příběh míněný jako sonda do průměrné ruské reality. Nové vydání Čechova/Gorkého. Vždycky se našli Rusové, kteří to viděli, popsali a zaplakali. A nikdy se nic nezměnilo. ()
Velmi velka skoda,ze tento filmik ma moznost vidiet len par...skutocne len par vyvolenych z tolkych miliard obyvatelov co máme na zemi...a nezanedbatelne velke mnozstvo babiciek,starych otcov,mám,otcov...ktory pre nas obetovali vsetko co mali...konci uplne inde,ako by si zasluzili. ()
Starala se o ně, dala jim svou lásku, v podstatě je vychovala a nyní, když je stará a skoro nemohoucí, nemá kam jít. Nikdo ji nechce, když už z ní nemohou dostat žádné peníze. Rozdala svůj život mezi své milované a ti se k ní otočili zády. Velmi dojemný film o tom, jací jsme vlastně lidé a jaká je společnost, a to rozhodně ne jen ta ruská, protože, ač jde o ruský film, takových babek a dědků se v každé zemi najde spousta - třeba i jen o dům dál, než bydlíte. ()
Uff, měl jsem slzy na krajíčku:-) Milý, smutný a citlivě natočený film upozorňující na problémy současného Ruska (alkoholismus, obrovské sociální rozdíly mezi lidmi, důsledky války v Čečensku) ale i na rysy lidské povahy, které se vyskytují nejen v Rusku, ale všude na světě (zištnost, nevděk...). Byl jsem velice mile překvapen a dávám 5 hvězd. ()
Veľmi silný zážitok, pri ktorom som sa nemohla ubrániť slzám... ()
První půlka rozjuchaná jak ruský kozáček, od příjezdu novinářky Lízy ale začíná zcela jiná liga. A drtivý nálet emocí. Posledních deset minut se dalo ustát už jen se žmoulajícím kapesníkem. ()
Tak. Japonci mají Narajamu,Rusové mráz, a my euroameričani kvalitní sociální síť.Třikrát hurá,a hlavně se nezapomeňme polácat po ramenou,jako že kde jsme my a kde voni,nás se přeci privátní sobectví netýká! Ono je to tady totiž civilizovaný.-Nevím jestli po zhlédnutí tohohle u mě převládá vztek ,nebo smutek. ()
ruské kinematografii se nevyhýbám a jako asi všude se najdou nějaké skvosty. Z tohoto sice úplná srdcovka nevznikla, ale problém stáří je v ní vystižen velmi dobře a profesionálně je taky na vysoké úrovni. Soucit se stařenkou, kterou nikdo z jejich příbuzných nechce k sobě, jsem měl docela silný. Takže doporučuji i z toho důvodu, že se o emoce ve filmu nesnaží zuby nehty a spíš jde o přirozenou a citlivou výpověď. Pro mě momentálně silnější 4 hvězdy. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Rusko -to na mape najdete lahko, je to ta najvacsia krava, aka tam na mape len moze byt. Skoda len, ze v Ruskej Federacii nema ludsky zivot jaxi cenu, a to ze zadnu. Film je o ruskej babke v pokrocilom veku, ktora stratila strechu nad hlavou. Reziserka Lidija Bobrova mi nic nehovori, uzivatelka Snorlax place smiechom a smeje sa slzami, koho mi to sakra len pripomina ? Nejakeho ruskeho spisovatela, to viem. Len uz neviem koho -jednak sa v tom nevyznam, a vlastne sa ani vyznat nechcem. Viem, co boli tzv. Zbytocni ludia, to tez suvisi s Ruskom. Film vsak dobry, drsny, smutny, realie na urovni : 85 % ()
To nejde jinak než za pět. Tak hluboký, tak obyčejný, tak lidský, tak nelidský, tak dojemný, tak dokonalý dílo... ()
Film je typicky ruský = "nějak bylo a nějak bude". Babička v hlavní roli je z generace, která zažila 2. světovou válku a vlastníma rukama postavila základ nového Ruska. To oni věřili ve Stalina, v církev i vlast. Díky jejich válečným i pracovním obětem přežilo Rusko i celá Evropa. Dali do toho všechno, obětovali se pro budoucnost i pro ostatní lidi. Vychovali svoje děti, vnuky ale nové generace už jen natahují ruku a berou a berou a berou. Najednou jim je stará babka na obtíž, najednou pro ně nic neznamená. Že jim není hanba, ona je milovala a žila pro ně, oni ale zapomněli. Nová generace (nejen) Rusů žije už jen sobecky = jenom já a ostatní ať třeba chcípnou. Všichni hamouní a jen kynou, ale jsou to samozřejmě chudáci. Nemáme, nedáme, nemůžeme. Je to smutná podívaná na zavržení stáří, ale je to nádherný film, který mi pomohl nahlédnout s odvahou i na stinnou stránku stáří. Slušnost a naučená obětavost zmizela s novými generacemi všude na světě. Doufám, že nikdy nebudu takto ve stáří na obtíž. ()
Tak zas jednou (spíš jako obvykle) půjdu proti proudu a o tomto filmu napíšu, že to sice překvapivě nebyla nuda (prostředí bylo přece jenom unikátní), ale dějově to byla strašná sračka bez smyslu a vůbec bez čehokoli byť malinko zajímavého. 30% ()